Kirsten Flagstad, norská sopránová legenda

Kirsten Flagstad se narodila v norském Hamaru 12. června 1895. Oba její rodiče Maja a Michael Flagstadovi byli hudebníci. Několik měsíců po jejím narození se rodina přestěhovala do Kristianie (později Oslo). Její talent se projevil již v raném věku.

Zpočátku studovala u Ellen Schytte Jacobssonové a později u Alberta Westwanga. V roce 1913 debutovala jako Nuri v opeře Tiefland (1) (od Eugena d’Alberta. V roce 1916 jí soukromé stipendium umožnilo odjet na tři roky do Stockholmu, kde se dále věnovala studiu zpěvu u Gillise Bratta. Bratt vyučoval řadu slavných studentů, mezi nimiž byli Gertrud Pålson-Wettergren, Göta Ljungberg, Oscar Ralf, Ivar F. Andrésen a skotský tenorista Josef Hislop. Po 18 měsících u Bratta Kirsten Flagstad v březnu 1918 oficiálně debutovala na recitálu v univerzitní aule v Kristianii (nyní Oslo).

Norsko nemělo národní operu, a tak Kirsten Flagstad podepsala smlouvu s nově založenou Opera Comique. V letech 1920–1926 zpívala převážně operety a účinkovala v dnes již zapomenutých dílech, jako jsou You-You (2) Victora Alixe, Phi-Phi (3) Henriho Christiného, Gri-Gri (4) Paula Linckeho, ale také ve známějších operetách Jacquesa Offenbacha, Franze von Suppého a Johanna Strausse mladšího. Toto období jejího života však zahrnovalo i skutečné operní role – již v roce 1921 ztvárnila Desdemonu ve Verdiho opeře Otello po boku Lea Slezaka.

Krátce nato přijala řadu náročnějších rolí, včetně Amélie ve Verdiho Maškarním plese a Minnie v norské premiéře Pucciniho La Fanciulla del West (Děvče ze Zlatého Západu). Její výkon v roli Markétky v Gounodově Faustovi v roce 1926 znamenal průlom v její kariéře, a zvěsti o jejím jedinečném hlase se začaly šířit i za hranicemi Norska. V roce 1927 absolvovala tři koncertní provedení Beethovenova Fidelia v univerzitní aule v Kristianii (Oslu). V té době ukončila svou operetní dráhu.

Kirsten Flagstad dostala nabídku na konkurz do opery ve švédském Göteborgu na roli Agathy v opeře Čarostřelec (Der Freischütz – Carl Maria von Weber) s vyhlídkou na roční smlouvu. Konkurz dopadl úspěšně a v říjnu 1928 Kirsten zahájila dlouholetou spolupráci s göteborskou operou Stora Teatern. Druhou významnou rolí byla Mikal v opeře Saul og David (5) Carla Nielsena. Především však Kirsten dostala příležitost zpívat skutečné operní role. V Göteborgu nastudovala několik významných děl italského repertoáru, včetně Verdiho Aidy, Mimi v Pucciniho Bohémě (jediná role, kde recenze byly spíše negativní, protože hlas i postava Flagstad se zdály být příliš robustní), a také Pucciniho Toscy.

V Göteborgu působila Kirsten Flagstad nejen jako operní, ale také jako koncertní pěvkyně, a účinkovala v oratoriích. Právě zde poprvé veřejně interpretovala Wagnerovu hudbu, když do koncertního programu zařadila Alžbětinu modlitbu z Wagnerovy opery Tannhäuser. Často a s oblibou zpívala také Beethovenovu koncertní árii „Ah! Perfido“.

V Norsku každoročně pořádala Norská operní společnost speciální letní představení, a v roce 1929 padla volba na Wagnerova Lohengrina. Role Elsy byla nabídnuta Kirsten Flagstad, která ji ochotně přijala. Bylo to její první vystoupení v kompletní Wagnerově opeře.

V té době se Kirsten Flagstad seznámila se svým druhým manželem Henrym Johansenem, za kterého se provdala v roce 1930..

