Leontyne Price, Operní Diva oslaví 98. narozeniny

Její hlas mě provází celým mým dospělým životem. Vždy jsem jej obdivoval a řadil na první místo svého osobního žebříčku.

Teprve moje onemocnění Parkinsonovou nemocí a s ním spojená vyšší emotivnost mě přivedly k hlubšímu zájmu o to, kdo vlastně Leontyne Price je. To, co jsem objevil, jsem nečekal. Našel jsem silnou, sebevědomou ženu s ostrým jazykem a sklonem k lehké prostořekosti. Ženu, která dokáže neuvěřitelně glosovat dění kolem sebe, která se – alespoň zdánlivě – ničeho nebojí, jde si tvrdě za svým a ví, že je dobrá. Nebojí se to říct a okamžitě to dokázat.

Ptáte se, jak vám to dokáže? Zazpívá vám.

Její hlas má ve spodních polohách zvláštní kouřový odstín, sametově temný a podmanivý, a přitom se s lehkostí vznáší do výšek. Sama o sobě říká, že nikdo nemiluje její hlas tolik jako ona. Já jsem však přesvědčen, že se mýlí. Nikdo nemiluje její hlas více než já. A nejen hlas – považuji ji za svůj idol.

Dorettin sen z Pucciniho opery Vlaštovka

Leontyne Price se narodila v Laurel, Mississippi 10. února 1927. Její otec James pracoval v dřevařském závodě a její matka Katherine byla porodní bába, která zpívala v kostelním sboru. Leontyne byla středem silné hrdosti a lásky jejích rodičů. Ve třech letech dostala dětské piano. Od osmi let zpívala v místním kostelním sboru. Zásadním přelomem v jejím životě bylo vystoupení legendární černošské pěvkyně, Marian Anderson, které Leontyne zhlédla, když jí bylo 14 let a které nasměrovalo její životní dráhu.

Na podzim roku 1948 Leontyne Price získala stipendium na Juilliard School, kde byla její vokální koučkou Florence Page Kimball.

V roce 1952 upoutala pozornost veřejnosti jako Madam Ford ve Verdiho opeře Falstaff.

V té době začala vystupovat, hlavně v Evropě, jako Bess v obnovené premiéře Gershwinovy opery Porgy a Bess.

V roce 1955 se na hudební škole Juilliard seznámila s dirigentem Herbertem von Karajanem, kterého okouzlila svým hlasem a který dále pomohl rozvoji její kariéry.

Ze spolupráce mezi Karajanem a Leontyne Price pocházejí některé legendární nahrávky, kde bych hlavně vyzvedl vánoční album Christmas with Leontyne Price, kde naplno vynikne kouzlo jejího hlasu.

O Holy Night

Pak jí celostátní televize vybrala, aby zpívala Toscu anglicky v únoru 1955. Její rodný stát Mississippi to nevysílal, protože je Afroameričanka. V roce 1956 vystupovala v NBC produkci Mozartovy Kouzelné flétny.

2. 7. 1958 debutovala jako Aida ve Vídeňské Státní Opeře a o dva roky později v Covent Garden v téže roli (s Karajanem v zádech). Upoutala pozornost Metropolitní Opery, kde vystoupila v roli Leonory ve Verdiho opeře Il Trovatore 27. 1. 1961. Vedení MET chtělo Aidu. Ona ale vyhlásila, že nebude debutovat v roli otrokyně. (Je to zajímavé, protože později se s Aidou přímo ztotožnila.) Byl to dvojitý debut – její a italského tenoristy Franca Corelliho. Toto vystoupení bylo odměněno 40minutovým potleskem ve stoje.

Slečna Price (Poznámka: Leontyne Price byla od roku 1952 provdána za basbarytonistu Williama Warfielda. Po jejich rozvodu v roce 1973 si přála používat oslovení Ms., tedy slečna. Já to respektuji.) poté zpívala v Met ve více než 200 představeních v široké škále: od Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim přes Elviru ve Verdiho Ernanim až po titulní roli Pucciniho Toscy. Pouhých šest sezón po svém debutu, tedy 16. září 1966, se zapsala do historie Metropolitní opery, když se objevila jako Kleopatra ve světové premiéře Barberova opery Antonius a Kleopatra, aby slavnostně otevřela novou Metropolitní operu v Lincolnově centru.

Jako jedna z předních primadon společnosti doprovázela slečna Price Met na turné, včetně několika jižních měst, kde byla divadla segregovaná. Její přítomnost tam byla důležitým faktorem při změně diskriminační politiky. Ve skutečnosti se vzestup její kariéry v Met časově shodoval s Hnutím za občanská práva ve Spojených státech a byla hrdá na to, že je jeho součástí. Spolu s jejími výjimečnými uměleckými počiny zůstává součástí jejího pozoruhodného odkazu.

