Článek
G. Puccini „Tosca“
Premiéra díla proběhla v lednu v roce 1900.
První představitelkou legendární zpěvačky Florie Toscy byla rumunská sopranistka Hariclea Darcleé. Puccini se s ní tak trochu neopomněl zapomenout.
Děj opery „Tosca“ je založen na divadelním dramatu „La Tosca“ Victoriena Sardoua. Příběh se odehrává v Římě kolem roku 1800. Zmíněná divadelní hra je malinko jiná. Obsahuje některé detaily, které opera neobsahuje. Příběh hry je o něco logičtější. Je třeba brát v úvahu, že je to novoromantický příběh poplatný době.
Ve hře zářila herecká hvězda té doby Sarah Bernhardt. Puccini ji v této hře opakovaně viděl a zcela ho to uchvátilo. Rozhodl se proto přetavit hru na operu. Vyjednávání se Sardouem bylo poměrně těžké, tomu se ten nápad moc nelíbil.
V roce 1895 potom Puccini povolení získal. Libreto napsali básníci Luigi Illica a Giuseppe Giacosa.
Pucciniho hudba plně sleduje děj a doplňuje vášnivé emoce, které opera obsahuje o další rozměr.
Kritika přijala operu vcelku chladně, že dostatečně nezohledňuje Wagnera a nepřináší dostatek hudebního pokroku. Reakce obecenstva však byly nadšené. Tento stavební kámen operního verismu se stal základní složkou repertoáru operních domů po celém světě.
Pojďme se do toho pustit
1. Dějství
Z Andělského Hradu v Římě uprchne politický vězeň, konzul Svobodné Republiky Římské, Cesare Angelotti. Angelotti hledá úkryt v kostele Sant Andrea della Valle, kde mu v soukromé kapli, jeho sestra markýza Attavanti nechala klíč.
Do chrámu doráží starý kostelník s jídlem, který hledá malíře Maria Cavaradossiho. Cavaradossi na chrámovém oltáři maluje obraz Máří Magdaleny. Cavaradossi se dostavuje na scénu o moment později.
Kostelník si všimne, že malovaná Máří nebezpečně podobou připomíná markýzu Attavanti, Angelottiho sestru. Cavaradossi připouští, že to tak je. Attavanti ho zaujala. On zachytil její podobu na malovaný obraz. Cavaradossi začne hodnotit, kdo je krásnější, jestli blonďatá Attavanti nebo jeho přítelkyně, tmavá Floria Tosca. Nemůže to dopadnout jinak, vítězí tmavé oči Toscy. (Koho na tohle vyberu? Placida Dominga)
Kostelník odchází a Angelotti vylézá z kaple. Cavaradossi mu slibuje pomoc. V tu chvíli se na scénu dostavuje Cavaradossiho přítelkyně zpěvačka Floria Tosca. Tosca je milující, vášnivá a velmi emotivní žena.
Tosca vyznává Cavaradossimu lásku a už je na odchodu, když si všimne portrétu markýzy Attavanti na oltáři. Moc se jí to nelíbí a začne žárlit. Cavaradossi ji ujistí o svojí lásce a Tosca nakonec odejde.
Angelotti opět vyleze z kaple. Odchází s Cavaradossim do jeho vily. Ten mu říká, že v případě nebezpečí se může ukrýt ve studni v zahradě, kde je úkryt (klíčový bod). Z Andělského hradu se ozve výstřel z děla, který oznamuje útěk vězně. Útěk se prozradil a policie vyráží do akce. Spiklenci odejdou ze scény.
Do chrámu se nahrne chrámový sbor s kostelníkem a oslavují vítězství nad Napoleonem. V tu chvíli přijde on, jeden z největších bídáků v dějinách opery – policejní prezident baron Scarpia.
Jak se Scarpia dozvěděl, kde má hledat, není úplně jasné. Pravděpodobně byla policejní síť velmi hustá a někdo to udal. Opera to ale nezmiňuje.
Scarpia na místě zahájí vyšetřování a dojde mu, že Angelotti v chrámu byl a že mu Cavaradossi pomohl. Na scénu se opět dostavuje Tosca, které žárlivost nedá spát. Scarpia žárlivost přiživí pomocí vějíře markýzy Attavanti, který našel v její kapli. Tosca se vydá za Cavardossim domů sledovaná policejním noshledem Spolettou. Scéna končí Scarpiovým Te Deum, kterou on zpívá s chrámovým sborem. (Na Te Deum chci nějakého pořádného démona.. asi to vím.. Cornell MacNeil)
2. Dějství
Následuje střih. Scarpia poslal Tosce lístek, ať za ním po představení, které má zpívat, přijde do Andělského Hradu. Tosca zpívá svoje představení a Scarpia mezitím vyslýchá Cavaradossiho, kterého Spoletta sebral. Cavaradossi se Spolettovi smál do očí a Spoletta usoudil, že malíř nutně něco musí vědět. Jak víme, Angelotti je ukryt ve studni v zahradě u Cavaradossiho vily. Cavaradossi vše neguje, že neví, o co jde.
