PC a já, tak trochu osobní historické ohlédnutí za počítači, které prošly mým životem

Přišel čas, že bych si měl koupit nový počítač. Můj miláček je starý deset let. Už když jsem ho stavěl, byla to v podstatě šílená šunka. Základní deska Gigabyte se slotem FM2+ a procesorem AMD A10-7890K. Procesor má integrovanou grafiku a chlubí se 12 výpočetními jádry. V reálu jich ovšem má asi jenom 6 nebo dokonce 4. Tyhle Kaveri procesory jsou opravdu bída. Hřeje to jako žehlička a výkon to má jako uklízečka na dovolené.

Měl jsem ve svém životě řadu počítačů. Většinu z nich jsem si sám postavil. Některé běhaly skvěle, některé hůře a některé vůbec. Osud tomu chtěl, že jsem se na nějakou dobu stal ajťákem a dost dobrým ajťákem. Jenomže čas uplynul, život přinesl změny a já nechal ty dovednosti umřít.

Tak jsem zavzpomínal na počítače, které prošly mým životem. Úplně první zkušenost s počítačem je spíše komická. Byli jsme s otcem na výstavě Intercamera na výstavišti. Tenkrát se ovšem tento prostor nazýval Parkem Oddechu Julia Fučíka. Na výstavní ploše byl stánek, kde byly mikropočítače, nebyl to snad Sinclairy, bylo to něco příbuzného. Opravdu si nevzpomenu. Hráli jsme na tom s tátou starého dobrého PacMana. Táta byl jako u vytržení. On měl tyhle technické věci rád. Se svítícíma očima se dotázal osazenstva stánku, kdy tohle bude dostupné pro normální lidi. Dostalo se mu úšklebku „Pane, zbláznil jste se? Tohle pro normální lidi nikdy nebude. To je čistě profesionální věc a abyste to mohl vůbec zapnout, potřebujete 6týdenní školení.“ Od té doby si pamatuji, že PacMan je profesionální nástroj a že ho tedy můžu hrát v pracovní době.

Otec měl úžasný obchodní talent. Na mně nepochopitelném principu se mu podařilo vyměnit historický fotoaparát Robot Royal 35 za Sinclair ZX Spectrum (někdy v roce 1984). Z dnešního pohledu vypadá tato výměna neskutečně hloupě. Ale zmíněný fotopřístroj byl zakoupen v bazaru v Lidické za 3000 korun. Je nutno se pamatovat, že tenkrát byly 3000 docela významná částka, kterou nelze poměřovat dnešní optikou. Byť dnešní optikou je výměna absurdní, tenkrát to byla superpuma. Vzpomínám si na tu magii, když táta toho gumáka dotáhl domů. Připojil to k televizi a kazeťáku a začal studovat manuál. Začal do toho postupně z demokazety nahrávat programy. S bráchou jsme sledovali, jak hodiny a hodiny rozbíjí míčkem cihlovou zeď. Fascinace neznala mezí, přišlo mi to jako kosmická technologie.

Prvotní nadšení pominulo, táta si nás s bráchou postavil do latě. „Holoubci, jestli si myslíte, že na tom budete hrát hry, tak to zapomeňte. Budete se učit programovat a budete to používat na věci do školy.“ Och, jaká naivita, ale uznávám, že zkusit to musel. Na gumáku se nedá rozumně psát, a i programování bylo poměrně složité. Ale ty hry jsou nezapomenutelné: Manic Miner, Jetset Willy, Knight lore a další.

Čas uplynul. Skončil jsem střední školu a nastoupil na VŠ. K tátovi do práce koupili PC IBM. Opravdu netuším, co to bylo za stroj. Ale v roce 1988 to stálo asi 200 tisíc. Byla na to zřízena zvláštní místnost s antistatickou podlahou. Táta o tom doma hodiny básnil.

A najednou jsme to měli doma. S tátou jsme to koupili v bazaru v Myslíkově ulici. Bylo to pravé nefalšované IBM PC1, model 5150 (úplně první PC). Byl k tomu zelený monitor IBM MDA. Nemělo to HDD, jen dvě 360 kb 5 a ¼ diskety v plné výši. Z dnešního pohledu je to legrační. A už v době, kdy jsme to koupili, to byl vlastně už šrot, přístroj je někdy z roku 1982 a my to koupili těsně po listopadu čili někdy v roce 1990. Kdo nepracoval s takovým PC, neví, co jsou vrcholy pozemského blaha.

