Holubice a Drak, Renata Tebaldi a Maria Callas

Holubice a Drak: Renata Tebaldi a Maria Callas

Renata Tebaldi (La Voce d´Angelo) (1. 2. 1922 – 19. 12. 2004) a Maria Callas (La Divina) (2. 12. 1923 – 16. 9. 1977). Operní svět byl svědkem mnoha rivalit, ale jen málo z nich dosáhlo takové intenzity jako tato. Tebaldiáni a Callasiáni si šli doslova po krku. Proč? Protože obě dámy byly naprosto jedinečné.

Já předesílám, že jsem přesvědčený Tebaldián. Renatu nade vše zbožňuji a že ač Callas hluboce respektuji, pravá láska to určitě není.

A proto začneme Callas

Maria Callas (vlastním jménem Maria Kalogeropoulos) je naprostou legendou. Operní nebe ji oslavuje jako hvězdu, která září dodnes. Callas je jméno, které vévodí všem žebříčkům a pořadím, které lze vymyslet – z dobrého důvodu. Její hlas měl ohromující rozsah a dramatickou hloubku. Herecké schopnosti a jevištní charisma byly neoddělitelné od její umělecké glorioly. Zároveň je třeba říci, že ne každému Mariin hlas vyhovuje. Nezasvěcenému posluchači může připadat poměrně ostrý.

Já nezapírám, že Callas není úplně můj šálek, ale jsem milovník opery. Navíc jsem ještě také muž. Když se na ní podívám a vidím tu šíji, ty ruce, ty emoce, moje srdce se roztéká po podlaze. Navíc Mariina Norma opravdu nemá konkurenci.

Ale co je legenda bez stínů? Mariin život byl tragický, komplikovaný a místy těžko uvěřitelný. Skandály, problémy se sebedůvěrou a její vlastní vrtochy z ní udělaly bouřlivou osobnost, jakou operní svět snad už nikdy nezažije. Kdo neslyšel Mariin hlas, měl by se zastavit, sehnat profilovou desku a napravit tuto zásadní chybu.

Callas byla složitá osobnost a její kariéra je provázena celou řadou skandálů. Skandály však znamenají mediální publicitu a člověk mívá dojem, že Maria tyhle věci vyvolávala záměrně. Některé věci jsou však docela přes čáru. Rudolf Bing, impresário MET, prohlásil, že Callas byla díky svému chování tou nejobtížnější umělkyní, kterou poznal.

Její vrtošivost a náladovost vedly k řadě konfliktů. Například je zde hysterický výstup s dirigentem Herbertem von Karajanem. Callas se s Karajanem pohádala a v klíčové scéně v Lucii di Lammermoor stála Callas ke Karajanovi zády, že jí neuvidí na ústa a nezvládne ji doprovodit. Karajan situaci bez mrknutí oka zvládl. Callas se mu za tento výstup po mnoha letech v jedné pařížské kavárně omluvila. Karajan se údajně tvářil, že neví, o co se jedná. Po chvíli Callas vysvětlil, že sledoval její dýchání dle pohybu ramen. Tohle je ale v podstatě drobnost.

Byla zde řada stížností na porušení smlouvy a řada velkých divadel s Callas přerušila smlouvu (La Scala, MET). Situace vyvrcholila Callasiným útěkem z divadla během vystoupení. To bylo opravdu moc a publikum to Marii nikdy neodpustilo.

Smutným bodem je Mariina vášeň. Když se o to člověk začne zajímat, dozví se věci, kde není jasné, zda to potřeboval vědět.

Kolem roku 1947 Maria potkala Giovanniho Battistu Meneghiniho, se kterým v roce 1949 vstoupila do manželství. Maria se zařekla, zhubla a stala se onou úchvatnou krásnou ženou, kterou známe. To Meneghini pomohl zbudovat Mariinu kariéru, to on jí pomohl vstoupit do síně slávy.

