Článek
Média přetřásají malicherný spor o ukrajinské vlajky. Vzniká z toho pro naši zemi jen mezinárodní ostuda. Ve svobodné zemi si přece může vyvěšovat jakoukoli vlajku kdo chce. I Národní muzeum si může vyvěsit jakoukoli vlajku chce, a stejně tak i dopravní prostředky, i všechny právnické osoby vlastněné státem. Zároveň by nikdo neměl nikoho nutit, aby vlajky kdykoli vyvěšoval. Nikdy by neměl předseda vlády ukládat svým ministrům jakékoli opatření týkající se vlajek. Každý ministr je snad svéprávný a umí se sám za sebe rozhodnout v takto banální věci. Každý (kromě premiéra) je jistě natolik vzdělaný, že mu je od základní školy jasné, k čemu slouží vlajka a co se s ní má či nemá dělat. Dospělí určitě vědí, že bránit někomu ve vyvěšování cizí vlajky například kvůli údajné korupci v dané zemi může být klasifikováno jako podněcování k nenávisti podle § 356.
Je smutné, že musíme mít zákon (č. 352/2001 Sb., o užívání státních symbolů České republiky), který přikazuje vyvěšovat naše vlajky. Je smutné, že se prý chystá další zákon, který bude přikazovat, jaký máme mít vztah k naší vlajce v nějaký konkrétní den. Vyvolá to další rozdělení v naší společnosti. Vlajka je symbolem naší národní identity, svrchovanosti a v každém (kromě premiéra, ten k tomu sám sebe musí nutit) by měla vyvolávat pocit hrdosti. Úcta má smysl jedině tehdy, když je dobrovolná.
Se stejnou logikou, ovšem podloženou dokumenty o lidských právech, odmítám, abych byl nucen používat grafický symbol dvanácti žlutých hvězd na modrém poli. Není vlajkou, a neměl by být používán jako vlajka. Je grafickým logem mezinárodní organizace Rady Evropy.
Jako protestant bych rád odmítl tento symbol z náboženských důvodů. Grafiku vymyslel v roce 1955 pro Radu Evropy francouzský grafik Arsène Heitz a sám přiznával, že použil biblický text „ukázalo se veliké znamení na nebi: žena … s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy.“ (Zj 12,1). To je ikonografie typicky katolická, a proto se (z principu, protože mi záleží na svobodě) dožaduji toho, abych se mohl svobodně rozhodnout, zda tento symbol budu či nebudu používat. S odvoláním na náboženskou svobodu nikdo nesmí být nucen používat náboženské symboly. Zároveň respektuji, pokud si tento symbol používá kdokoli dle své libosti. Zatímco vlajky zpravidla nemají náboženský obsah, v tomto případě se jedná o typicky náboženskou grafiku.
Překvapuje mne, že naši politici a naše média ulpívají na zásadně problematickém a uměle vyvolaném odporu k ukrajinským vlajkám. Jednotlivci a právnické osoby je přece mohou používat důstojným způsobem dle vlastního uvážení. Na budovách ústavních orgánů se použití vlajek řídí protokolárními zvyklostmi, které počítají s tím, že je možné nadstandardním vyvěšením cizí vlajky vyjádřit důraz na úctu k dané zemi.
V našem případě si připomeňme, že část Ukrajiny včetně ukrajinského jazyka byla kdysi součástí naší státnosti a že jsme kromě toho a nezávisle na tom měli od dvacátých let minulého století regulérní ukrajinskou menšinu jako součást naší populace. A měli jsme dokonce v Praze samostatnou ukrajinskou univerzitu. V důsledku selhání našich politiků po druhé světové válce jsme je v podstatě nechali vyhladit. Z úcty k těmto spoluobčanům je zvýšený důraz na úctu k tomuto vlajkovému symbolu nanejvýš odůvodněný. Ve svobodné zemi je naprostá tolerance v této oblasti normální. Svoboda je ohrožena, když kdokoli s kýmkoli vede spor o vyvěšování vlajek. Je smutné, že naše média tomuto sporu přikládají důležitost (a ve volební kampani také přikládaly).
Je smutné, že zejména politikové sdružení kolem pana Okamury na jedné straně tvrdí, jak usilují o svobodu, na druhé straně zároveň patří k těm, kdo svobodu nejvíce ohrožují.
