Článek
Minulost písně, kterou u nás všichni znají pod názvem Jednou budem dál, sahá do 19. století k afroamerickým spirituálům, které v sobě nesly často vedle víry i touhu po svobodě v dobách otroctví. Jednou z klíčových postav byl pastor Charles Albert Tindley, syn bývalého otroka, který v roce 1901 vydal náboženskou píseň s názvem I’ll Overcome Someday. V té době šlo o povzbuzení pro věřící, aby vytrvali v konání dobra navzdory těžkostem. Melodie se tehdy sice od té dnešní lišila, ale základní myšlenka o „překonání“ nepřízně osudu už byla na světě.
K moderní podobě píseň posunula stávka v tabákové továrně v Charlestonu v roce 1945. Tehdy ji zpívaly hlavně ženy, které demonstrovaly za lepší pracovní podmínky. Jedna z nich, Lucille Simmons, se rozhodla melodii výrazně zpomalit, čímž jí dodala na vážnosti a síle. V tomto prostředí se také poprvé začalo namísto „já“ zpívat „my“, což z osobní modlitby udělalo společné prohlášení lidí, kteří táhnou za jeden provaz.
Píseň se pak dostala do vzdělávacího centra Highlander v Tennessee, které připravovalo lidi pro boj za lidská práva. Právě tam se s ní seznámil folkový zpěvák Pete Seeger, který v textu provedl jednu malou, ale zásadní změnu. Původní anglický výraz pro budoucí čas nahradil slovem „shall“, protože se mu zdálo, že se lépe zpívá a dodává celému slibu větší vážnost.
Seeger k písni přidal i další verše o tom, že se lidé nebudou bát nebo že půjdou ruku v ruce. V roce 1959 pak skladba získala svůj typický houpavý rytmus, který jí dodal modernější nádech. Netrvalo dlouho a stala se symbolem hnutí za práva Afroameričanů.
Vůdce tohoto hnutí Martin Luther King ji poprvé slyšel právě v Highlanderu a byl jí natolik fascinován, že si ji pak v autě neustále pobrukoval. Síla písně byla tak velká, že ji v roce 1965 citoval i americký prezident Lyndon Johnson ve svém projevu ke Kongresu, když mluvil o boji proti nespravedlnosti, chudobě a nevědomosti.
Do Československa se píseň dostala díky skupině Spirituál kvintet, kterou už v roce 1960 založil Jiří Tichota. Ten zpočátku pochyboval, zda budou americké lidové písně v Praze někoho zajímat, a bral soubor spíše jako studentské povyražení. Český text Jednou budem dál napsal Ivo Fischer, rozhlasový redaktor a textař.
Pro Spirituál kvintet se postupem času spirituály staly způsobem, jak v době komunismu říkat věci, které by jim jinak neprošly. Texty o touze po svobodě se daly snadno vnímat jako odpor proti režimu, i když se oficiálně tvářily jako písně o útisku amerického lidu. Skupina musela čelit mnoha zákazům a Jiří Tichota byl často vyslýchán tajnou policií, která ho zkoušela zlomit i skrze výhrůžky týkající se jeho rodiny.
Píseň se u nás stala jakousi hymnou svobody, a to hned několikrát. Poprvé výrazně zarezonovala v roce 1970 při demonstracích k výročí upálení Jana Palacha, jež vyvolaly tvrdou reakci úřadů a zatýkání. Nejslavnější chvíle písničky ale přišla v listopadu 1989, kdy se stala jedním ze symbolů sametové revoluce. Při demonstraci 17. listopadu ji studenti spontánně zpívali na pražské Národní třídě, než došlo k policejnímu masakru, a Spirituál kvintet ji zpíval o pár dní později při velké demonstraci z balkonu nakladatelství Melantrich na Václavském náměstí za účasti Václava Havla pro stovky tisíc lidí.
O rok později se kruh uzavřel, když ji se Spirituál kvintetem na stejném náměstí zpívali dva prezidenti najednou – Václav Havel a americký George Bush starší. Jiří Tichota se prý tehdy bál, že se Bush urazí, protože v Americe tuto píseň proti němu často zpívali demonstranti, ale prezident se k nim nadšeně přidal. Václav Havel tehdy sice spíše pobrukoval mimo melodii, ale o to autentičtěji jeho vystoupení působilo.
Stejně jako při pochodech za rovnoprávnost bojujících Afroameričanů a demonstracích Čechů vymaňujících se z komunistické totality zněla píseň We Shall Overcome i při dalších podobných příležitostech, kdy šlo o lidská práva. V roce 2010 ji zpívala Joan Baez americkému prezidentovi Baracku Obamovi přímo v Bílém domě při oslavě Dne lidských práv a samotný Spirituál kvintet ji zazpíval při inauguraci současného českého prezidenta Petra Pavla v roce 2023.
Velký vliv má We Shall Overcome i v oblastech mimo euroamerické prostředí. Například v Indii se učí v rámci školní výchovy a zpívá se při vlasteneckých oslavách. V Africe byla spojována s velkými osobnostmi, jako byl Nelson Mandela. Existuje i korejská verze, kterou tamní vláda v sedmdesátých letech zakázala.
Muzikologové se shodují, že úspěch této písně tkví v její prostotě. Není to žádné složité umělecké dílo, má jednoduchou melodii i harmonii a hlavně zachovává takzvaný princip zvolání a odpovědi, typický pro afroamerickou lidovou hudbu, což jí umožňuje zapojit vcelku přirozeně do zpěvu i velký dav. Právě to z ní dělá píseň, která dokáže spojit obrovské množství lidí bez ohledu na jejich původ.
Další články o českých verzích zahraničních hitů (výběr):
Já tu zemi znám. Český Johnny Cash geniálně přesadil zeměpisnou hříčku z Austrálie do Československa
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/We_Shall_Overcome
https://www.britannica.com/topic/We-Shall-Overcome
https://www.kennedy-center.org/education/resources-for-educators/classroom-resources/media-and-interactives/media/music/story-behind-the-song/the-story-behind-the-song/we-shall-overcome/
https://en.wikipedia.org/wiki/Highlander_Research_and_Education_Center
https://voicesofdemocracy.umd.edu/johnson-we-shall-overcome-speech-text/
https://budejovice.rozhlas.cz/jednou-budem-dal-cesky-text-hymny-demokracie-napsal-nekdejsi-redaktor-8886969
https://nazory.aktualne.cz/rozhovory/jiri-tichota-jednou-budem-dal-bal-jsem-se-ze-se-bush-urazi/r~f7cf21347bcc11e9b2a00cc47ab5f122/?lp=1
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/jednou-budem-dal-az-v-usa-spiritual-kvintet-potesil-krajany-v-zamori-57715
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/kultura/spiritual-kvintet-se-louci-pred-rokem-1989-i-diky-nemu-lide-verili-ze-jednou-budem-dal-29500
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/kultura-jednou-budem-dal-zpivali-otroci-i-disidenti-ke-slave-ji-pomohl-komunista-227425
