Článek
Upozorňuji, že následující úvahy jsou čistě mým osobním názorem a nemám ambici nikomu vnucovat svůj pohled.
Jedním z hlavních problémů při poslechu opery je neznalost a předsudky. Mnoho lidí operu ani neposlechne a okamžitě ji zavrhne s odporem, někdy až hysterickým. Často za to může špatná zkušenost z dětství, kdy například učitel hudební výchovy vzal děti na náročnou operu bez jakékoliv přípravy. Bez ohledu na to, jaký titul si vybereme, je důležité se na něj předem připravit – ideálně poslechem nahrávky. Dnešní mladý posluchač nemá dostatek zkušeností s klasickou hudbou a bez času věnovaného předchozímu poslechu je to pro něj těžko stravitelné.
Je důležité si uvědomit, že náročnější hudební žánry prostě vyžadují čas. Kdo z vás například napoprvé dokáže plně ocenit díla Stravinského, Ravela nebo Weberna? Jejich orchestrální tvorba je považována za mistrovská díla, ale na první poslech to nemusí být snadné strávit. Nemluvíme samozřejmě o známých kusech jako Boléro nebo Svěcení jara, ale o jejich složitějších skladbách.
Nemusíme však chodit až tak daleko. I J. S. Bach může být náročný na poslech. Jeho „Umění fugy“ je tak složité, že jej podle mého názoru nelze plně ocenit při prvním poslechu. Pokud to někdo zvládne, upřímně mu závidím. Já se vždy snažím dát nové hudbě šanci, i když to někdy znamená věnovat jí více času. Některé moderní skladatele jsem si dokonce oblíbil, i když je neposlouchám pravidelně.
Pokud ani po několika posleších nejste schopni určitou hudbu ocenit, zařaďte ji do své „poslechové fronty“ a vraťte se k ní později. Možná se vám postupně podaří do ní proniknout. Přiznávám, že tato fronta je u mě delší než tkaničky do pohorek a s věkem se mi často už nechce vracet se k něčemu, co mě nezaujalo napoprvé. Některé věci, jako dodekafonie, jsem už úplně odepsal, a jejich kouzlo mi asi navždy zůstane skryté.
Operní domy mají také zodpovědnost za to, aby operu modernizovaly a zpřístupnily ji modernímu publiku. To však musí probíhat citlivě a s ohledem na původní záměr autora. Zkrácené, přehledové a stravitelné verze oper by mohly být řešením, ale naráží to na odpor tzv. operních puristů. Modernizace neznamená umístit děj „Prodané nevěsty“ na ostravské sídliště. Je třeba postupovat citlivě a s respektem.
Nyní k předsudkům:
Operní náměty jsou nesmyslné. Ano, někdy to tak opravdu je. Ale právě hudba dodává těmto „nesmyslům“ právo na život. Není nutné detailně znát libreto a text. Současné operní domy používají titulkovací zařízení nad jevištěm, což pomáhá sledovat děj. Vzdor původní skepsi, uznávám, že to není špatný nápad. Umožňuje to děj opravdu sledovat. Opera je velmi stylizovaný žánr, a tak nemá smysl příliš řešit motivaci postav nebo logiku jejich chování.
Opery jsou příliš dlouhé. Některé opery opravdu trvají 4–5 hodin. Proto začněte s kratšími operami, kterých je dostatek.
Opery, a hlavně Wagner, jsou k nepřežití. To není pravda. Wagnerova díla mohou být náročná, ale pokud nemáte mimořádné hudební nadání, neměli byste na ně jít bez přípravy. Pořiďte si nahrávku a poslouchejte ji předem. Když tomu věnujete čas, odmění se vám to bohatě.
Operní zpěv je k nesnesení, je to šílené vřískání. Opravdu? Já také nesnáším vřískání, ale operní zpěv to rozhodně není. Správný zpěv má základy, které platí napříč žánry. Operní zpěv je provozován bez mikrofonu a lidský hlas je zde vnímán jako hudební nástroj, který je schopen přenášet emoce v nečekané míře.
Stále vám zpěv vadí? Začněte poslouchat operu beze slov. Existují edice, kde jsou zpěv a slova vynechány, a některé tituly v této podobě jsou velmi úspěšné.
Nesnáším ženské vokály. Kolik dobrých sopranistek jste slyšeli? Zkuste začít s nižšími hlasy. Sopranové výšky jsou velmi bohaté a stojí za to jim dát šanci. Možná zjistíte, že vám uniklo mnoho krásné hudby.
Nerozumím operním pěvcům ani slovo. To se naučíte. Navíc, to není vždy nutné. Jak jsem zmínil, operní hlas je hudební nástroj, a stejně jako klarinet nemusí vyslovovat slova, aby vás oslovil.
Raději si poslechnu Ozzyho nebo Mikea Pattona. Pokud vám to přináší radost, užijte si to. Nikdo vám nemá právo říkat, co máte poslouchat. I já jsem strávil mnoho hodin s Ozzym a Pattonem a i když to není určitě můj šálek, jsou to určitě kvalitní umělci.
Otázkou je, zda nechcete ze zvědavosti zkusit něco nového, třeba jen pro zábavu. Možná vám taje operního světa zůstanou navždy skryty i přes tuto snahu, ale možná také ne.
