Článek
Maria Callas je naprostou legendou operního nebe a měl by ji znát každý. Callas vede všechny žebříčky, jakéhokoli pořadí, které lze vymyslet.
Mariin repertoár byl velmi široký. Zazpívala skoro cokoli. Její kariéra byla vcelku krátká, stejně jako její ne úplně šťastný život. Její herecké schopnosti a jevištní vzhled byly podstatnou částí té glorioly, která ji provázela. Navíc tak zvrtaný život jako měla ona, to nebyl úplně dobrý osud. Kdo nikdy neslyšel Mariin hlas, měl by si sehnat profilovou desku a napravit to.
Renata Tebaldi není legendou o nic menší. Je mnohem zapomenutější než Callas. Ani Renata to neměla snadné. V dětství prošla dětskou obrnou. Tvrdí se, že se zcela zotavila, ale občas se mi zdá, že nějaké stopy po této nemoci přeci jen zbyly. Renata prostě vypadá místy zvláštně. Bohužel, jak čas běží, upadají v zapomenutí obě umělkyně. Je to velká škoda.
Proč uvádím Renatu Tebaldi vedle Callas? To už spáchala historie. Dámy k sobě hořely „opravdovou láskou“ hraničící s vyškrábáním očí. Celé to bylo živené novináři a jejich fanoušci si šli po krku. Srovnání ale není oprávněné a je to špatně. Tvrdí se, že si šli po krku nejen fanoušci, ale i obě dámy. Není jasné jak moc. Clona bulváru je příliš silná.
Spor vyvolala zčásti Callas. Renata ale určitě není bez viny a obě dámy nesou asi stejný podíl. V době, kdy se Callas pokoušela dostat na scénu a prosadit se, celá Itálie již milovala Renatu. Callas vytýkali, že je nemožně tlustá, že je její hlas nepříjemný, výšky nestabilní a uširvoucí. Maria se na to konto cítila jako nechtěné „káčátko“. Ostatně je známo, že celý život měla lehké problémy se sebedůvěrou. Souvisí to určitě s jejím vztahem s matkou, který byl velmi komplikovaný. Celé je to relativně ošklivé. Maria nedovedla nic odpustit, a to si myslím, že asi měla.
Kolem roku 1947 Maria potkala Giovanniho Battistu Meneghiniho, se kterým v roce 1949 vstoupila do manželství. Maria se zařekla, zhubla a stala se onou úchvatnou krásnou ženou, kterou známe.
Impresário MET pan Rudolf Bing je smířil po letech bojů a ony si padly kolem krku. Celé srovnání a řevnivost je přitom úplně vadné. Dámy měly úplně jiný typ hlasu. Chování Callas, která Renatě posílala po novinářích vzkazy, že jí poskytne lekce v jevištním projevu. Že proč se zabývat Colou (Renata), když můžete mít šampáňo (to jako Callas) a podobné hlody, která Maria pronášela, to se mi moc nelíbí. Renata to ale nenechala bez odezvy a v určitých fázích sporu byla ještě kousavější než Maria. Jak moc byl spor reálný a osobní, to opravdu nevím.
Doufám, že to je jenom mediální bublina a v reálu to v osobní rovině tak zlé nebylo. Fanoušci obou táboru se ale rvali před divadlem a snažili se znemožnit vystoupení té druhé umělkyně. Při jedné děkovačce s Callas přistál na jevišti velký svazek ředkviček, což je docela urážka. Krátkozraká Maria však ředkvičky považovala za kytici čajových růží.
Ať bylo, jak bylo, budu navždy přesvědčený Tebaldián. A tak planu k Renatě upřímnou láskou. Navíc si myslím, že Renata byla v mladých letech i krásnější než Maria. Na modelkové stupnici určitě ne, ale Renatina vrozená ženská krása v mladém věku, to přehlédnout nelze. Jen je zde něco, co neumím uchopit a možná to souvisí se zmíněnou dětskou obrnou.
Callas byla složitá osobnost a její kariéra je provázena celou řadou skandálů. Skandály však znamenají mediální publicitu a člověk mívá dojem, že Maria tyhle věci vyvolávala záměrně. Některé věci jsou však docela přes čáru. Rudolf Bing, impresário MET, prohlásil, že Callas byla díky svému chování tou nejobtížnější umělkyní, kterou poznal.
Její vrtošivost a náladovost vedly k řadě konfliktů. Například je zde hysterický výstup s dirigentem Herbertem von Karajanem. Callas se s Karajanem pohádala a v klíčové scéně v Lucii di Lammermoor stála Callas ke Karajanovi zády, že jí neuvidí na ústa a nezvládne ji doprovodit. Karajan situaci bez mrknutí oka zvládl. Callas se mu za tento výstup po mnoha letech v jedné pařížské kavárně omluvila. Karajan se údajně tvářil, že neví, o co se jedná. Po chvíli Callas vysvětlil, že sledoval její dýchání dle pohybu ramen. Tohle je ale v podstatě drobnost.
