Článek
Historie jedné z nejvýznamnějších nahrávek rané éry rokenrolu sahá až do roku 1955. Tehdy se na společném koncertním turné po americkém Jihu setkali začínající hudebníci Carl Perkins, Johnny Cash a Elvis Presley. Myšlenku napsat píseň o botách vnukl Perkinsovi právě jeho přítel Johnny Cash.
Ten vzpomínal na svého černošského kolegu z dob vojenské služby v Německu, vojáka jménem C. V. White. Tento muž si velmi zakládal na své obuvi a před odchodem na vycházku žertovně označoval své černé služební boty za modré semišky a varoval ostatní, aby mu na ně nešlapali. Perkins sice zpočátku reagoval skepticky s tím, že o semišových botách nic neví, ale osud mu brzy přihrál další inspiraci.
Při vystoupení v Jacksonu totiž Perkins přímo pod pódiem zaslechl, jak mladík tančící se svou partnerkou dívku důrazně napomíná slovy, aby mu nešlapala na jeho semišky. Muzikanta překvapilo a pobavilo, že mladý muž dává přednost ochraně svých bot před přízní pohledné dívky.
Ještě téže noci napsal text na papír, přičemž jako základ použil rytmus a motivy z tradiční dětské říkanky o počítání do tří. V rychlosti dokonce název zapsal s pravopisnou chybou jako „Blue Swade“. Nahrávání proběhlo o dva dny později v memphiském studiu Sun Records pod vedením producenta Sama Phillipse.
Písnička byla okamžitě úspěšná a stala se historicky první nahrávkou, která současně bodovala na předních příčkách hitparád country, rhythm and blues a hlavního popového žebříčku v USA.
Tento slibný vzestup však v březnu 1956 tragicky přerušila autonehoda. Cestou na televizní vystoupení do New Yorku narazilo auto kapely do drůbežářského vozu v Delaware. Řidič druhého vozu zahynul, Perkinsův bratr Jay utrpěl vážné zranění krku a sám Carl Perkins měl zlomené rameno a prasklou lebku.
V době, kdy se autor zotavoval v nemocnici, nahrál jeho přítel Elvis Presley vlastní verzi jako vyjádření podpory a solidarity. Presleyho verze nakonec v celosvětovém měřítku Perkinsova originálu popularitou zastínila a stala se jedním ze symbolů celosvětové nové hudební éry - éry rokenrolu. O významu písně hodně napovídá, že ji v roce 2004 zařadil renomovaný americký časopis Rolling Stone na 95. pozici ve svém žebříčku 500 největších písní všech dob.
Na československé hudební scéně se tato píseň nejprve objevila v anglickém podání v repertoáru prvních rokenrolových zpěváků a kapel (zpíval ji například Pavel Bobek nebo Petr Kaplan), a o mnoho let později v české jazykové verzi v podání Karla Zicha.
Zich, který se narodil do pražské rodiny s hlubokou hudební tradicí, měl k americkému rokenrolu velmi blízko již od mládí, kdy s rodiči poslouchal rádio Luxemburg. Ačkoliv vystudoval estetiku a sociologii a získal doktorát z filozofie, jeho osobitý hlasový projev ho předurčil k dráze jednoho z nejvýraznějších interpretů tuzemské populární hudby.
Přestože sám označení „český Elvis Presley“ neměl příliš v lásce, jeho interpretace klasických amerických hitů z padesátých let tuto paralelu u publika neustále oživovala. Ostatně už na konci šedesátých let v době svého působení ve skupině Spirituál kvintet měl v repertoáru například Presleyho velký hit In the Ghetto, v české verzi Černošský ghetto.
Nahrávka české verze Blue Suede Shoes s názvem Nešlap mi na sandály byla dokončena v listopadu 1982 v pražském nahrávacím studiu Mozarteum. Zpěvák ji natočil se svou tehdejší doprovodnou skupinou Flop. Nahrávka se stala součástí velmi úspěšného alba s názvem Paráda v roce 1983, které uvedl do světa stejnojmenný hit, jeden z vůbec největších v Zichově kariéře.
Autorem textu Nešlap mi na sandály (stejně jako naprosté většiny textů na albu Paráda) byl Michal Bukovič. Ten byl u své rokenrolové tvorby znám snahou o zachování zvukové podobnosti českých slov s původním anglickým originálem, což se v tehdejší hudební branži označovalo jako tvorba akustických shod.