Na jaře roku 1930 debutovala Kirsten Flagstad v Göteborgu v roli Evy ve Wagnerově opeře Mistři pěvci norimberští (Die Meistersinger von Nürnberg). V roce 1932 ztvárnila titulní roli ve švédské premiéře Händelovy Rodelindy, opět v Göteborgu. Následovala další letní opera v Norsku, tentokrát Wagnerův Tristan a Isolda. V letech 1933 a 1934 se objevila v menších rolích na Wagnerovském festivalu v Bayreuthu. Na podzim téhož roku v Göteborgu debutovala jako Elisabeth v Tannhäuserovi.

Rok 1935 přivedl Kirsten Flagstad do Metropolitní opery v New Yorku. Její historický debut v roli Sieglindy ve Wagnerově Valkýře (Die Walküre) se uskutečnil 2. února během sobotního odpoledního rozhlasového vysílání. Ještě před koncem měsíce ztvárnila Isoldu v Tristanovi a Isoldě a debutovala také jako Brünnhilda ve Valkýře a Soumraku bohů (Götterdämmerung). V letech 1935 až 1941 tvořili Kirsten Flagstad a tenorista Lauritz Melchior (1890 - 1973) ikonický wagnerovský „pár snů“, přestože jejich osobní vztahy byly spíše formální, ba by se dalo říci odtažité.

Její partnerství s americkým klavíristou a dirigentem Edwinem McArthurem (1907–1987) bylo hudebně i osobně mnohem přínosnější. V listopadu 1939 McArthur dirigoval historické představení Wagnerova Tristana a Isoldy v chicagské Civic Opera House s Kirsten Flagstad a Giovannim Martinellim v hlavních rolích.

Na jaře 1941 Kirsten Flagstad učinila kontroverzní rozhodnutí vrátit se do okupovaného Norska, protože se jí stýskalo po manželovi a rodině. Přestože nikdy nevystupovala v Německu a ve své okupované vlasti nezpívala na veřejnosti, byla po válce pronásledována kvůli spojení jejího manžela s nacistickým režimem.

Po válce jí bylo několik let bráněno opustit Norsko, což výrazně komplikovalo obnovení její mezinárodní kariéry. Když se v říjnu 1947 vrátila do Spojených států, její návrat byl provázen spíše skromným koncertním programem. Přestože byla stále jednou z největších wagnerovských sopranistek své doby, nenašel se jediný operní dům, který by ji angažoval.

Situace se však začala měnit, když vedení Chicagského symfonického orchestru požádalo Kirsten Flagstad, aby 16. listopadu 1947 vystoupila v inscenaci Wagnerova Tristana a Isoldy v chicagské Civic Opera House. Bylo to poprvé od jejího odjezdu z USA na jaře 1941, kdy se objevila na divadelním jevišti. Představení mělo obrovský úspěch, což vedlo k jejímu pozvání na benefiční koncert pod královskou záštitou v Londýně, který dirigoval Sir Thomas Beecham. Tento koncert se stal dalším krokem v pomalé poválečné rehabilitaci Kirsten Flagstad.

Návrat Kirsten Flagstad do Metropolitní opery zůstával problematický a uskutečnil se až v první sezoně nového intendanta Rudolfa Binga. V lednu 1951 se vrátila s kompletním cyklem Wagnerova Prstenu Nibelungova (Der Ring des Nibelungen) (6). Kontroverze, které její návrat provázely, včetně vyhazovu jejího dlouholetého partnera Lauritze Melchiora, byly podrobně popsány v Bingových pamětech 5000 nocí v opeře.

Tristan a Isolda měl být v té sezóně jejím formálním rozloučením s Metropolitní operou, ale Rudolf Bing ji přesvědčil, aby se vrátila v následující sezóně a ztvárnila titulní roli v Gluckově opeře Alceste. Po jejím definitivním rozloučení s Met vystoupila Kirsten Flagstad v roce 1953 v roli Dido v Purcellově opeře Dido a Aeneas v londýnském Mermaid Theatre.