Jinými slovy, bylo to dost strašné, velmi nepřátelské, kdo to nezažil, nepochopí to. Šla na tom pustit starší verze textového editoru T602. Myslel jsem si, že na tom budu psát protokoly do školy. To šlo docela krásně, jen je nebylo kde vytisknout. Ten stroj měl jednu vlastnost, vše bylo konstruováno s neuvěřitelnou pečlivostí a bez jakýchkoli kompromisů. Třeba klávesnice, která k tomu byla, IBM model M. Je to tolik let a já na ní i teď stále píšu. Pravda je, že to mělo řadu přestávek. S moderními PC se to bez nějakých zběsilostí vůbec nekamarádí.

Otec asi o rok nebo dva roky později koupil v Dittrichově ulici plnohodnotné XT. Bylo vybaveno grafickou kartou Hercules a monitor byl k tomu žlutý. Grafika Hercules zvládala i jednoduchou grafiku. Co bylo podstatné, mělo to harddisk. Byl v tom MFM HDD Seagate s šokující kapacitou 20 MB.

Otec našel v PC technice zalíbení a začal počítače sám stavět, a to je klíčové. Počítače se na jeho stole začaly měnit jako na obrtlíku. Díly se vyskytovaly po různých bazarech. V devadesátkách bylo možné úplně všechno, ale spousta věcí byla nesehnatelná, třeba taková počítačová skříň. Otec postavil skříň z překližky, v dílně mu na to ohnuli ocelové víko. Otec to celé nalakoval na šedivo a postavil do toho 286 AT, byl v tom HDD MFM 35 MB, plná výška, 5 a ¼ palce (ten disk byl dobrý jako kladivo na čarodějnice, vážil asi kilo a půl), grafika CGA, CGA byl i monitor. Klávesnice IBM model M. Tento počítač jsem k 21. narozeninám dostal na stůl. Jako první počítač to bylo velmi poučné. Běhalo to na tu dobu výborně.

Upgradovat to ale nešlo, bylo to tak trochu na míru. Měl jsem to několik let. Jen CGA monitor byl nahrazen černobílým VGA. Věnoval jsem se stavbě počítačů s otcem. Skříň byla nahrazena a byla pořízena 386 SX. Bylo to zcela strašné. Parametry byly papírově lepší, ale deska byla šrot a vrchol děsu. Disk MFM byl nahrazen diskem WDC ve standardu IDE. Byl 3 a ½ palce a byl to tuším 40 MB. Přišlo mi to v té době nepochopitelné, jak tak malá věc může fungovat. Disk byl pozoruhodný tím, že servo ovládající hlavy bylo zvenku disku. Bylo to šíleně pomalé a dělalo to takový charakteristický cvakavý zvuk.

A pak přišly Windows. Verze 3.0 byla uvedena na trh v roce 1990, Windows 3.1 v roce 1992 a Windows 3.11 v roce 1993. Vzpomínám se na tu nedůvěru, která mě jímala, když jsem to nainstaloval. Byla to verze 3.0, která šla v omezeném módu spustit i na 286, čili na mojí dřevěné škatuli. Bylo to něco zcela hrozného. Mód na 286 byl nepoužitelný. Říkal jsem si, jak se taková hrůza může prodávat.

Měl jsem v té době něco úplně jiného. Jmenovalo se to GEOS, Geoworks a bylo to mnohem lepší.

Když se nad tím zamyslíme. Všichni dnes víme, jak to dopadlo: Windows vládnou, GEOS je dávno zapomenutý a málokdo už vůbec tuší, co to bylo. Ale na začátku devadesátých let to tak jasné nebylo. A pro nás, kteří jsme si doma skládali počítače z překližky a bazarových dílů, to bylo všechno jen ne samozřejmé.

Když si to shrneme, měl jsem v té době 286 AT s CGA grafikou. CGA podporovalo jen 4 barvy a všechny byly neuvěřitelně hnusné. Řádková struktura zobrazení byla ještě mnohem hnusnější. Do toho jsem nainstaloval Windows 3.0, které na této konfiguraci šly pustit pouze v omezeném, tedy reálném módu. Třínulky byla kumulace nedotaženosti, mraku chyb a záchvatu neskutečného děsu.

Do toho kamarád dotáhl zmíněný GEOS. Světe div se, bylo to na jedné disketě a bylo to báječné.

Nebyl to systém, byl to malý zázrak.

Situaci pomohl již zmíněný přechod z CGA na černobílý VGA monitor. Dodnes nechápu, kdo to programoval.

Již zmíněný upgrade z 286 AT na 386 SX Windows 3.0 trochu pomohl. Rozšířený mód Windows 3.0 byl o dost lepší než ten reálný. Ale přes to byl GEOS někde úplně jinde.

