Článek
Do nedávné doby světem hýbaly informace o neustále se zlepšující umělé inteligenci. Pomalu každý den jsme se dozvídali o tom, co umí nového a kam to vše spěje.
Potom přišly na pořad volby v USA a vzápětí prvotní nadšení, jak vítěz voleb všechno zařídí a vylepší.
Když Putin napadl Ukrajinu, vyhlásil, že za tři dny bude vše hotovo a válka u konce.
Donald Trump sliboval, že pokud bude zvolen, ukončí konflikt do 24 hodin. Tři měsíce po inauguraci se nabízí analogie s Putinovým prohlášením. Řešení konfliktu na obzoru žádné není.
Nicméně prvotní Trumpovo poněkud šokující jednání se Zelenským a s Putinem a diskuse o velkolepém rozvoji AI nyní překrylo další velké překvapení s vyhlášením celní války fakticky celému světu. A to pomíjím poněkud neuvěřitelné proklamace o připojení Kanady (suverénního státu) jako dalšího státu USA, násilné převzetí Grónska (autonomního území Dánska) a obsazení Panamského průplavu (= dokončen roku 1914, do roku 1999 pod správou USA od 1.1.2000 pod správou Panamy).
A co má celní válka společného s umělou inteligencí?
Jedním ze základních nástrojů umělé inteligence jsou neuronové sítě. Jejich funkčnost (a název) jsou odvozeny od předpokládané struktury a funkčnosti našeho mozku.
Její princip se dá popsat jednoduše:
Neuronová síť je složená z několika vrstev neuronů. Každý neuron je reprezentován matematickou funkcí, která zpracovává několik hodnot z neuronů v předchozí vrstvě a vypočte hodnotu novou, která se použije dále u několika neuronů ve vrstvě další.
Vždy existuje jedna vrstva vstupní a jedna výstupní. Mezi nimi je několik dalších mezivrstev.
Aby síť správně pracovala musí se funkce v jednotlivých neuronech postupně upravit, což znamená nastavit koeficienty a parametry tak, abychom nakonec na výstupu obdrželi správnou odpověď. Ten proces úprav se nazývá učení a děje se tak, že sítí necháme probíhat mnoho vstupních dat a měníme postupně koeficienty, abychom nakonec obdrželi správný výsledek. Celý proces je většinou automatizovaný, protože vstupních dat, na kterých učení probíhá je obvykle obrovské množství. Je-li síť neuronů správně navržená, postupně se tvar funkcí a jejich koeficientů stabilizuje na určitých hodnotách a dostáváme na výstupu správné hodnoty.
A nyní jak souvisí neuronové sítě se cly?
Představme si zjednodušeně ekonomický systém jako jakousi výše popsanou neuronovou síť. Jednotlivé neurony jsou tvořeny výrobními celky a každý náš výrobní celek je ve své podstatě určitou funkcí peněz, lidí, prostředků, surovin a výrobků. Miliardy takovýchto celků na celém světě se navzájem propojují jako výše zmíněná síť. Výstupy jednoho nebo více ekonomických jednotek (peníze, výrobky, služby) slouží jako vstupy jednoho nebo mnoha dalších. A vzájemné vztahy těchto jednotek se v čase postupně vyvíjely a vyvíjejí na základě tržních (kapitalistických) mechanismů. Mění se ceny, množství, vznikají nové technologie a spolupráce se postupně stabilizuje tak, aby všechny ekonomické celky mohly spolu dohromady nějak rozumně fungovat. To je analogie výuky neuronových sítí. Výstupem takovýchto ‚ekonomických‘ sítí jsou výrobky (auta, mobily, televize, léky, …) a služby (doprava, finance, kultura, …), které potřebujeme.
Vývoj vztahů a stabilizace ‚parametrů funkcí‘ může být v některých případech rychlá, v řádu dní nebo týdnů, ale častěji se jedná spíše o měsíce a roky.
Nyní si představte neuronovou síť, která je vyladěná a dobře fungující, a my do takové sítě, obrazně řečeno, ‚hodíme granát‘ tím, že do ní (do jejich funkcí) sáhneme a svévolně upravíme náhodně spousty parametrů. Výsledek je nasnadě. Síť přestane dávat smysluplné výsledky a my budeme muset znovu začít s její výukou.
Přesně toto se podařilo udělat s ‚ekonomickou sítí‘. Na vyladěný systém ekonomických jednotek byl hozen granát v podobě nesmyslného přenastavení roky po krůčcích upravovaného jednoho z parametrů - celních sazeb.
I když se najdou lidé, kteří takový zásah považují za geniální, myslím, že evidentním důsledkem je hrubá deformace systému, a je jen otázka zda, za jak dlouho a s jakým výsledkem (pokud vůbec) se ‚neuronová ekonomická síť‘ dá opět do smysluplného a stabilního pořádku.
Jen na rozdíl od těch počítačových sítí, které jsou zálohované a lze je opět rychle ‚doučit‘, destrukci té ekonomické zřejmě pocítí celý svět na svých bedrech.