Jenže je tu rušivý element, Aristoteles Onassis. Jisté je, že se Maria do Onassise zamilovala a Meneghiniho odvrhla. Meneghini byl o 27 let starší než Maria a Maria se s ním po tom odvrhnutí rozvedla. Onassis Marii podvedl a odvrhl jí na oplátku.

Onassis se bez toho, aby se obtěžoval Marii cokoliv říct, oženil s Jackie Kennedyovou. Nechat si zlomit srdce a utrápit se. „Marie, je mi to moc líto.“

Renata Tebaldi. Zapomenutá? Ale to určitě ne. Zatímco Maria oslnila dramatem, Renata byla zosobněním čistoty. Její hlas byl jako proud medu, sladký a andělský. Arturo Toscanini kdysi řekl, že Tebaldi má hlas anděla. A andělem zůstává dodnes. I přes své vlastní těžkosti – například boj s dětskou obrnou, kterou prošla v dětství. Tato nemoc údajně prošla bez větších následků.

O Renatině soukromém životě se veřejně nic neví. Držela si to pod kontrolou. Žila s matkou a zpěv pro ni znamenal všechno. Ona říkala, že měla lásku, ale kdo to byl, zda žena nebo muž, to nevíme. Víme ale, že Renata měla velké srdce otevřené lidem. Byla velmi profesionální a zpěvu podřizovala vše.

Kde začal spor?

Historie rivality mezi Callas a Tebaldi je spleť pravdy, mýtů a novinářských manipulací. Maria se cítila jako nechtěné káčátko – Itálie již tehdy zbožňovala Renatu. Callas kritizovali pro její váhu, hlasové vrcholy a vůbec celkový projev. Renata byla pro italské publikum perfektní diva, zatímco Maria bojovala o své místo. Není divu, že Maria Renatu neměla v lásce. Její poznámky typu, že Tebaldi je cola a Callas šampaňské, jsou dnes legendární. A to vzdor tomu, že Callas později vyhlašovala, že to nikdy vlastně neřekla.

Renata nebyla bez viny. Občas uměla být i kousavější než Maria. V určitém období jejich spor přerostl hranice dobrého vkusu. Těžko říct, kolik z toho byla realita a kolik mediální bublina. Clona bulváru je příliš silná na to, abychom viděli jasně to rozsoudili.

Konflikty a smíření

Spor mezi Callas a Tebaldi šel ruku v ruce s fanoušky, kteří se rvali před divadly a pokoušeli se sabotovat představení. Známý incident s ředkvičkami, které publikum naházelo na jeviště během děkovačky, které jako patrona slepá Callas považovala za čajové růže, je spíš směšnou anekdotou než důkazem opravdové nenávisti.

Ale ono to bylo horší. Spory mezi fanoušky často překmitly do otevřených půtek a rvaček násilného charakteru

Rudolf Bing, impresário Metropolitní opery, později obě pěvkyně smířil. Ačkoliv zůstává otázkou, nakolik bylo smíření opravdové. Já smíření věřím.

Hlasové fondy: Anděl vs. Dračice

Callasin hlas byl jako drahokam – dramatický, brilantní a s neuvěřitelným rozsahem. Dokázala být temná i zářivá, jemná i ohromující. Její dramatická vášeň je neopakovatelná. Callas ovšem čelila problémům, které si často způsobila sama – nepřiměřený repertoár a neustálý tlak na perfekci vedly k rychlému opotřebení hlasu.

Tebaldi byla opakem. Její hlas byl stálý, nádherný a přirozeně sladký. Někomu by se mohl zdát až jednobarevný, ale to je hluboký omyl. Renata vynikala v italském repertoáru – její Tosca, Butterfly nebo Aida jsou mistrovskými díly.

Je pravda, že Tebaldin herecký projev byl slabší a její jazyková výbava nebyla největší předností – ale kdo by se staral o to, jak zní Carmen italsky, když to v podání Renaty zní božsky?