Tento přístup usnadňoval zpěvákovi frázování a zachovával přirozený rytmický spád. V případě této písně nahradil titulní anglický slogan o modrých semiškách českým spojením „úzkej stůl“, čímž zvukově zrcadlí anglická slova „blue suede shoes“ (vyslovované přibližně „blú suejd šús“).
Bukovič navíc děj přeneseně zasadil do prostředí tehdejších českých tanečních zábav, kde se lidé tísnili u malých stolků, což textu dodalo jemně vtipný a posluchačům srozumitelný rozměr. Píseň provází příběh o dělení prostoru v sále, kdy interpret zpívá o tom, že partnerka mu sice může dát košem nebo ukrást klíče od auta, ale nesmí mu šlápnout na obuv.
Album Paráda se setkalo s velkým komerčním úspěchem, jehož celkový prodej překročil čtvrt milionu výlisků, a samotná písnička Nešlap mi na sandály se stala součástí rozhlasového vysílání i Zichova koncertního repertoáru. Odborná kritika oceňovala, že Zich dokázal americké rokenrolové standardy interpretovat bez křečovitosti a s pochopením pro daný styl.
Písnička Blue Suede Shoes se díky své celosvětové popularitě dočkala mnoha překladů a verzí v různých jazycích. V románském prostředí se píseň prosadila především ve Španělsku a Latinské Americe pod názvem Zapatos de gamuza azul. Významný ohlas zde zaznamenala verze španělského zpěváka Bruna Lomase z roku 1968, který byl často označován za španělského průkopníka tohoto žánru.
Ve Francii píseň nahrála skupina Les Forbans na své album z roku 1996 a francouzská ikona Johnny Hallyday ji pravidelně zařazovala do svých koncertních vystoupení. V Japonsku píseň nazpíval v roce 1972 tehdy velmi populární zpěvák Kyu Sakamoto pod názvem Omoide no Blue Gene v překladu od básníka Yu Aku.
Mezi nejexotičtější a nejvíce neobvyklé verze však bezpochyby patří nahrávky finského profesora evropské literatury Jukky Ammondta. Tento akademik se proslavil tím, že klasické rockové písně nahrává v mrtvých jazycích. Poté, co v roce 1995 vydal album elvisovských hitů v latině, kde píseň nesla název Glaudi Calcei, za což obdržel čestnou medaili od papeže, se rozhodl posunout hranice ještě dál. V roce 2001 nahrál skladbu ve starověké sumerštině pod názvem E-sír kusv-za-gìn-g-á.
Vzhledem k tomu, že ve starověké Mezopotámii neexistoval pojem pro moderní boty ani semiš, musel překladatel a odborník na klínové písmo Simo Parpola text upravit. Výsledný refrén v sumerštině zní: „Nig-na-me si-ib-ak-ke-en, e-sir kus-za-gin-gu ba-ra-tag-ge-en“, což v doslovném překladu znamená: „Dělej si, co chceš, ale mých sandálů z nebesky modré kůže se nedotýkej!“. Ammondt píseň dokonce živě prezentoval na vědecké konferenci v kožené bederní roušce a modrých sandálech za doprovodu hudebníků stylizovaných do starověkých kostýmů.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Blue_Suede_Shoes
https://oldtimerockandrollblog.wordpress.com/2018/01/16/the-story-behind-blue-suede-shoes/
https://tedtockscovers.wordpress.com/2018/01/19/blue-suede-shoes/
https://countryreunionmusic.com/carl-perkins-influenced-three-genres-of-music/
https://www.loudersound.com/music/tracks-singles/carl-perkins-blue-suede-shoes
https://plzen.rozhlas.cz/karel-zich-parada-8766085
https://musicserver.cz/clanek/46753/karel-zich-parada-zlata-kolekce/
https://www.senior.sk/cesky-elvis-by-mal-75/
https://www.hudebniknihovna.cz/karel-zich-s-prehledem-zvladl-kazdy-hudebni-styl.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_p%C3%ADsn%C3%AD_Karla_Zicha
https://en.wikipedia.org/wiki/Jukka_Ammondt
https://www.unicode.org/mail-arch/unicode-ml/y2001-m07/0064.html
https://www.caymancompass.com/2001/07/04/funny-old-world
