Článek
Většina dosavadního repertoáru Hany Hegerové stavěla na melancholii, tichém smutku a baladické vážnosti. Tato nahrávka však překvapila ironickým nadhledem, břitkým humorem a rázným hereckým projevem. Málokdo z tehdejších domácích posluchačů tušil, že se za chytlavým rytmem a zdánlivě banální partnerskou rozepří skrývá adaptace francouzského šansonu s podstatně temnějším obsahem.
Původní skladba nesla název Mon vieux Lucien a proslavila ji Édith Piaf. Kořeny písně sahají na přelom padesátých a šedesátých let dvacátého století, kdy největší francoouzská šansoniérka procházela jedním z nejtěžších životních období. Byla vyčerpaná vleklými zdravotními problémy a její pěvecká dráha se zdála být u konce.
Současně však slavné pařížské koncertní síni Olympia hrozil bankrot a její ředitel Bruno Coquatrix požádal zpěvačku o pomoc. Piaf se navzdory varování lékařů rozhodla vrátit na jeviště a na přelomu let 1960 a 1961 odehrála sérii památných vystoupení, která sál zachránila před krachem.
Klíčovým spolupracovníkem se pro ni v této etapě stal skladatel Charles Dumont, jenž společně s textařem Michelem Rivgauwchem, vlastním jménem Mariano Georges Antoine Ruiz, složil řadu nových písní. Patřila k nim i Mon vieux Lucien, poprvé uvedená v Olympii a vydaná na živé desce Récital 1961 za doprovodu orchestru dirigenta Jacquese Lesage.
Původní francouzská verze stavěla na silném vnitřním kontrastu. Hudba plynula ve svižném tanečním tempu foxtrotu a charlestonu, které vyvolávalo dojem kabaretní lehkosti a bezstarostného veselí. Text Michela Rivgaucheho však přinášel mrazivý námět.
Píseň je monologem ženy, jež přichází navštívit svého dávného kamaráda Luciena. Hned ve dveřích žoviálně vykládá, jaké má štěstí, že má po svém boku tak zábavnou společnici. Lucien však mlčí a má uplakané oči. Žena postupně zjišťuje, že píše dopis na rozloučenou své milé, a v zásuvce stolu zahlédne zbraň.
Zprvu to považuje za nepovedený žert, směje se mu a tvrdí, že z nešťastné lásky ještě nikdo nezemřel. Až v samotném závěru dvouapůlminutového songu pochopí, že kamarád chce skutečně spáchat sebevraždu. Šanson vrcholí zoufalým výkřikem, v němž se mu snaží zbraň vytrhnout. Šlo o sevřené jevištní mikrodrama, kde veselý rytmus jen stupňoval hrozící tragédii.
Když skladbu v polovině šedesátých let stálý spolupracovník Hany Hegerové, textař Pavel Kopta, začal psát českou verzi písně, napsal s využitím několika podobných motivů zcela nový příběh. Zachoval původní psychologické napětí i situaci se zásuvkou. Název si vypůjčil ze slavné protiválečné novely Romaina Rollanda Petr a Lucie, jež líčí něžný a křehký milostný cit dvou mladých lidí.
V písni však tento literární odkaz použil s velkou dávkou ironie. Hrdinka české verze je moderní, pragmatická žena, které došla trpělivost s partnerovou přecitlivělostí. Místo snění a čtení knih od něj žádá chlapskou rozhodnost a písni nechybí ani téměř explicitní výzva k fyzickému kontaktu. Koptův antihrdina otevírá šuple jen proto, aby svou partnerku vystrašil melodramatickým gestem. Hegerová ho však okamžitě zpraží výsměchem a divadlo nekompromisně utne.
Česká nahrávka vznikla v červnu 1966 a vyšla na debutovém albu Hany Hegerové. Píseň byla také součástí úspěšného divadelního programu Recitál, který Hegerová uváděla v Semaforu po boku Miroslava Horníčka, a v roce 1967 ji v televizním snímku zpracoval režisér Ivo Paukert s kameramanem Jiřím Lebedou.
Písnička měla u publika úspěch už proto, že posluchači byli u Hany Hegerové zvyklí na teskné písně, ve kterých působila spíš submisivně, a proto její energická role dominantní, popudlivé a rázné ženy vzbudila nadšení. Zpěvačka ji měla dlouho v koncertním repertoáru a později ji v televizním pořadu Tvoje tvář má známý hlas brilantně interpretovala herečka Tatiana Dyková.
Mon vieux Lucien nepatřila k masově přebíraným titulům jako jiné hity Édith Piaf, například Milord a další. Rychlý herecký monolog byl totiž pro většinu zpěváků pěvecky i výrazově příliš náročný. Axistuje několik dalších francouzských verzí a kupodivu i dvě japonské, jinak, jak se zdá, takříkajíc ticho po pěšině.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Paní má se má. Fešák Tomáš Linka rozhodně nebyl „sjetý“, k hitu ho inspirovala jeho žena při žehlení
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/%C3%89dith_Piaf
https://www.youtube.com/watch?v=_RbTWkVLJcw
https://vltava.rozhlas.cz/edith-piaf-zavrsitelka-zlate-ery-francouzskeho-sansonu-ke-110-vyroci-jejiho-9582284
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/piaf-edith/mon-vieux-lucien-969283
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/hegerova-hana/petr-a-lucie-25821
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%A0ansony
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Hegerov%C3%A1
https://magazin.aktualne.cz/kultura/hudba/klusak-hegerova-pro-21-stoleti-do-kras-zivota-prohry/r~ce094eb28c8f11eb9f15ac1f6b220ee8/
https://www.novinky.cz/clanek/vase-zpravy-padesat-let-od-vydani-vychazi-prvni-album-hany-hegerove-v-puvodni-grafice-na-lp-a-cd-299208
https://www.youtube.com/watch?v=mYzbYeUByo8
