Článek
Jakousi nepsanou hymnu jedné slavné ulice v americkém Memphisu, která se stala jednou z kolébek moderní populární hudby, složil v roce 1916 William Christopher Handy, jemuž se dnes říká otec blues. Byl hudebníkem, ale i bystrým pozorovatelem života. Beale Street byla v té době centrem černošské kultury, obchodu i divoké zábavy, kde vedle sebe stály redakce novin, kostely i noční kluby.
Okolnosti vzniku písně doprovází historka, podle které se Handy jednou pozdě v noci v místním holičství zeptal majitele, proč ještě nezavřel. Dostal prý odpověď, že na ulici ten den ještě nikoho nezabili. Tato věta Handyho natolik zaujala, že se stala základem pro jeden z klíčových veršů písně o tom, že podniky na Beale Street zavírají, až když dojde k nějakému neštěstí. Protože Handy nemohl sehnat výhodnou smlouvu u velkých vydavatelů, vydal si skladbu v roce 1917 raději vlastním nákladem, což se mu brzy finančně vyplatilo.
V polovině třicátých let Beale Street Blues zaujalo Emila Františka Buriana, jednu z nejvšestrannějších postav naší meziválečné kultury. Burian byl sice primárně avantgardní divadelník, ale zároveň byl fascinován jazzem, byl aktivním hudebníkem, občasným zpěvákem a textařem.
V září roku 1936 nahrál Beale Street Blues ve studiu Ultraphon s Orchestrem Gramoklubu, což byla skupina mladých nadšenců, kteří se snažili hrát jazz přesně tak, jak ho slyšeli z amerických desek. Burian si k písni napsal vlastní český text, který se v tuzemsku ujal a používali ho i pozdější zpěváci.
Do české verze vnesl specifickou atmosféru dálek a zároveň ji přiblížil domácímu posluchači. Známý je například jeho obrat o zlatých kulích, jimiž by se dal vydláždit Jeruzalém. Šlo o narážku na tři zlaté koule, které byly symbolem tehdejších zastaváren, jichž byla Beale Street plná jako důkaz chudoby tamních obyvatel.
Zároveň se mu až argotickým jazykem podařilo udržet bluesovou atmosféru písně, když drsným hlasem zpíval verše o tom, že „tam choděj hezký, jen černý ženský, v hadrech podle módy jak vod vody“ a že „tam je poctivejch a každej zloděj, tam kšefty nezavíraj, dokud někoho nevoddělaj.“
Muzikolog Lubomír Dorůžka oceňoval zejména to, s jakou intuicí dokázal Burian už v roce 1936 vystihnout způsob, jakým se blues zpívá – tedy jako polomluvené vyprávění s typickým rytmickým kolísáním. Dorůžka Burianův výkon označil za důkaz, že čeští umělci dokázali americké vzory nejen kopírovat, ale i umělecky přetvořit.
Druhou velkou vlnu popularity píseň zažila koncem šedesátých let v podání Karla Hály, který je dodnes považován za krále českého swingu. Jeho nahrávka z roku 1968 s orchestrem Karla Krautgartnera posunula skladbu od avantgardního experimentu k vybroušenému bigbandovému hitu, který se pravidelně objevoval v rozhlase i televizi.
Hála písni vtiskl svůj typický ležérní a uvolněný styl, díky kterému text o memphiské ulici, kde se nezavírá, dokud někoho nevoddělají, zněl v jeho podání spíše jako lákavý a skoro pohádkový příběh ze světa, který byl pro většinu tehdejších Čechoslováků nedostupný.
Další výraznou stopu v historii písně zanechal Ondřej Havelka se svým orchestrem Melody Makers. Havelka se na rozdíl od Hály nepokoušel o modernizaci, ale naopak se snažil o co nejpřesnější rekonstrukci zvuku dvacátých a třicátých let. Používá k tomu dobové nástroje i techniku zpěvu, čímž píseň vrací k jejím kořenům a k odkazu E. F. Buriana.
Beale Street Blues se stala celosvětovým fenoménem i díky literatuře. Název písně si pro svůj slavný román vypůjčil americký spisovatel James Baldwin, jehož kniha If Beale Street Could Talk (Kdyby tak ulice Beale mohla mluvit) vyšla v roce 1974. Právě díky tomuto románu se název Beale Street dostal do povědomí lidí v mnoha zemích, kde se blues běžně nehrálo. Kniha byla přeložena do desítek jazyků včetně němčiny, francouzštiny, italštiny, španělštiny či portugalštiny.
Beale Street Blues a její autor W. C. Handy patří k základům nejen blues, ale celé moderní populární hudby. Podle autora se dlouho jmenovala nejprestižnější žánrová cena W. C. Handy Awards. Písnička patří k těm nejslavnějším standardům klasického blues. A samotná Beate Street? Ta dodnes tepe bluesovou muzikou, je na ní jeden klub vedle druhého. A snad nejslavnější bluesman všech dob B. B. King, který je s Memphisem také spojený? Jeho první pseudonym, kdy svoji kariéru začínal jako diskžookej, znělo Beale Street Blues Boy…
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Já tu zemi znám. Český Johnny Cash geniálně přesadil zeměpisnou hříčku z Austrálie do Československa
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Beale_Street_Blues
https://en.wikipedia.org/wiki/W._C._Handy
https://en.wikipedia.org/wiki/Beale_Street
https://memphislibrary.contentdm.oclc.org/digital/collection/p13039coll1/id/194/
https://nyfos.org/w-c-handy-beale-street-blues/
https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=5893:burian-emil-frantisek&Itemid=118&lang=cs
https://cesky.radio.cz/pred-sto-lety-se-narodil-e-f-burian-8087525
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/hala-karel/beale-street-blues-545937
https://www.goodreads.com/work/editions/1413005-if-beale-street-could-talk
https://www.mshistorynow.mdah.ms.gov/issue/bb-king-king-of-the-blues
