Maria Jeritza, báječná sopranistka z Moravy

Maria Jeritza

(6. října 1887, Brno – 10. července 1982, Orange, New Jersey, USA)

Maria Jeritza, narozená jako Marie Jedličková, byla významná moravská sopranistka, která se stala mezinárodně uznávanou hvězdou operní scény. Proslavila se nejen svou krásnou, zvučnou a mocnou hlasovou technikou, ale také mimořádnou jevištní osobností, charismatem a dramatickým talentem.

Byla přezdívána „Moravský slavík“ případně „Moravské hromobití“ (její hlas byl opravdu velký a vyplnil prostor divadla jako mořský příboj) a patřila k nejvýraznějším sopranistkám první poloviny 20. století.

Raná kariéra a cesta k úspěchu

Maria Jeritza se narodila v Brně do skromných poměrů. Její hudební talent byl rozpoznán brzy, a tak studovala nejprve hru na housle, klavír, violoncello a harfu na brněnské konzervatoři.

Tamtéž začala studovat zpěv, ale hlavní vokální lekce brala u Estelle Liebling v New Yorku.

Debutovala v roce 1910 v Olomouci v roli Elsy v Lohengrinovi (Richard Wagner). Její výjimečný hlas a dramatické nadání ji rychle vynesly do popředí operního světa. Je zde legrační vsuvka, její vystoupení v Olomouci shlédl císař Franz Josef I a ten jí pomohl získat místo ve vídeňské opeře.

Když se tedy dostala na prkna Vídeňské dvorní opery (později Vídeňská státní opera), brzy se stala jednou z vedoucích sopranistek. Její spolupráce s takovými dirigenty, jako byli Richard Strauss a Franz Schalk, upevnila její pozici jedné z nejvýznamnějších pěvkyň své doby.

Zářivá kariéra v Metropolitní opeře

V roce 1921 debutovala Maria Jeritza v Metropolitní opeře v New Yorku v roli Mariety v opeře „Mrtvé město“ (Die tote Stadt) (Korngold). Její výkony byly bouřlivě oslavovány, a Jeritza se rychle stala jednou z nejoblíbenějších umělkyň Metropolitní opery. Během svého působení zde zpívala vedle takových pěvců, jako byli Enrico Caruso, Giovanni Martinelli a Lauritz Melchior.

Jeritza se vyznačovala nejen skvělým zpěvem, ale také hereckou odvahou a novátorským pojetím rolí. Byla známá tím, že do svých vystoupení vnášela mimořádnou energii a výraz, což jí umožňovalo vdechnout postavám nový život.

Ikonické role

Maria Jeritza byla spojována s několika ikonickými rolemi, které jí zajistily nesmrtelnost v operním světě:

Jeritza byla proslulá svou originalitou a inovativním přístupem k inscenacím. Neváhala experimentovat a přinášela do svých rolí nové herecké postupy, což často vedlo k výrazným změnám v tradičním pojetí operních postav. Například v roli Toscy jako první zpěvačka při árii „Vissi d’arte“ ležela na podlaze místo obvyklého pózování, což dodalo scéně zcela nový emocionální rozměr.

Bylo to v Metroplitní opeře v NY, pouhých 12 dní po jejím debutu. Na tu podlahu jí odhodil Scarpia a ona využila dramatického efektu situace a vdechla tak postavě Florie Toscy nový rozměr.

Ve stejném představení však ale debutoval také slavný tenorista Aureliano Pertile, který byl dramatickým výkonem Jeritzy tak trochu převálcován.

Jeho výkon prošel bez většího zájmu. Zklamaný Pertile opustil MET a raději se vrátil do La Scaly.

Pozdní život a odkaz

Po skončení kariéry v roce 1951 (poslední vystoupení bylo ve Straussově operetě Netopýr (Rosalinde)) žila Jeritza až do své smrti v USA.

Její vášeň, románky s muži a četné skandály úspěšně plnily první stránky novin.

Na konto úspěšných vystoupení v Pucciniho operách existují velmi šťavnaté drby o vztahu Jeritzy k tomuto skladateli.

Jak známo, Puccini měl „poněkud neposedné libido“ a jeho pozitivní vztah k ženám je všeobecně znám. Nutno však podotknout, že nic z toho není prokázáno i když to ve své době plnilo stránky bulváru a bulvární novináři budili dojem, že něco vědí. Nevěděli nic, jsou to pouze drby.

Ale nebyl to pouze Puccini. Měla prostě muže ráda, byla pohledná a evidentně velmi vášnivá. Vzhledem k tomu, že byla pod mikroskopem bulváru, poutají tyto aféry mnohem více pozornosti, než zasluhují. Byla prostě člověk se vším, co k tomu patří.

Po dvouletém manželství s mužem jménem Friedrich Wiener se provdala za Rakušana Leopolda Salvatora Freiherra Poppera von Podhragy (1886-1986). V roce 1935 se provdala za svého třetího manžela, hollywoodského magnáta Winfielda R. Sheehana, který zemřel v roce 1945. V roce 1948 se provdala za newjerseyského obchodníka Irvinga Seeryho a přestěhovala se do sídla ve čtvrti Forest Hill v Newarku, New Jersey , kde žila až do své smrti v roce 1982.

Maria Jeritza zůstává ikonou operního světa nejen pro svůj hlas a herecký talent, ale také pro odvahu bořit hranice a posouvat operní umění do nových rovin. Její odkaz žije dál v nahrávkách, kritikách a vzpomínkách na éru, kdy operní scény ovládala výjimečná „Moravská diva“.

YT je úplná studnice pokladů a umožňuje nám jí alespoň částečně pohlédnout do očí.

Aida „Ritorna Vincitor“ je to sice německy a ona se v tom černobílém záznamu ztrácí, ale jinak to asi moc komentář nepotřebuje.

Bohužel nahraná vystoupení jsou řídká a vzácná. Je to velká škoda. Marietu jsem hledal jako zběsilý a nakonec našel. Marietta´s Lied „Die tote stadt“

Ale další jsem nenašel. Dostupná není ani Turandot a další role.

Diskografie je uvedena zde, ale vše je obtížně dostupné