Článek
Střední školy Heřmánek jsou známé svou pečující atmosférou a aktivní podporou vztahů mezi žáky. Toto se odráží nejen v informacích na webových stránkách školy, ale i v osobních zkušenostech studentů a jejich rodičů, například mé dcery.
Přesto se může vyskytnout situace, kdy standardy podpory nejsou dodrženy. V konkrétním případě byla učitelka školy obviněna, že neposkytla řádnou podporu plačící žákyni 1. ročníku střední školy. To bylo základem napadání ředitelky školy panem Robertem Čapkem, kde se přidali všichni ostatní. Ráda bych se jí zastal a zvážil situace, které mohou na střední škole nastat. A pečlivě se nad těmito situacemi, na rozdíl od pana Čapka, zamyslel.
Představme si, že jsme v 1. třídě základní školy. V 1. třídě základní školy většinou předpokládáme, že pláč je voláním o pomoc – učitel věří, že žák potřebuje podporu, ujištění a bezpečí.
Ve 1. ročníku střední školy může být situace odlišná. Žáci jsou starší, sociálně i kognitivně vyspělejší, a pláč může být někdy využit jako manipulativní strategie. Studentka může věřit, že chyba není na její straně, ale u učitele, a očekávat, že učitel podlehne jejím emocím.
