Článek
Leonard Warenoff (21. 4. 1911 - 4. 3. 1960), který je světu znám jako Leonard Warren
Píše se pátek 4. března 1960 a v Metropolitní opeře v New Yorku probíhá představení Verdiho La Forza del Destino (Síla osudu). Barytonová role Dona Carlose patří Leonardu Warrenovi. Přichází árie „Urna Fatale“, Warren začíná zpívat. Když je v půli árie, náhle ztichne, chvíli stojí, a poté se bezhlesně zhroutí na jeviště. Impresário Rudolf Bing ve vteřině vyrazí ze své lóže a spěchá na pomoc. Je jasné, že je zle.
Lékař, který byl přivolán, už jen konstatuje smrt. Warrenova žena nemůže uvěřit tomu, co se stalo, a zhroutí se také. Impresário Bing přináší smutnou zprávu publiku a představení je okamžitě ukončeno. Otřesení diváci odcházejí domů v naprostém šoku. Paradoxem je, že poslední slovo, které Warren v životě zazpíval, bylo gioia — „radost“. Ale radost to nebyla. Podle Binga bylo krvácení do mozku tak masivní, že Warren nic necítil. Bylo mu pouhých 48 let.
Osudné představení dirigoval Thomas Schippers. Po boku Warrena vystoupily hvězdy jako Renata Tebaldi (Leonora), Richard Tucker (Don Alvaro), Jerome Hines (Padre Guardiano), a Rosalind Elias (Preziosilla). Ostatní svědectví o incidentu se liší, některé prameny tvrdí, že Warren několik minut lapal po dechu a volal o pomoc, ale většina se přiklání k Bingově verzi – smrt byla rychlá a bezbolestná.
Život a kariéra
Leonard Warren, rodným jménem Leonard Warenoff, se narodil 21. dubna 1911 v Bronxu do rodiny chudých ruských židovských přistěhovalců. Zpočátku pracoval v otcově kožešnickém obchodě, než začal zpívat ve sboru Metropolitní opery, která ho poslala studovat do Itálie. Po návratu debutoval v roce 1939 jako Paolo v opeře Simon Boccanegra. V Metropolitní opeře se stal jedním z jejích nejvýznamnějších sólistů a ztvárnil nespočet nezapomenutelných rolí, zejména ve Verdiho operách jako Rigoletto, Macbeth a La Traviata. Jeho hlas měl neuvěřitelnou bohatost, plný chromatických vyšších harmonických overtonů a velmi temného neitalského klokotavého vibrata, což sice některým puristům vadilo, ale fanoušci ho za to milovali a stále milují i tolik let po jeho smrti.
Hlas a humor
Warrenův baryton byl silný a bohatý, s takovou kontrolou, že byl schopen zazpívat i tenorové C v árii Di quella pira – ale během představení to nikdy neudělal, prý okz respektu ke svým tenorovým kolegům. Na zkouškách však občas popustil uzdu svému jízlivému humoru a dal tenoru vedle sebe pocítit, co by jeho hlas dokázal. Byl známý svou pečlivou přípravou na role a kolegové ho popisovali jako skromného a pracovitého člověka, který nikdy nezapomněl na své skromné začátky.
Nahrávky a odkazy
Warren v roce 1958 velmi úspěšně uspořádal turné po SSSR. A z tohoto turné existují dvě desky, které se nepřekrývají.
Vydání RCA obsahuje převážně záznam vystoupení v Leningradu
Leonard Warren – Leonard Warren On Tour In Russia, RCA Victor Red Seal – LM-2266
a druhá z provenience ruské společnosti Melodia obsahuje část vystoupení v Moskvě
Leonard Warren – Arias From Operas, Songs, Romances
Leonard Warren - Arias From Operas, Songs, Format: Vinyl, LP, Mono Country: USSR Released: 1991
Nevím, zda tohle smím udělat, dát sem odkaz na svůj YT kanál, kam jsem kus desky přehrál. YT s tím problém nemá.
https://youtu.be/8tBl4cDYFDE
Warren po sobě zanechal rozsáhlou diskografii, která je plná vrcholných momentů operního Olympu. Jeho Macbeth (Verdi, 1959, dirigent Erich Leinsdorf) patří k jedněm z nejlepších nahrávek této opery. Slabinou zde není vůbec nic, a přestože bývá Leinsdorf někdy kritizován, že slabinou je on. V této nahrávce se nic takového nedá vytknout.
Další z jeho vrcholných výkonů je Rigoletto (1950, dirigent Renato Cellini), kde Erna Berger jako Gilda a Jan Peerce jako vévoda vytvářejí dokonalou vokální symbiózu. Tato nahrávka, ač často kritizovaná za „neitalskost“ obsazení, patří mezi nejlepší verze této opery i když je to naprosto katastrofální mono.
Zmiňme ještě Il Trovatore (1952, dirigent Renato Cellini), kde Warren zpívá po boku Jussiho Bjorlinga a Zinky Milanov. I přes mono zvuk je tato nahrávka opravdová legenda.
Poslední Warrenova nahrávka Il Trovatore (1959, dirigent Artur Basile) je zvláštní – nahraná jen pár měsíců před jeho smrtí. Rosalind Elias jako Azucena není špatná, ale vedle Warrenova výkonu a mladé Leontyne Price jako Leonory trochu bledne. Warrenův hlas zde možná nese náznaky blížící se tragédie.
Nahrávek bychom nalezli více, ale nebudu je uvádět. Méně je někdy více.