Avšak nejen Callas čelila vokálním problémům. Po smrti matky zaznamenala zlé hlasové potíže i Tebaldi. Bylo to vlastně v podobné době jako hlasové potíže Callas. Renatě se však povedlo hlasové potíže zčásti zvládnout a když to překročilo únosnou mez, Renata se po roce 1975 začala stahovat z divadel a odešla na odpočinek.

Zkusíme pár ukázek s Tebaldi

Bizet „Carmen, Habanera“

Už to slyším, nehodí se to na to, je to přeslazené a nemá to dramatický drive. Je jasné, že Carmen jistě není pro Renatu vhodná. Avšak ona není nadarmo takovou legendou. V kartové scéně je dramatického náboje docela dost. Jen je to opět italsky.

Zkusíme přímou výzvu. Wagnerova árie „Isoldina smrt, Tristan und Isolde“. Tento kus klade na sopranistku extrémní nároky. Wagnerovský orchestr je obrovský a musí vás nad ním být slyšet. Srovnání nám sice malinko kulhá, nebylo to nahráno za stejných podmínek. Obě umělkyně zpívají árii „Mild und Leise“ italsky „Doce e Calmo“. Takže zde odpadají výhrady proti zpívané němčině.

Callas (živě)

Tebaldi (studio)

Jaký je výsledek? Kdo vyhrál? Nikdo je to přeci spor mezi drakem a holubicí.

Příběh Giocondy

Při přípravě na nahrávku La Giocondy se Tebaldi dostala k nahrávce Callas, o které jí producent raději nechtěl ani říct. Výsledek? Renata byla zcela pohlcena a zhroucena. Její reakce byla: „Proč jsi mi neřekl, že Maria je nejlepší?“ (McEwan, Terry. Interview in Opera News, 1976, Nutno podotknout, že tato informace je přes uvedený zdroj drb bez jakékoli záruky. Nepodařilo se mi interview dohledat přímo, našel jsem jen nějaké nespecifické odkazy na něj.).

Tento moment ukazuje nejen Mariin talent ale i Renatino obrovské srdce a schopnost uznat kvality své sokyně.

V poslední etapě svého života žila Callas zlomená a osamělá v pařížském bytě. Nebyla schopna unést ránu, kterou jí Onassis dal. K tomu se zřejmě připojila nějaká vážná nemoc. Snažila se udržovat kontakt s vnějším světem a údajně si domů zvala sem tam nějakého fanouška. Byla prostě jen člověk. Ale zřejmě jí to nepřineslo takovou úlevu, kterou čekala. Otázka je, zda tomu věříme. Já bych byl možná opatrný.

Jisté je, že Maria zvedla telefon a hledala útěchu u někoho, kdo měl myslím plné právo Marii poslat někam. Komu Callas volala? Přeci Renatě Tebaldi. Renata jí požadovanou oporu a útěchu poskytla.

Když Maria Callas v roce 1977 zemřela, umělecký svět byl zdrcen. Byla to opravdu velká ztráta.

Renata Tebaldi zemřela o mnoho let později v požehnaném věku 82 let. Renata zemřela v klidu, smířená sama se sebou a se světem. Ztráta ovšem i tak byla tragická.

Rivalita mezi Renatou Tebaldi a Mariou Callas byla jako oheň a voda. Byly naprosto odlišné, a přesto geniální. Maria – vášnivá, dramatická a nepředvídatelná dračice. Renata – lyrická, andělská a stálá jako hvězda. Svět opery je bohatší právě díky nim. Ať už jste Tebaldián, Callasián, nebo jen milovník opery, jejich odkaz nás všechny spojuje.

„Drahá Renato, jen pro Tebe bije moje srdce. Tvůj hlas je světlem mého života. Miluji Tě, Renato!!“

Zdroje:

Ardoin, John. Callas: The Art and the Life. Holt, Rinehart and Winston, 1974.