Tuhnoucí deska 386SX byla nahrazena legendární konfigurací 386DX/40. To bylo na hranici zázraku. Disk stále zůstával ten legrační s motorem hlav z venku. Připomínám ještě ten BW VGA monitor.

Před Windows 3.1 malinko odbočíme. Jedno odpoledne v labu mi kamarád říká „Hele, znáš tu novou světovou síť? Tam se najdou šokující věci. Nechápal jsem o čem to mluví. Byl jsem tažen do počítačové učebny, kde mi to kamarád ukázal na UNIXovém terminálu, který byl čistě textový. Zalogoval terminál někam na zahraniční univerzitu a tam šla navolit stránka www. Visel jsem na tom mnoho hodin. Přišlo mi zvláštní, že člověk musí skákat terminálem na nějakou stránku, kde je www a že adresa nelze zadat přímo. Vedle sedící IT pracovník se ke mně naklonil a povídá „To samozřejmě lze. Musíš na to použít software Lynx. Syntax je „Lynx http://www.altavista.digital.com“. A také ti zřídím mail.“ Asi vám došlo, že zmíněná světová síť byl internet.

Při dalším průzkumu tohoto fenoménu jsem zjistil, že se to dá prohlížet i graficky. Pustit na unixovém terminálu Netscape byl horor na 15 minut.

V té době začaly vznikat další počítačové učebny. V mezičase totiž dorazily Windows 3.1. Ty už byly o něčem jiném. Nepružnost Microsoftu se však reprezentovala i zde. Windows 3.1 přímo nepodporovaly TCP/IP, tedy internetový protokol. V počítačových učebnách šel však Netscape (případně Mosaic) pod Windows pustit a fungovalo to. Vrtalo mi hlavou, jak je to možné. Zeptal jsem se tedy dozoru v počítačové učebně. Nepamatuji si jméno toho pána. My mu říkali nelichotivou přezdívkou „Kosmonaut“. Měl docela nadváhu a my z něj měli bžundu, že má trvale nasazený skafandr a že bude přistávat na Měsíci. Dnes mám mnohem větší nadváhu, než měl tenkrát on a opravdu se stydím, že jsem mu tak říkal. Co je zvláštní, jemu se ta přezdívka líbila a hlasitě se jí smál. Představoval se tak i do telefonu. On mi odpověděl, že je na to potřeba prográmek, kterému se říká Trumpet WinSock, ale že on neumí Winsock nastavit, že dozor na počítačových učebnách má jako brigádu ke studiu něčeho úplně jiného. Dal mi disketu se zmíněným zázrakem. V té době se začaly počítače šířit po fakultě i do laborek. Prvotní nastavení Trumpety mi dalo zabrat. Ale pak jsem zjistil, že je to v zásadě docela přímočaré a jednoduché. Ostatním lidem to tak nepřišlo a já platil za třeskutého odborníka.

Ještě, než se vrátíme k vývoji počítačů, zmíním ještě mail. Mail mi byl zřízen hned na začátku mého internetového dobrodružství. Byl jsem zklamán, že mi nikdo nepíše. To se ale změnilo. Unixová aplikace mail je neuvěřitelně močopudná a nepřátelská. Vyšší škola je kombinace editoru, kterému se říká Vi a zmíněné aplikace Mail, to byl vrchol děsu. Jsem si vědom, že lidé přísahají na Vi editor a jsou připraveni kvůli němu i podvést manželku, ale já to opravdu nesnášel. Naštěstí jsem nalezl alternativu v podobě unixového mailového klienta PINE.

Magisterský stupeň studia skončil a já začal studovat na doktorát. Jednoho dne někdy roce 1994 jsem v jednom pražském narazil na skříň s počítačem. Na skříni byl nápis American Megatrends a šokující cenovka ve výši 1500 korun s tím, že je to šrot a neběhá to. Popis zněl, že je to 486 DX/33. Dotázal jsem se obsluhy, o co jde, proč je cena tak nízká. Odpověď zněla, že je to něco úplně divného s nějakou podivnou sběrnicí EISA. Já v té době tušil, o co jde, a byl si vcelku jistý, že to rozběhám. Teď udělám provokativní odskok „!AMI16B1.cfg“. Kdo to kdy viděl, už ví, o co jde. To je EISA konfigurační soubor základní desky. Přinesl jsem počítač domů, vyndal EISA grafickou kartu Compaq AVGA. Dal do toho kartu ISA VGA Trident 9000. Karty Trident byly na úrovni zlého snu, ale to sem nyní nepatří. Nakonfiguroval jsem EISA bios a počítač ožil. Vrátil jsem do toho tu EISA grafiku, která byla opravdu velmi základní a měl jsem plnohodnotnou 486 DX se 4 mega paměti.