Je mimořádnou poznámkou pod čarou, že slečna Price byla schopna koupit městský dům v Greenwich Village v roce 1961, dlouho před zákonem o spravedlivém bydlení z roku 1968. Zákon o spravedlivém bydlení zakazoval diskriminaci týkající se prodeje, pronájmu a financování bydlení na základě rasy, náboženství, národnost nebo pohlaví. Před rokem 1968 byli Afroameričané a další menšiny chronicky vystaveni rasové diskriminaci v oblasti bydlení. Koupě městského domu v roce 1961 je dalším revolučním aspektem života a odkazu slečna Price. To, čeho dosáhla na pódiu i mimo něj, bylo prostě mimořádné.

Leontyne Price se rozloučila s MET a divadlem 3. 1. 1985 památným historicky významným představením Verdiho opery Aida. Diváci v divadle a u TV obrazovek dostali ten večer něco, co myslím nečekali. Diváci mohli vidět Leontyniny slzy a přívaly dojetí. Jí vůbec nebylo jedno, že je to poslední představení. Nebylo to jedno ani jim a odměnili ji opravdu bouřlivým potleskem.

Árie O Patria Mia https://youtu.be/L_56dQteAIY

Nutno podotknout, že zároveň vystupovala i v divadlech po celém světě. Stala se jednou z nejžádanějších a nutno zdůraznit, že nejlépe placenou umělkyní své doby.

Pokračovala pak v recitálech a koncertních vystoupeních po celém světě. Leontyne naposledy oficiálně vystoupila 19. listopadu 1997 ve svých 70 letech. Bylo to na Univerzitě v Severní Karolíně v Chapel Hill v menším koncertním sále. Poslední píseň byl spirituál „This Little Light of Mine“.

https://youtu.be/2rc6lda7ARM

Leontyne Price byla povolána z důchodu v roce 2001, aby zazpívala vzpomínkový koncert na oběti 11. září v Carnegie Hall. V té době jí bylo 74 let a její hlas byl bohatý a silný jako vždy. Ten úžasný výkon můžete zhlédnout zde.

https://youtu.be/2jJjsQGUU-8

Avšak úplně naposledy jsme ji mohli vidět v dokumentárním filmu o budování nové budovy MET v Lincoln Center The Opera House z roku 2017. Bylo jí tedy 90 let. Hovoří tam se svým obvyklým mírně provokativním sebevědomím a smyslem pro humor, že při premiéře opery, cituji, „Zazpívala jako anděl a za svůj výkon se sama políbila. Kdo jiný vás políbí, když ne vy sama?“ Myslím si, že je to pravda.

A na závěr mi dovolte uvést její provedení árie Rusalky z 1. dějství opery Antonína Dvořáka Rusalka – samozřejmě česky. Jistěže je tu stopa akcentu. Ona tvrdí, že přivedla svého kouče slovanských jazyků do psychiatrické léčebny. Inu, moc jí to nevěřím.

https://youtu.be/ibuMjbmNB0c

Na závěr bych měl asi doporučit nějaké nahrávky – a já doporučuji všechny, které seženete. Ale pokud bych měl vyzdvihnout jednu, pak především Aidu pod vedením dirigenta Georga Soltiho z roku 1962.

Vážená Leontyne, děkuji Vám za dar, který jste mi dala. Byla jste to Vy, kdo mi otevřel celý vesmír klasické hudby a opery. Jsem Vám za to moc vděčný. Jste moje absolutní jednička, velmi Vás obdivuji a miluji. Přeji Vám, k nadcházejícím narozeninám vše nejlepší, a hlavně hodně zdraví do dalších let.

A na úplný závěr bych uvedl zajímavost: Leontyne Price měla několik slavných příbuzných v hudebním světě. Její sestřenicí byla gospelová a soulová zpěvačka Cissy Houston, matka legendární Whitney Houston, která byla Leontyneinou prasestřenicí. Mezi další příbuzné patří Gary Garland a Dee Dee Warwick, kteří byli její prasynovci a praneteře. Další slavnou praneteří byla Dionne Warwick, jedna z nejúspěšnějších popových a R&B zpěvaček své doby. Do hudební rodiny patřila i Bobbi Kristina Brown, dcera Whitney Houston, a Damon Elliott, syn Dionne Warwick, kteří byli její vzdálenější příbuzní. (zdroj wikipedia.org)