Kirsten Flagstad pokračovala ve studiových nahrávkách a koncertních vystoupeních až do roku 1959. Zachovala si svůj zájem o duchovní hudbu a pořídila řadu nahrávek děl J. S. Bacha, Georga Friedricha Händela a Felixe Mendelssohna. Jedním z vrcholů její poválečné kariéry bylo první provedení Vier letzte Lieder (Čtyři poslední písně) Richarda Strausse 22. května 1950 v Londýně, kde zpívala pod taktovkou Wilhelma Furtwänglera. Mezi její významné poválečné nahrávky patří Tristan a Isolda s Furtwänglerem z roku 1952 a role Fricky ve Zlatu Rýna (Das Rheingold), první části Soltiho Prstenu Nibelungova, nahrané v roce 1958.

Kirsten Flagstad byla také pozoruhodnou interpretkou skandinávských i německých písní, přičemž její repertoár zahrnoval díla Edvarda Griega, Jeana Sibelia a Richarda Strausse. Její interpretace skandinávských písní vynikala hlubokým pochopením textu a melodické linie, zatímco v německých písních se projevoval její dramatický soprán v plné šíři, zejména ve Straussových cyklech a Wagnerových sólových písních.

V roce 1958 byla Flagstad jmenována první generální ředitelkou nově založené Norské národní opery (Den Norske Opera & Ballett). V této funkci se zaměřila na rozvoj domácí operní scény, podporu mladých talentů a uvádění děl norských skladatelů. Její vedení přineslo operní společnosti mezinárodní uznání, a i když v roce 1960 ze své funkce odstoupila, zůstala čestnou postavou norské opery až do své smrti.

Kirsten Flagstad zemřela 7. prosince 1962 na následky onkologického onemocnění. Její smrt znamenala ztrátu jedné z nejvýznamnějších osobností operního světa 20. století. Je pohřbena v rodném Hamaru, kde byl na její počest postaven památník připomínající její mimořádný přínos norské a světové hudbě. Flagstad je dodnes považována za jednu z nejlepších interpretací Wagnerovy hudby a za průkopnici moderní operní kultury v Norsku.

Teprve nedávno se norská vláda oficiálně omluvila za perzekuci, které Kirsten Flagstad čelila během války a po ní. Tato omluva byla uznáním nespravedlnosti, která na ni dopadla, přestože její vlastní činy byly vždy bezúhonné. Dnes je její rodný dům v Hamaru přeměněn na muzeum věnované jejímu životu a kariéře. Každoročně se zde koná hudební festival nesoucí její jméno, který oslavuje její umění a přínos norské i světové hudbě.

Kirsten Flagstad má pamětní sochu, která stojí před budovou Norské národní opery v Oslu. Tato socha je poctou jejímu mimořádnému přínosu pro norskou kulturu a světovou operní scénu. Symbolicky připomíná nejen její roli první generální ředitelky Norské národní opery, ale také její status jedné z nejvýznamnějších wagnerovských sopranistek historie.

A nyní zkusíme několik ukázek.

Kirsten Flagstad – Jean Sibelius: Podzimní večer, Op. 38 č. 1

Kirsten Flagstad vyniká v náročném repertoáru, a Sibeliova píseň Podzimní Večer (Höstkväll) je toho dokonalým příkladem. Tato píseň z cyklu Op. 38 je meditací o přicházejícím podzimu a jeho melancholii. Výrazná harmonie a hluboká vokální linie kladou vysoké nároky na interpretaci. Doporučení: Pro nepřipravené posluchače může být intenzita této hudby výzvou, ale Flagstadin podmanivý přednes stojí za to. Doporučuji opatrnost, pro nepřipravené ucho, to může být moc náročné a prostě vás to znechutí.