Na pozadí výslechu slyšíme Toscu zpívat. Tosca dozpívá a přichází za Scarpiou. Cavaradossi je přesunut do mučírny, kde na něm katův pacholek Sciarrone usilovně pracuje. Cavaradossi ještě stihne Tosce říct, ať proboha nic neříká. Tosca bohužel ví, kde je Angelotti ukryt. Vždy holce držím palce, „mlč, proboha“.
Následuje neuvěřitelná scéna tortury, kde Cavaradossi řve v mučírně, Scarpia se směje a Tosca propadá stále větší panice. Po obzvláště výrazném Cavaradossiho výkřiku, Tosca prozradí Angelottiho úkryt ve studni v zahradě.
(Video nemám… tady je to audio tak nosné, že obrázek nepotřebujete. Katův pacholek Sciarone ani Herbert von Karajan nemají slitování.)
Cavardossi je přinesen z mučírny. Ptá se Toscy, jestli tajemství prozradila. Ona tvrdí, že ne. Scarpia se zasměje a pošle Spolettu do studny v zahradě, aby uprchlíka sebral. Cavaradossi začne Tosce vyčítat zradu. V ten moment přijde posel se zprávou, že naopak Napoleon vyhrál, že neprohrál. Cavaradossi dostane záchvat hysterické euforie, začne šílet, směje se Scarpiovi, že skončil a začne řvát na celé kolo, že vítězství. Tosca se ho za každou cenu snaží umlčet. Nepovede se. Scarpia výstup jistě přivítal. Nyní je důvod Cavaradossiho sejmout podpořen tímto výstupem. Cavaradossi je odveden. (Zvolit někoho na Vittoria! Musím říct, že některá videa na YT jsou opravud hrozná.)
Scarpia Tosce říká, že může jít, udala jsi ho – jsi volná. Tosca začne vyjednávat a snaží se Scarpiu uplatit. Ten dostane záchvat smíchu, že na to kašle. Jeho zajímá něco úplně jiného, jeho zajímá sex s Toscou.
Tosca je v šoku. Scarpia dostává záchvaty vilnosti. Tosca záchvaty odporu a zoufalství. Tosca tady má legendární árii „Vissi d´arte“. Árie je sem malinko násilně vmezeřená a nezapadá do dramatického konceptu scény. Je však velmi krásná a já jí miluji nade vše.
Na dvoře začínají přípravy popravy, bubny jedou. Tosca nakonec s tím sexem souhlasí.
Scarpia ale tvrdí, že poprava musí proběhnout, ale že bude jen na oko, stejně jako v případě hraběte Palmieriho. Scarpia píše Tosce průvodní dopis. Milenci chtějí prchnout cestou přes Civitavecchia. Civitavecchia je dnes údajně součást Říma. Cíl je blízko, cesta vede přes moře. Kde? To se můžeme jen dohadovat. Dle mého názoru se Scarpiovi nedá tohle věřit, ale v té situaci prostě moc možností nebylo.
Scarpia se po Tosce vrhne, ta v mezičase sebrala ze stolu nůž a bodne ho. Scarpia umírá. Scéna, kdy na něj Tosca řve, ať umře, je velmi výživná. Tosca dá ke Scarpiovu tělu dvě svíce, což je křesťanský rituál. Tosca vyklouzne ven.
Rayna Kabaivanska je zde dokonalá
„E avanti a lui tremava tutta Roma!“
3. Dějství
Cavaradossi se připravuje na smrt. Píše Tosce dopis. Na místě dopisu byla původně hymna na počest umění, která nadchla starého Verdiho. Puccini však řekl Verdimu, že celá hymna je nesmysl, že tam musí být vyznání ženě. Měl samozřejmě pravdu. Maestro Verdi měl prý „velkou radost“. Místo toho vznikla árie „E lucevan le stelle“.
(Tady je úplně jasné koho vyberu, jemu se ale opravdu nikdo neblíží - Franco Corelli.)
Přichází Tosca. Tosca líčí Cavaradossimu tu falešnou popravu. Nevím, jestli ten tomu věřil. Myslím si, že ani moc ne. Pak si vyznávají lásku. Přijde popravčí četa. Tosca Cavaradossiho naviguje, co má dělat. Ten je ale střelen ostrou dávku a padá mrtev k zemi. Tosca to zjistí, když se popravčí četa vzdálí. V mezičase Spoletta najde mrtvého Scarpiu a jde pro Toscu. Tosca se v naprosté beznaději s výkřikem „Scarpio, před bohem!“ se vrhá z hradeb Andělského hradu na nádvoří vstříc smrti. Umírá tedy svobodná.
Není mi jasné, zda se situace dala zachránit. Možná ne. Nemyslím, že by Scarpia nechal někoho jít. Ještě naletět na tak zjevný špinavý trik s falešnou popravou, to je prostě smůla. Je to opravdu silný příběh.
