Článek
Beverly Sills
(25. 5. 1929 - 2. 7. 2007)
Nedávno jsem při sledování přímého přenosu Gounodovy opery Romeo a Julie, kde hlavní roli zpívala mladá americká sopranistka Nadine Sierra, měl pocit, že se stal zázrak – Beverly Sills se nám vrátila. Po návratu domů jsem si však obě pěvkyně začal porovnávat a musel jsem uznat, že ačkoliv je Nadine v dnešní době téměř zjevením, Beverly Sills to není.
Každá umělkyně je jedinečná a neopakovatelná. Muzikálnost, oddanost hudbě a emocionální prožitek, které byly neodmyslitelnou součástí Beverly Sills, se vymykají jakýmkoliv žebříčkům.
Pod blyštivou fasádou brilantního koloraturního zpěvu se skrývala neuvěřitelná schopnost vcítit se do rolí, přenášet emocionální energii na diváky a doslova „zbořit divadlo“.
Škoda jen, že koloraturní zpěv je dnešní mladou generací často vnímán jako něco nesnesitelně otravného. Přitom by stačilo naučit se ho trochu poslouchat – a otevřel by se jim svět nepředstavitelné krásy.
Hudební nadání a dramatický talent Beverly Sills jí v pozdější fázi kariéry umožnily částečně opustit koloraturní repertoár a přesunout se k mírně dramatičtějším rolím.
Narodila se jako Belle Miriam Silverman v Brooklynu do rodiny pojišťovacího makléře Morrise Silvermana a jeho ženy Shirley. V Brooklynu také vyrůstala. Její otec byl židovský přistěhovalec z Oděsy (dnešní Ukrajina, tehdy součást Ruského impéria), zatímco matka pocházela z Bukurešti v Rumunsku.
Od dětství vykazovala pozoruhodný talent na jazyky, hovořila jidiš, rusky, rumunsky, francouzsky a anglicky. Její matka, hudebnice, ji ve třech letech pod přezdívkou „Bubbles“ Silverman přihlásila do soutěže krásy, kterou vyhrála. Od čtyř let vystupovala v sobotním ranním rozhlasovém pořadu „Rainbow House“ pod stejnou přezdívkou. V sedmi letech začala brát lekce zpěvu u vokální pedagožky Estelle Liebling. V té době se objevila v několika krátkých filmech, kde i zpívala. Právě tehdy přijala umělecké jméno Beverly Sills.
Ve věku 10 let se Beverly Sills zúčastnila soutěže Major Bowes' Amateur Hour na stanici CBS Radio. Podle dostupných informací zpívala 26. října 1939 árii „Caro nome“ z Verdiho opery Rigoletto. Po vítězství v této soutěži ji Major Bowes pozval do své varietní show Capitol Family Hour, kde poprvé vystoupila 19. listopadu 1939.
Její profesionální debut na operní scéně se uskutečnil v roce 1945, kdy vystupovala s kočovnou společností v operetách Gilberta a Sullivana. Jako její debut v kamenném operním domě je uváděna její učast v roli Frasquity v Bizetově Carmen, tradičně se uvádí rok 1947 s Philadelphia Civic Opera. Nicméně novější zdroje naznačují, že tento debut se konal až 14. února 1951.
V té době přijímala role, které jí osud přinesl. Je překvapivé, že je doloženo její vystoupení v titulní roli Verdiho Aidy v červenci 1954 v Salt Lake City.
V letech 1955–1980 působila jako koloraturní sopranistka v newyorské Městské opeře (New York City Opera). Po ukončení pěvecké kariéry se stala v roce 1979 její generální ředitelkou a tuto funkci zastávala až do roku 1989.
V 60. letech se rodinný život Beverly Sills začal prolínat s jejím profesním. Dne 17. listopadu 1956 se provdala za novináře Petera Greenougha. Společně měli dvě děti: dceru Meredith (*1959), která byla od narození neslyšící a později trpěla roztroušenou sklerózou, a syna Petera Jr. (*1961), který byl těžce mentálně postižený. Navzdory těmto výzvám si Sills udržovala optimismus a víru v to dobré, co život přináší.
Vzdor určitým profesním omezením, která přinesly zmíněné životní strasti, její umělecká kariéra nabrala na intenzitě a stoupala vzhůru. Na divadelní prkna se vrátila naplno právě včas, tedy k příležitosti otevření nového sídla newyorské Městské opery (New York City Opera) v Lincoln Center v roce 1966. Ve stejném komplexu a ve stejném období byla otevřena také nová budova Metropolitní opery, a to navzdory intenzivnímu lobbování vedení obou institucí proti umístění dvou operních domů tak blízko sebe. Čas vše vytříbil a oba operní domy nyní existují ve vzájemné přátelské synergii.