Časem jsem sehnal EISA grafiku ATI Mach 32 a SCSI řadič Adaptec AHA-2742. SCSI je dnes již dávno zapomenuto. Lidé z toho měli naprostou hrůzu a v bazarech to leželo jako ležák. Přitom SCSI je jednoduché jako písnička. Musíte si hlídat adresy SCSI zařízení a terminaci sběrnice.

Zmíněný počítač byl můj miláček. Strávili jsme spolu nádherné 4 roky.

Upgrade mě bolel, sehnal jsem desku s Pentiem 60 MHz. O tomto procesoru řada lidí neví, že existoval. Bylo to 5V Pentium s tou známou chybou ve výpočetní jednotce.

Dlouho jsem pak sháněl základní desku pro tento procesor, která by měla EISA/PCI sběrnici.

Sběrnici VESA VL bus jsem naštěstí nikdy neměl a jsem na to hrdý.

Desku jsem sehnal, ale v té době jsem ji ani nepoužil. Měl jsem už PCI SCSI řadič BusLogic a PCI grafickou kartu Diamond Viper s grafickým procesorem Weitec 9000.

Zde moje cesta PC výstředností asi končí. Moje další počítače už byly „normální“.

Ještě, než skončíme, přisadil bych si proti Microsoftu. Vzpomínám si na bitvu, kterou svedl MS Word s textovým procesorem Lotus AmiPro. Microsoft Word zvítězil i když AmiPro mělo větší produktivitu psaní a obsahovalo mnohem méně chyb. Obzvláště MS Word ve verzi 2.0 byla naprostá tragédie. MS Word 6.0 některé problémy řešil, ale tragédií být nepřestal. Moje nejoblíbenější hláška byla „Dokument je pro uložení v programu MS Word příliš dlouhý. Před opětovným pokusem o uložení, umažte prosím část textu.“

Windows 3.1 byly nahrazeny Windows 3.11, které světe div se, podporovaly TCP/IP. To byl výrazný pokrok. V roce 1995 přišly Windows 95. Vzdor velkohubým proklamacím však stále skrytě fungovaly jako nadstavba DOSu. Windows 98 byly už o hodně lepší.

Já v té době absolvoval jeden ze svých oblíbených úkroků stranou. Dělal ajťáka v několika firmách a vzhledem k negativnímu vztahu, který jsem si vybudoval k platformě Windows 9× jsem razil Windows NT. Ne, to nejsou „Windows Nová Tragédie“ to jsou „Windows Nová Technologie“. Při zpětném pohledu opravdu nechápu snahu MS uváděl na trh takové hrůzy, jako byly Windows 95. Windows NT ve verzi 3.51 byly první opravdu profesionální OS z produkce MS. Pro nasazení v DTP studiu to byla jasná volba a ocenili to hlavně grafici, kteří s tím pracovali. Jistě, žralo to docela HW, ale co HW nežere, není genuine Microsoft certified product.

Microsoft si toho byl vědom a další OS od Windows 2000 dále vycházejí z Windows NT.

Windows NT 3.51 nebyly sice zcela kompatibilní s některými Windows aplikacemi, o Dosu bych asi mlčel úplně, tam byla kompatibilita jen na papíře. Ale stále to nabízelo vyšší stabilitu než win9× platforma. Bylo však nutno se smířit s tím, že některé aplikace v tom byly skoro nespustitelné, například: QuarkPress. Šlo to vyřešit, ale nebylo to snadné. Hry jsem tím definitivně zařízl. Vybraní zaměstnanci DTP studia mě za to chtěli sníst. Manageři mi oproti tomu pěli chválu.

Windows NT 4.0 tento problém řešil alespoň zčásti. Moje IT kariéra ale v té době končí. Obhájil jsem disertaci, oženil se a manželka mi docházení do DTP studií zakázala a já ji poslechl. Asi proto se se mnou pak rozvedla.

Abych to shrnul. Společnost Microsoft je symbolem nefunkčnosti a selhání regulace trhem. Po hrůzách, které si dovolili vypustit na trh, mají být dávno na smetišti dějin a po násobném krachu. Agresivní marketingová politika ale zvítězila a my to musíme odnášet.

Já tu nyní sedím uprostřed tabulek s počítačovými parametry a vybírám nový comp. Cítím se, že jsem sice starý ajťák a že všemu rozumím, ale co bych měl koupit, to nevím.