Článek
Leonard Cohen byl nejen písničkář, ale i spisovatel, a jako takový detailně promýšlel každé slovo, každý verš písně. Hallelujah, z dnešního pohledu bezesporu svůj největší hit, začal psát na začátku osmdesátých let. Jeho finální podoba byla výsledkem velkého tvůrčího trápení. Autor na ní pracoval zhruba pět let a proces psaní ho prý dováděl k naprostému zoufalství.
Cohen vyprávěl, že v hotelu Royalton v New Yorku trávil hodiny tím, že seděl ve spodním prádle na podlaze a v návalu frustrace z neschopnosti skladbu dokončit tloukl hlavou o zem. Během let vyprodukoval obrovské množství materiálu, odhady mluví o osmdesáti až sto padesáti pracovních slokách, které neustále přepisoval a revidoval.
Když v roce 1984 konečně vstoupil do studia, musel pod tlakem času vybrat pouhé čtyři sloky, aby se píseň vůbec dala nahrát na album Various Positions. Ani toto úsilí však zpočátku nestačilo k úspěchu. Prezident vydavatelství Columbia Records Walter Yetnikoff album ve Spojených státech odmítl vydat s památným výrokem, že sice ví, že je Cohen skvělý, ale neví, jestli je k něčemu dobrý. Skladba tak zpočátku upadla téměř v zapomnění a vyšla jen v malém nákladu v Kanadě a Evropě.
Obrat nastal až díky dalším muzikantům, kteří v písni rozpoznali skrytý poklad. Velšský hudebník John Cale, někdejší člen legendárních The Velvet Underground, požádal Cohena o text songu, a autor mu obratem faxem zaslal celých patnáct stran rozepsaných slok. Cale si z nich vybral ty, které mu prý připadaly drzé nebo rozpustilé, a vytvořil jednoduchou verzi s klavírem, která skladbu zbavila nánosu syntezátorů a sborových zpěvů a vrátila jí až šansonovou či folkovou jednoduchost.
Cohenova verze také zní v proslulém dětském animovaném filmu Shrek, byť v oficiálně vydaném soundtracku ji v Caleově aranžmá zpívá Rufus Wainwritght. A z Caleovy úpravy později vyšel také Jeff Buckley, jehož podání z roku 1994 se stalo pro mnoho lidí nedostižným vzorem díky své křehkosti a smutku.
Díky všem těmto zlomovým okamžikům se z písně Hallelujah stal globální hit, který se dočkal více než tří stovek oficiálních verzí v mnoha jazycích. Melodie je tak silná, že pronikla i do velmi exotických oblastí. Existuje například verze v jidiš od Daniela Kahna, která se vrací k židovským kořenům autora, nebo podání v malgaštině od zpěváka Kathieu03 z Madagaskaru.
Píseň zazněla i v maorštině, kantonštině doprovázené čínskou citerou, ruštině v rámci dětských talentových soutěží nebo ve svahilštině v podání sboru Soweto Gospel Choir. Skladbu nazpíval dokonce i hudební klaun známý jako Puddles Pity Party. Je nutné dodat, že v posledních letech Cohenova života byla Hallelujah neodmyslitelnou součástí jeho velmi úspěšných koncertů a její podání písničkář propracoval k absolutní dokonalosti.
V českém prostředí se však tato křehká balada dočkala nejznámějšího zpracování, které její původní smysl a atmosféru zcela převrací. Lucie Bílá zařadila svou verzi s názvem Desatero na album Bang! Bang! v roce 2009 a později ji proslavila v rámci svých vánočních koncertů.
Text Gabriely Osvaldové se rozhodl opustit Cohenův svět plný pochybností, biblických metafor a milostného napětí a nahradil ho přímočarým moralizováním. Zatímco originál je tichou zpovědí člověka, který uznává svou porážku a chyby, český text působí jako didaktické a značně amatérské kázání z kazatelny.
Posluchač se v něm dozvídá praktický návod na život, který mu radí, aby nelhal, nepral se, neudával sousedy a nezáviděl jim obědy, nehledě na to, že máme Desatero „brát jako recept na kulajdu“, což už skutečně zavání bezduchostí. Původní filozofický rozměr skladby se tak rozplývá v sérii banálních rad, což z hlubokého uměleckého díla dělá produkt pro masy, ukázkový příklad popového kýče.
Zásadní problém však nepředstavuje jen text, ale i samotný způsob zpěvu. Leonard Cohen svou píseň v podstatě jen hluboce recitoval nebo šeptal a i ostatní vlivní interpreti sázeli na ztišení a vnitřní prožitek. Lucie Bílá však k baladě přistupuje s manýrami operní divy. Její projev se vyznačuje neustálým předváděním hlasového rozsahu a v refrénech přechází až do nepatřičného křiku.
Tento silový přístup zcela ničí intimitu, která je pro skladbu klíčová. Píseň se v jejím podání stává estrádním číslem, kde je emoce divákovi vnucována prostřednictvím technické dokonalosti a patosu, namísto toho, aby vycházela z obsahu sdělení. Je zřejmé, že u nahrávání chyběl silný a vkusný producent, který by zpěvačku poněkud umravnil a vysvětlil jí, o co v písni jde (nakonec i v nešťastném textu Gabriely Osvaldové, nejen Cohenově originálu).
Bez ohledu na úspěch a nesporný talent Lucie Bílé je její verze Hallelujah v podstatě necitlivým znásilněním písně. České publikum dostalo nablýskaný a hlučný polotovar, který parazituje na světovém hitu, ale kromě not a akordů s ním vlastně nemá absolutně nic společného.
Píseň Hallelujah ostatně neměla v našem prostředí vůbec štěstí. Existuje celá řada verzí, ale žádná se obsahem ani interpretací prostě nemůže ani přiblížit originálu. Platí to třeba pro značně sentimentální podání Jakuba Smolíka (s opravdu katastrofálním videoklipem), selhal bohužel i jindy spolehlivý Wabi Daněk. Vrcholem je pak verze dechovky Mistříňanka, která písničku hrála či možná stále hraje coby Den svatební - na tu ať si každý názor udělá sám.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Hallelujah_(Leonard_Cohen_song)
https://mbird.com/music/the-sacred-magic-of-leonard-cohens-hallelujah/
https://www.cbc.ca/music/leonard-cohen-hallelujah-k-d-lang-jeff-buckley-john-cale-1.7371301
https://www.youtube.com/watch?v=TEg76l__qQ8
https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/bila-lucie/desatero-126860
https://www.frontman.cz/predelano-2-leonard-cohen-hallelujah
https://musicserver.cz/clanek/48366/lucie-bila-diamond-collection/
https://www.whosampled.com/Leonard-Cohen/Hallelujah/