Byla zde řada stížností na porušení smlouvy a řada velkých divadel s Callas přerušila smlouvu (La Scala, MET). Situace vyvrcholila Callasiným útěkem z divadla během vystoupení. To bylo opravdu moc a publikum to Marii nikdy neodpustilo.
Smutným bodem je Mariina vášeň. Když se o to člověk začne zajímat, dozví se věci, kde není jasné, zda to potřeboval vědět. Jisté je, že se Maria do Onassise zamilovala a Meneghiniho nakopla. Meneghini byl 27 let starší než Maria a Maria se s ním po tom nakopnutí rozvedla. Onassis Marii podvedl a nakopl jí na oplátku.
Onassis se bez toho, aby se obtěžoval Marii cokoliv říct, oženil s Jackie Kennedyovou. Nechat si zlomit srdce a utrápit se. „Marie, je mi to moc líto.“ V poslední etapě svého života žila Callas zlomená a osamělá v pařížském bytě. Nebyla schopna unést ránu, kterou jí Onassis dal. K tomu se zřejmě připojila nějaká vážná nemoc. Snažila se udržovat kontakt s vnějším světem a údajně si domů zvala sem tam nějakého fanouška. Byla prostě jen člověk. Ale zřejmě jí to nepřineslo takovou úlevu, kterou čekala. Otázka je, zda tomu věříme. Já bych byl možná opatrný. Jisté je, že Maria zvedla telefon a hledala útěchu u někoho, kdo měl myslím plné právo Marii poslat někam. Komu Callas volala? Přeci Renatě Tebaldi. Renata jí požadovanou oporu a útěchu poskytla.
O Renatině soukromém životě se veřejně nic neví. Držela si to pod kontrolou. Žila s matkou a zpěv pro ni znamenal všechno. Ona říkala, že měla lásku, ale kdo to byl, zda žena nebo muž, to nevíme. Víme ale, že Renata měla velké srdce otevřené lidem. Byla velmi profesionální a zpěvu podřizovala vše.
Hlas Callas má neuvěřitelný rozsah od spodní polohy, kde zní v podstatě jako tenor, po velmi zářivý a mocný sopránový top. Callas má v hlase dramatický náboj, která Tebaldi občas malinko postrádá. Maria byla prostě dračice a velká herečka. Callasiánská vášeň se překonat nedá. Takový jiný hlas jsem nikdy neslyšel. Callas v určitém období asi neměla konkurenci a dělala si s hlasem, cokoli chtěla.
Jasně, nemusí se vám to líbit, ale v tom případě musíte počítat s tím, že vás Callasiáni hodí do kanálu.
Tebaldi zní oproti tomu jako anděl v celém rozsahu, až se to může zdát poněkud jednobarevné, ale to určitě není. Renata měla andělský timbre, a byla prostě sladká jako med. Její herecké schopnosti byly poněkud omezené, ale to je na nahrávkách jedno. Pokud se vám Renatiny výrazové prostředky nelíbí, pak riskujete, že vás Tebaldiáni hodí do kanálu, tam se ale potkáte s Callasiány. Můžete se tedy porvat nebo zkusit společně vyplavat, to už je na vás.
Callas, díky nevhodné volbě rolí zaznamenala hlasové potíže již velmi brzy. A na konci šedesátek to bylo opravdu bídné. Hlas se Marii zčásti začal vracet. Ale vrátit se nestihl. Smrt udeřila dříve.
Po smrti matky zaznamenala zlé hlasové potíže i Tebaldi, když to překročilo únosnou mez, Renata se po roce 1975 začala stahovat z divadel a odešla na odpočinek.
Na konec dáme příběh, který staví řevnivost obou dam do poněkud jiného světla. Týká se to nahrávání opery La Gioconda. Když se Tebaldi připravovala na nahrávku La Giocondy, požádala Terryho McEwana z London Records, aby jí doporučil nahrávku. Terry ztuhl leknutím. Všichni přeci víme, která Gioconda je nejlepší. Je to nahrávka Marie Callas. Terry Renatě taktně navrhl Zinku Milanov, aby si poslechla její nahrávku. Měl strach, že se Renata vztekne, kdyby jí řekl o Mariině verzi.
Renata odešla a odpoledne nepřišla na zkoušku. Telefon – nic. Terry se tedy vypravil do Renatina bytu v New Yorku, požádal hospodyni, aby mu odemkla. Našel Renatu zhroucenou na koberci, úplně mimo, pohlcenou nahrávkou Callas, které se Renata měla vyhnout. Měl z toho lehčí šok. Renata vzhlédla nahoru: „Proč jsi mi neřekl, že Maria je nejlepší?“
