Článek
Ne me quitte pas (Neopouštěj mě) napsal Jacques Brel v roce 1959. Okolnosti vzniku písně byly hodně osobní a smutné. Brel ji složil krátce poté, co ho opustila jeho tehdejší partnerka, francouzská herečka a zpěvačka Suzanne Gabriello, které se přezdívalo Zizou.
Vztah to byl divoký. Zizou s Brelem čekala dítě, ale Brel ho odmítl uznat za své, což vedlo k tomu, že se s ním rozešla. Text je pak upřímnou prosbou muže, který si uvědomil chybu a prosí o odpuštění. Sám Brel ale později v rozhovorech tvrdil, že to není běžná milostná píseň. Říkal, že je to spíše svědectví o tom, jak moc se dokáže muž ponížit a ztratit hrdost, když se plazí před někým, kdo už ho nechce.
Není příliš známo, že jeden hudební motiv písně si Brel vypůjčil z klasické hudby, konkrétně z Maďarské rapsodie číslo 6 od skladatele Franze Liszta. A dalším poměrně neznámým faktem je, že první nahrávku této písně nepořídil sám Brel. Ještě předtím, než ji sám nazpíval na desku, ji předal zpěvačce Simone Langlois, která ji v roce 1959 nahrála jako první.
Do českého prostředí se skladba dostala díky básníkovi a textaři Pavlu Koptovi. Ten s Hanou Hegerovou úzce spolupracoval a dokázal pro ni napsat texty přesně na tělo. Do Ne me quitte pas se ale Kopta zpočátku moc nehrnul, píseň má v úvodu krátké slabiky, což textaři nemají rádi, ale nakonec problém vyřešil spojením Lásko prokletá.
Pavel Kopta se nedržel doslovného překladu, ale vytvořil nový příběh. Zatímco u Brela jde o zoufalé žadonění muže o pozornost ženy, Koptův text dává písni jiný smysl. Zpěvačka v něm sice mluví o bolesti, kterou láska přináší, ale zároveň ji přijímá jako osud.
Tato změna umožnila Haně Hegerové podat výkon, který se stal jedním z klíčových bodů její dráhy. Přestože oficiální studiová nahrávka vyšla na desce až v roce 1977, píseň žila v jejím repertoáru už o mnoho let dříve. První televizní a rozhlasové záznamy pocházejí už z roku 1968.
Píseň Ne me quitte pas se stala celosvětovým fenoménem a dočkala se mnoha verzí v různých jazycích a ve Francii je jedním z hlavních domácích standardů, velký úspěch s ní zaznamenal například Johnny Hallyday. V anglicky mluvícím světě ji proslavil Rod McKuen pod názvem If You Go Away. Zpíval ji například Frank Sinatra nebo Shirley Bassey. Často se vzpomíná také na verzi od americké jazzové zpěvačky Niny Simone, která ji nazpívala ve francouzském originále s mimořádným citem.
Velmi zajímavé jsou ale verze v mimoevropských jazycích. Píseň si například získala velké publikum v Izraeli. Tamní písničkářka Neomy Shemer vytvořila hebrejský překlad, který na koncertech zpívala Yanit Asulin. Další moderní verzi v hebrejštině nahrál v roce 2009 Shlomi Shaban. Píseň zazněla také v arabštině, v roce 2017 ji nahrál libanonský zpěvák Mike Massy, který v textu propojil arabská slova s původním francouzským povzdechem.
Jako většina euroamerických hitů zarezonovala Ne me quitte pas i v Japonsku. Tamní publikum má k tomuto druhu písní tradičně velmi blízko. Nazpívala ji například Yukari Kaneko a existuje také nahrávka z roku 1985 od zpěvačky jménem Graciela Susana, což sice byla původně Argentinka, nicméně působila a velký úspěch měla právě v Japonsku. Píseň pronikla i do Turecka, kde ji v sedmdesátých letech nazpíval známý zpěvák Zeki Müren a později také zpěvačka Lale Belkıs.
Na závěr se sluší připomenout, že verze Pavla Kopty a Hany Hegerové není v češtině jediná. Vlastní verze nazpívaly také Eva Pilarová, s textem Eduarda Krečmara pod názvem Když mě opustíš (1969) a Naďa Urbánková s vlastním textem jako Jestli rád tě má (1976).
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Ne_me_quitte_pas
https://www.bacdefrancais.net/ne-me-quitte-pas-brel.php
https://www.csfd.cz/film/349387-lasko-prokleta/recenze/
https://www.respekt.cz/komentare/hana-hegerova-umela-pisen-promenit-v-drama
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hana_Hegerov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Ne_me_quitte_pas
https://www.whosampled.com/Jacques-Brel/Ne-Me-Quitte-Pas/
https://en.wikipedia.org/wiki/Graciela_Susana
