Článek
Už to slyším: „Jiří, odkud taháš tahle jména? Jaký Jussi Björling? Kdože? Děláš si srandu? Jsi naprostá trubka!“
„Já jsem trubka? Ano, to v každém případě, zakládám si na tom.“
Jussi zemřel před 63 lety, přesto by ho měl každý znát.
Já stále poslouchám řeči o nepřirozeném operním zpěvu, o ultrazvukových sopránech, které člověku utrhnou hlavu, které je při zpěvu výšek třeba okamžitě zastřelit. Ale není soprán jako soprán. Navíc, tenor je o dost níže. Ještě když ten tenor zní jako ušlechtilý smyčcový nástroj, tak je zmíněný výrok prostě nesmysl. Přesně takový smyčcový nástroj měl v hrdle Jussi Björling.
Mnoho známých tenorů říká, že by chtěli znít jako Jussi Björling. Asi to bude pravda. Myslím si, že takový Domingo určitě hodně poslouchal a hledal inspiraci. Určitě to nelze přeslechnout a budiž to Domingovi přičteno ke cti. Jisté je, že Pavarotti řekl, že když studuje roli, poslouchá Jussiho jako jednoho z prvních.
Narodil se ve Švédsku, tam také vystudoval zpěv. Mírný švédský přízvuk je malinko patrný ve všech jazycích světa, kterými Jussi Björling zpíval. A nebude to asi jenom můj dojem. Moji italští přátelé mi vysvětlovali, že Jussiho italština je poněkud neidiomatická. Výklad jsem však dostal pravou „idiomatickou“ italskou angličtinou, že prý „akceeeenttttt“. Moc se omlouvám, toto rýpnutí si neumím odpustit.
Jussiho otec David Björling byl známý zpěvák a učitel, který se rozhodl své syny Jussiho, Gösta a Olleho vést stejnou cestou. Jussi začal zpívat ve svém raném věku a s bratry cestovali po Švédsku i USA, kde vystupovali jako Björlingův kvartet. Ve 30. letech začala jeho profesionální operní kariéra a brzy získal uznání po celém světě.
Jeho debut v newyorské Metropolitní opeře přišel v roce 1938, kdy ztvárnil v tomto operním domě roli Rudolfa v La Bohème. Tento debut odstartoval jeho dlouholetý vztah s Metropolitní operou, kde vystupoval až do své smrti. Björlingova kariéra zahrnovala také velké úspěchy na evropských scénách, přičemž se stal jedním z nejuznávanějších tenorů své doby. A nejen svojí doby. Znám docela dost lidí, kteří stále vzývají Jussiho jméno a považují ho za svoji tenorovou jedničku. O tomto bodě bych asi něco mohl vědět.
Björling byl známý nejen pro svůj krásný, bohatě lyrický hlas, ale také pro své neuvěřitelné technické dovednosti a citovou hloubku ve svém zpěvu. Mezi jeho nejznámější role patří Rodolfo, Alfredo v La Traviata, Cavaradossi v Tosce, Don Carlo ve stejnojmenné opeře a Manrico v Trubadúrovi. Spolupráce s velkými jmény, jako byla Zinka Milanov nebo Renata Tebaldi, je navždy zapsána do operní historie.
Jussiho život je tak vzdálený, že nevím ani žádné drby. Pouze Sir Christopher Lee (Saruman) na něj vzpomínal, že ho Jussi lanařil, aby šel zpívat operu. Ještě, že se to Jussimu nepodařilo, přišli bychom o Draculu, o Sarumana.
Jussiho vystoupení se Zinkou Milanov a Renatou Tebaldi patří k mýtickým událostem operní historie.
Jeho hádky s legendárním impresáriem Rudolfem Bingem a dirigentem Georgem Soltim také.
V osobním životě byl Jussi Björling ženatý s Annou-Lisou Berg, s níž měl tři děti. I přes úspěšnou kariéru a rodinu se Jussi potýkal s osobními problémy, včetně závislosti na alkoholu, která ho provázela většinu jeho dospělého života. Jako důsledek nevyrovnaného osobního života, vyčerpávajícího životního stylu a zmíněné závislosti, utrpěl Jussi v březnu 1960 před představením infarkt. Přesto ten večer vystoupil. Byl to však vážnější problém a Jussi 9. 9. 1960 zemřel. Jeho srdce bylo prý násobně větší, než je fyziologický standard. Vliv závislosti na alkoholu byl zřejmě zásadní. Alkohol dělá zřejmě nejen velká těla, ale i velká srdce.
Jeho hlas a umění zanechalo hlubokou stopu v dějinách nahrávané zvukové historie. Tento umělec má co sdělit i současnému posluchači, i když nahrávky nejsou úplně hifi.
Poslech ukázek? Já jsem ale zákeřný. Vánoční koleda „O holy night“ švédsky. Nahrávací technik navíc špatně přepnul záznamový magnetofon a nahrávka je jenom mono. Že jsem se zbláznil? Že to nebudete poslouchat? Jussi vám to už vysvětlí. Varování: Poslech na vlastní nebezpečí. Je to Jussi Björling a ten byl jenom jeden.
Nahrávku vyberu jedinou. Erich Leinsdorf, G. Puccini „Turandot“, Birgit Nilsson jako Turandot, Jussi Bjorling jako Callaf, Renata Tebaldi jako Liu, Giorgio Tozzi jako Timur, vydalo RCA v roce 1960 v edici Living Stereo. Zvukově to je nepatrně omezené a LP deskám se doporučuji vyhnout. Pokud stejně jako já nesnášíte streamovací služby a potřebujete nosič, kupujte CD. Znovu to vyšlo v nějaké levné edici. Stojí to asi 300 korun a zní to opravdu dobře. Co tomu chybí na technické kvalitě, vrátí se vám v nepřekonatelném obsazení.
