Článek
Je pozdní jarní odpoledne roku 1955 a ve zkušebně hudební školy Juilliard sedí dirigent Herbert von Karajan, který si přijel poslechnout nějaké nové nadějné zpěváky. Karajan je malinko otrávený. Jeho americké turné neprobíhá tak, jak si představoval. Reakce amerického publika jsou sice nadšené, ale umělecké asociace amerických hudebníků jsou poměrně odtažité. Karajanovi je vytýkána jeho nacistická minulost. On je však profesionál a otrávenost nedává moc najevo, i když je zřejmá.
Florence Ward Kimballová, vokální koučka Juilliardu, uvádí jednotlivé kandidáty a ti mu pochodují do zkušební poslechové místnosti jako husy na porážku.
Mezi kandidáty stojí mladá černošská sopranistka Leontyne Priceová. Leontyne je 28 let a už cestovala po celém světě s relativními úspěchy. Florence Leontyne uvádí. Karajan je otrávený, a ptá se, kdo to je. Florence Leontyne představuje. Na Karajanův dotaz, zda je to dobrá zpěvačka, Florence Karajana ujistí, že Leontyne je nejlepší zpěvačka, kterou kdy školila.
Nálada je na bodu mrazu. Všichni usuzují, že Karajan je rasista. Leontyne nastupuje na podium zkušebny, pokyne klavíristovi a začne zpívat árii z Toscy „Vissi d´arte“. Zkušebnou Juilliardu projede vlna vzrušení, něco se děje. Karajan vstal, jeho tvář zdobí záhadný úsměv. „Co se to kruci děje???!!“
Karajan požádá juilliardovského pianistu, aby mu přenechal místo a usedá ke klavíru sám.
Supernova, která je jasnější, než tisíc sluncí právě explodovala maximální svítivostí. Karajan sděluje Leontyne, že má hlas století a že je umělkyní budoucnosti.
To ale není nic, co by Leontyne sama nevěděla, sebevědomí jí nikdy nechybělo.
Co, že se to stalo? Leontyne na Karajana „nasadila“, dle svých slov, árii „Vissi D´arte“, tedy to nejlepší, co v tu chvíli měla.
Tento, tolikrát popisovaný ikonický moment, v historii klasické hudby, bych chtěl vidět.
A já nyní udělám totéž, nasadím na vás „Vissi D´arte“ v podání jednoho z nejúžasnějších hlasů, které jsem kdy slyšel.
https://youtu.be/kcd6hQbPX3s
––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Článek obsahuje prvky dramatické fikce, a je psán na motivy toho, jak je tato událost popisována samotnou Leontyne Price.
