Článek
Původní skladbu Locomotive Breath složil frontman britské kapely Jethro Tull Ian Anderson a její nahrávání v roce 1971 v londýnských studiích Island Records provázely nevšední potíže. Anderson chtěl dosáhnout strojově přesného a těžkého rytmu, který by posluchači věrně evokoval parní lokomotivu valící se po kolejích. Skupina však při společném hraní nedokázala požadovaný mechanický tep udržet a hudebníci měli přirozenou tendenci tempo postupně zrychlovat.
Anderson se proto rozhodl pro netradiční studiové řešení. Sám nahrál hlavní doprovod na akustickou kytaru a údery do činelu si spolu s metronomem pohlídal přesný rytmus. Teprve do tohoto pevného základu nahrál bubeník Clive Bunker své bicí a kytarista Martin Barre přidal dnes už klasický kytarový riff. Působivost skladby navíc podtrhl klavírista John Evan, který nahrávku otevřel tichým, jazzem a blues ovlivněným úvodem, jenž ostře kontrastuje s následným nástupem celé kapely.
Text písně Locomotive Breath nebyl pouhým popisem železnice, ale temnou metaforou o stavu moderní civilizace. Anderson v něm reagoval na rostoucí přelidnění planety, technologický spěch a pocit odcizení. Vlak v písni představuje lidský život rozjetý takovou rychlostí, že z něj nelze bezpečně vystoupit.
Hlavní postava sleduje, jak její děti na jednotlivých stanicích odpadávají, rodinné zázemí se rozpadá a člověk zůstává bezmocný v řítícím se vagonu. Klíčovou postavou refrénu je starý Charlie, který ukradl brzdovou páku, takže stroj už nelze zastavit. V anglické lidové tradici bylo jméno Charlie často používáno pro zosobnění neštěstí, zlé moci nebo samotné smrti, což skladbě dodávalo osudový ráz.
V Československu si Locomotive Breath oblíbil baskytarista, textař a hudební publicista Jan Ivan Wünsch. Ten byl dlouholetým členem skupin Jasná Páka a Hudba Praha a patřil k výrazným postavám tuzemské scény. Vyznačoval se osobitým humorem, nadhledem a vřelým vztahem k pražskému hospodskému prostředí, které nevnímal jako místo pouhého pití, nýbrž jako přirozený prostor pro svobodnou debatu, kulturu a lidské setkávání.
V roce 1987 založil společně s kytaristou Bohumilem Zatloukalem skupinu Ztracené iluze, ve které byl na postu zpěváka Jaroslav Olin Nejezchleba, známý z kapel Marsyas a ETC… Vladimíra Mišíka. Ztracené iluze vznikly jako typický „vedlejšák“, Wünschův autorský prostor pro česky otextované zahraniční písně, které se stylově nevešly do repertoáru Hudby Praha.
Jan Ivan Wünsch v roce 1986
Právě pro Ztracené iluze napsal Wünsch český text na Locomotive Breath s názvem V pivu je totiž Bůh. Ponechal původní rytmus a melodii, ale téma zcela otočil. Namísto tísnivé beznaděje vložil do písně hospodskou moudrost a ironii, která byla českému publiku mnohem bližší. Pivo v textu nefiguruje jako prostředek k opíjení, ale spíš je svérázným prostředkem porozumění a klidu.
Autor posluchačům s úsměvem připomíná, že lidské hádky a vzájemné půtky postrádají smysl ve srovnání s možností sednout si k jednomu stolu, což jen podporuje vyprávění Wünschových bývalých spoluhráčů o jeho smířlivé nátuře a schopnosti uklidňovat vyostřené situace. Písnička se na koncertech Ztracených iluzí rychle uchytila a získala kultovní pozici.
Po předčasném odchodu Jana Ivana Wünsche v roce 1999 zůstala píseň živá díky jeho hudebním kolegům. Když v roce 2015 došlo ke sporům v Hudbě Praha a k jejímu rozštěpení, většina původních muzikantů vytvořila skupinu Hudba Praha Band, která zařadila píseň V pivu je totiž Bůh do svého repertoáru. Píseň měla pro novou sestavu tak zásadní význam, že po ní dokonce pojmenovala své první koncertní turné v sezoně 2016 a 2017.
Vedle toho ji na svých vystoupeních hraje také spřízněná skupina Uširváč, která vznikla jako sváteční formace zkušených muzikantů známých z různých kapel. Jedná se v podstatě o revival skupin Jasná páka a Hudba Praha, který klade důraz na syrovou rockovou energii a udržení původní klubové nálady rané Jasné Páky.
Píseň Locomotive Breath se dočkala pozoruhodného ohlasu po celém světě. Vzniklo několik desítek coververzí, které ji představily v nečekaných hudebních souvislostech. V tvrdém rocku po ní sáhla americká skupina W.A.S.P. i němečtí Helloween, zatímco v Jihoafrické republice ji už v první polovině sedmdesátých let nahrála skupina Rabbitt s kytaristou Trevorem Rabinem.
Zcela jinou podobu jí dal flétnista Lenny Mac Dowell, který z ní v Německu vytvořil instrumentální jazzrockovou nahrávku, a Londýnský symfonický orchestr ji zařadil na své album symfonických úprav. Skladba pronikla i do dalších jazyků a kultur. Ve Finsku vznikla osobitá verze v tanečním rytmu humppa, v Jižní Americe se objevily španělské a portugalské překlady, a existují dokonce i úpravy pro chrámové varhany či jižanské blues.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Locomotive_Breath
https://en.wikipedia.org/wiki/Jethro_Tull_(band)
https://news.headliner.cz/novinky/serial-divny-lidi-jan-ivan-wuensch-dobry-duch-ceske-nove-vlny
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Ivan_W%C3%BCnsch
https://musicserver.cz/clanek/66990/hudba-praha-band-lidi-ocenuji-to-ze-jsme-nevymekli/
http://www.scena.cz/index.php?d=1&o=2&c=28838&r=24
https://www.radiobeat.cz/cs/1/19828/usirvac-chysta-vzpominku-na-michala-ambroze/
https://secondhandsongs.com/work/296/ratings