Nahrávky
1) G. Puccini, Tosca - Victor de Sabata, Callas, Di Stefano, Gobbi (1953) nahrávka je pouze mono. Musím to prohlásit za číslo jedna. Je to považováno za nahrávku století. Vyšlo to asi milionkrát, vinylů jsou mraky, všichni to vydali, všichni to milují a já také. Asi se tomu nedá nic vytknout. Možná snad technický stav nahrávky. Di Stefano se tady netrápí a zpívá krásně. Je to jistě úžasné.
2) 1963 Giacomo Puccini: Tosca RCA Victor. Jedna z nahrávek, za kterými stojí legendární producent společnosti DECCA, John Cullshaw. Je to moje číslo jedna ve všech směrech. Tosca je velmi šťavnatá, vášnivá a nádherná. Vyrovnat se duu Leontyne Price a Taddei může být těžké. Scéna Tortury nemá asi konkurenci. Tosca ječí děsem a Taddei si to ale opravdu užívá. Je opravdu šíleně odporný, ale šíleně. Když jsem album slyšel prvně a Tosca na konci skočila vstříc smrti, zůstal jsem několik minut tiše sedět a nemohl pochopit, že to bylo jen audio. Di Stefano se tady trápí a je unavený. Je tady velkou slabinou a vždy mě to mrzí. Odpustil jsem mu, co s tím můžu dělat. Údajně vše nahrávali na desítky pokusů a Krajan se prý velmi rozčiloval. To mi ale nejde dohromady s Karajanovou pověstí profesionála, ale to je asi jedno.
Mám zde zajímavost (Zdroj: Giuseppe Taddei, vzpomínky). Na závěr opery je malíř Cavaradossi zastřelen ranou popravčí čety. Nahrávací technika té doby měla vážný problém s dozvukem výstřelu. V místnosti studia nebylo možné dosáhnout naplnění představ pánů Karajana a Cullshawa, jak by to mělo znít. Střelba byla přesunuta na nádvoří studia. Stále se nedařilo dosáhnout daný efekt a střílelo se stále dokola. Obyvatelé přilehlé vídeňské čtvrti zburcovali policii, že studio bylo napadeno teroristy.
Přijela zásahovka a začala studio obsazovat. Velitel zásahu však Karajana poznal. Sám byl velký fanoušek opery a klasické hudby. Po chvíli vysvětlování se zjistilo, že jde o omyl. Policie se ujistila, že v areálu studia skutečně nejsou žádné ostré náboje. Zbytek nahrávání pak tedy proběhl pod policejním dozorem. Policie se podílela na uklidnění obyvatel v okolí studia a velitel zásahu zapůjčil některé zbraně z policejní zbrojnice k otestování dozvuku na dvoře studia a kýžený efekt byl konečně dosažen.
Miluji tu nahrávku.
3) Colin Davis (1976) - Tohle něco je a není to zlé. Caballé je tady úžasná a slabiny to nemá vlastně žádné. Výhrady bych měl k Wixellovi, který není dostatečně zlý. Montserrat má vášeň, krásu hlasu. Carreras je tady na vrcholu sil. Ale když to skončí, je moje myšlenka, že to byla nuda. Ale to je asi můj problém. Moje chemie s tím není kompatibilní. Kvalita je ale nesporná já nejsem s to vysvětlit, proč se mi to až tak nelíbí.
4) Puccini / Renata Tebaldi, Mario Del Monaco, George London dirigent Molinari Pradelli – Tosca Giacomo Puccini (1960) Je to velmi krásná verze. Moje milovaná Tebaldi je tady jako lilie a nádherný anděl. Je to samozřejmě jedna z nejlepších nahrávek. Del Monacovy linky legata jsou opravdu velmi dlouhé. George London jako Scarpia se mi moc nelíbí, ale to je můj problém. Jen já se k tomu moc nevracím a ani nevím proč.
Nyní máme nějaké filmy a živé záznamy jako video
Tosca, TV film z roku 1992, probíhalo to jako přenos z originálních lokací
https://csfd.cz/film/185667-tosca/recenze/
Živý záznam se Shirley Verrett z roku 1977. Muselo to být zcela úžasné a za vidění to stojí.
https://www.imdb.com/title/tt0307581/
Pak je tu tenhle film z roku 2001. Angela Georghiu je prostě nádherná žena. A to, že v té době byla Alagnovou ženou do filmu ve velmi dobrém smyslu prosáklo.
https://www.csfd.cz/film/167990-tosca/recenze/
Zdroje:
1) Brigitte Regler-Bellinger , Wolfgang Schenck , Hans Winking Opera Velká encyklopedie, vydala Mladá Fronta 1996
2) Anna Hostomská Průvodce operní tvorbou,vydalo nakladatelství Libertas 1993, ISBN 9788020503442
3) Herbert von Karajan, John Cullshaw, příbalový booklet nahrávky, který obsahuje další detaily vzniku opery a také libreto a jeho anglický překlad, vydalo nakladatelství RCA Victor v roce 1963