Kirsten Flagstad – Georg Friedrich Händel: Xerxes, largo „Ombra mai fu“

Flagstad přináší svou majestátní interpretaci Händelova ikonického „Larga“ z opery Xerxes. Tato árie, známá také jako „Ombra Mai Fu“ (Nikdy nebyl tak milý stín), oslavuje klid a krásu přírody. Flagstadin plný a jemný hlas dodává této lyrické árii nadpozemskou eleganci, která zanechá hluboký dojem

Kirsten Flagstad – Richard Wagner: Liebestod („Mild und leise“) z Tristana a Isoldy

Kirsten Flagstad byla považována za jednu z největších interpretek Wagnerovy hudby, a její podání „Liebestod“ (Mild und Leise wie er lächelt) z opery Tristan a Isolda je toho důkazem. Tato závěrečná árie, nazývaná také „Píseň o lásce a smrti“, je vrcholem Wagnerovy hudební filozofie. Flagstadin hlas přináší jedinečnou sílu i něhu,

A protože byl text velmi náročný, vložím na konec osobní poznámku. Mám v práci starší kolegyni, profesorku chemie, které budu říkat Lenka. Lenka má slabost pro klasickou hudbu, což mě vedlo k tomu, že jsem ji postupně přesvědčil o kouzlu Renaty Tebaldi. Dnes se dá bez váhání označit za oddanou Tebaldiánku. To mě ale nijak zvlášť nepřekvapilo.

Jednou večer, dlouho po pracovní době, jsem zůstal v kanceláři a hledal něco v odborné literatuře. Na bedýnkách k počítači, které jsou sice kvalitní, ale stále jen bedny k počítači, mi hrála Kirsten Flagstad. Konkrétně písně od Edvarda Griega z roku 1929.

Lenka si ten večer vzpomněla, že si něco zapomněla, a přestože už byla pokročilá hodina, vrátila se do práce. Sedla si k počítači, aby rychle vyřídila maily, ale jakmile Flagstad začala zpívat, přestala psát a jen zaujatě poslouchala.

„Kdo to je?“ zeptala se s překvapením.

„To je Kirsten Flagstad, Solveigina píseň“ odpověděl jsem.

S úsměvem jsem pak dodal: „Netvrď mi, že tě dostala!“

Dostala ji. Zcela nekompromisně. Okouzlení je velmi hluboké. Jenou mi vyprávěla, že viděla v tramvaji slečnu, která vypadala úplně jako Kirsten Flagstad. K mému velkému zklamání jí to však neřekla. Přitočit se v tramvaji k cizí slečně s výrokem, že vypadá jako Kirsten Flagstad, by mohlo být docela zajímavé. Jen si nejsem jistý, zda by Lenka skončila na psychiatrii nebo na záchytce.

(1) Opera Tiefland (česky „Nížina“) je považována za jedno z mistrovských děl německé pozdně romantické opery. Premiéra se konala 15. listopadu 1903 v Praze. Dílo vypráví příběh lásky, zrady a vykoupení v prostředí venkovské španělské vesnice.

(2) You-You (Victor Alix), tato opereta, která je dnes zapomenutá, původně uvedená ve Francii, a typická svou lehkou a komickou náladou.

(3) Phi-Phi (Henri Christiné) Známá francouzská opereta z roku 1918, která měla velký úspěch během první světové války. Byla jednou z prvních modernějších operet, které kombinovaly tradiční styl s dobovým šansonem.
(4) Gri-Gri (Paul Lincke) Opereta od německého skladatele Paula Linckeho, který je považován za jednoho z otců berlínské operety.

(5) Saul og David (Carl Nielsen) Tato opera, poprvé uvedená v roce 1902, vypráví biblický příběh o králi Saulovi a jeho vztahu k Davidovi. Mikal, Saulova dcera, je dramatická role, která nabízí výrazné emocionální scény.

(6) Prsten Nibelungův (Der Ring des Nibelungen) – Richard WagnerCyklus oper: Zlato Rýna (Das Rheingold), Valkýra (Die Walküre), Siegfried a Soumrak bohů (Götterdämmerung), Richard Wagner. Tento operní cyklus je mistrovským dílem Wagnerovy tvorby a trvá přibližně 15 hodin. Vypráví epický příběh o moci, lásce, zradě a osudu. Role, které Flagstad v cyklu interpretovala, jsou mimořádně náročné, zejména Brünnhilda, která je jedním z vrcholů dramatického sopránového repertoáru.