Představení Händelovy opery Julius Caesar, ve kterém Beverly Sills ztvárnila roli Kleopatry, působilo na její uměleckou dráhu jako forsáž v tryskovém letadle a vyneslo ji na vrchol obliby newyorského publika. Nahrávka tohoto titulu pod vedením Juliuse Rudela vystřelila Sills mezi světovou pěveckou elitu. Zde bych si dovolil osobní poznámku, že to bylo vzdor podivuhodné technické kvalitě nahrávky. „Proč?“ „Inu, zeptejme se přímo Beverly Sills, zda by nám kousek nezazpívala.“
Upozorňuji, že je lepší si k tomu sednout.
Navzdory tomu, že byla Beverly Sills považována za královnu americké opery a objevovala se na titulních stranách prestižních časopisů, debutovala v Metropolitní opeře až 7. dubna 1975. Stalo se tak po odchodu dlouholetého generálního ředitele Met, Sira Rudolfa Binga, který upřednostňoval evropské (hlavně italské) pěvce a Sills nikdy neangažoval. Po jeho odchodu se Sills konečně dostala na scénu Metropolitní opery, kde debutovala v roli Pamiry v Rossiniho opeře Dobytí Korintu (L'assedio di Corinto).
Po svém odchodu Bing připustil, že neangažování Sills bylo chybou, a označil to za největší omyl své kariéry.
Navzdory rodinným problémům omezujícím její zahraniční angažmá absolvovala Beverly Sills několik legendárních vystoupení. Její debut v milánské La Scale v roce 1969, kde ztvárnila roli Pamiry v Rossiniho opeře L'assedio di Corinto (Dobytí Korintu), způsobil senzaci. Italské publikum, známé svou náročností, bylo jejím výkonem ohromeno.
Jen několik později čelila vážnému onkologickému onemocnění. Podstoupila úspěšnou operaci rakoviny vaječníků koncem října 1974 a její rychlé zotavení jí umožnilo již o měsíc později vystoupit v opeře Dcera pluku (La fille du régiment) v Sanfranciské opeře.
Její vokální schopnosti začaly však na konci sedmdesátek poněkud upadat a její poslední vystoupení byla utrpením jak pro diváky, tak pro ni.
V roce 1978 Beverly Sills oznámila, že ukončí svou pěveckou kariéru 27. října 1980 na slavnostním galavečeru v newyorkské Městské opeře. Jak již bylo zmíněno, v roce 1979 se stala spolu-řiditelkou této operní společnosti a od podzimu téhož roku působila jako její generální ředitelka až do roku 1989. Nutno podotknout, že tento operní dům byl v té době v těžkých finančních problémech. Organizační schopnosti Sills zachránily divadlo před krachem a vynesly ho opět do popředí zájmu publika.
V letech 1994 až 2002 působila Beverly Sills jako předsedkyně představenstva Lincolnova centra pro múzická umění, čímž se stala první ženou a zároveň první profesionální hudebnicí v této funkci. V říjnu 2002 přijala pozici předsedkyně představenstva Metropolitní opery, kde působila do ledna 2005.
Její manžel, Peter Greenough, zemřel 6. září 2006 ve věku 89 let. Beverly Sills zemřela na rakovinu plic 2. července 2007 ve věku 78 let.
Vážená Beverly, děkuji Ti za všechny ty báječné nahrávky, které jsi mi dala. Navždy tě budu milovat a ctít tvůj výjimečný hlas a talent!
Beverly Sills zanechala po sobě bohatou diskografii, která zahrnuje několik významných nahrávek:
· Rigoletto: V této nahrávce z roku 1978, kterou dirigoval Julius Rudel, ztvárnila Sills roli Gildy po boku Sherrilla Milnese (Rigoletto) a Alfreda Krause (Vévoda z Mantovy). Tato interpretace je ceněna pro výjimečné pěvecké výkony všech zúčastněných.
· Manon: Pod taktovkou Juliuse Rudela nahrála Sills v roce 1970 titulní roli v Massenetově opeře. Spolu s ní vystoupil Nicolai Gedda jako Chevalier des Grieux. Tato nahrávka je považována za jednu z vrcholných interpretací této opery.
· Thaïs: V roce 1976 nahrála Sills roli Thaïs pod vedením dirigenta Lorina Maazela, s Nicolaiem Geddou jako Niciasem a Sherrillem Milnesem jako Athanaëlem. Tato nahrávka se mí líbí o něco méně. Zaznamenal jsem počínající úpadek jejího hlasu, stále jde o pozoruhodnou interpretaci.
· L'assedio di Corinto (Obležení Korintu): Tato nahrávka z roku 1974, dirigovaná Thomasem Schippersem, je považována za skvost. Sills zde exceluje v roli Pamiry, přičemž její výkon je často zmiňován jako jeden z vrcholů její kariéry.
Nahrávek je samozřejmě více. Jistě si to dohledáte.
Zdroje
