Článek
Toti dal Monte (27. června 1893 – 26. ledna 1975), lyrický soprán
Madama Butterfly
Nahrávku vedl známý dirigent Oliviero de Fabritiis a vedle Toti zde vystoupil král lyrických tenoristů Beniamino Gigli.
Toti dal Monte a Beniamino Gigli, Vogliatemi Bene, Madama Butterfly.
Zdá se vám možná, že výkon Toti je malinko „dětský“. Zapomínáte, že Čo-čo-san bylo v době zneužití pouhých 15 let. Emocionální smršť a přerod z mladé naivní husičky ve zraněnou, zlomenou ženu, který zde Toti ztvárňuje, těžko hledá v historii nahrávání tohoto titulu nějakou obdobu.
Toti dal Monte, Con onor Muore…. Tu tu, piccolo Iddio
Pokud nejste úplně ze žuly a máte stopu operní průpravy, tohle vás zdrtí.
Gigli se svým medovým timbrem je s Toti dobře spárován a jeho bezcharakterní Pinkerton celkový dojem doplňuje.
Zvuk není dobrý. Nahrávka byla pořízena technologií, která odpovídá době vzniku, tedy standardním deskám, které měly 78 otáček, byly křehké a rozbitné. Myslím si, že se jim lidově říká šelaky. Nahrávka sice již není akustická, ba používá elektrické prvky v nahrávacím řetězci. Technická omezení jsou však velmi významná. Ale s tím se toho moc neudělá.
Zde bych mohl asi uvést, že nahraných titulů existuje určitě více, ale ty zůstaly většinou na šelaku. Výskyt takových titulů na LP desce nebo jiném médiu je řídký. Pokud to seženete, hraničí to s životním úlovkem.
Život a kariéra
Antonietta Meneghel, která byla světu známa pod uměleckým jménem Toti dal Monte, se narodila v italském Moglianu Venetu dne 27. června 1893.
Já asi nebudu opisovat z encyklopedie opery životopisné údaje. Koho to zajímá, jistě si to najde. Já uvedu jen stručný přehled.
Už jako teenager se objevila na scéně slavné milánské La Scaly. V pouhých sedmnácti letech debutovala Toti jako Biancofiore v opeře Riccarda Zandonaie s názvem Francesca da Rimini. Zde okamžitě zaujala a okouzlila tehdejší publikum.
V roce 1924, po velkých úspěších v Miláně a Paříži ji velká sopranistka Dame Nellie Melba angažovala do svého turné po Austrálii. Výsledkem byl částečný rozkol mezi stárnoucí Melbou a mladou zářivou Toti. Další cesty do Austrálie už umělkyně podnikaly raději samostatně.
Toti dal Monte pracovala během své kariéry s těmi nejlepšími dirigenty té doby. I velký dirigent Arturo Toscanini našel zalíbení v jejím hlase. Nejvýraznějším tvůrčím úspěchem tvůrčí dvojice Dal Monte a Toscanini je legendární provedení Donizettiho Lucie z Lammermooru v La Scale. Bohužel nahrávku nemáme, a to je velká škoda.
Dal Monte též vystupovala v USA. Mimo triumfálního úspěchu v Metropolitní opeře v New Yorku vystupovala Dal Monte po celých státech, v Chicagu, Bostonu atd.
Úspěchů bylo mnoho a my je nebudeme opisovat. Možná snad uvedeme, že 12. ledna 1929 Toti zpívala ve světové premiéře opery Umberta Giordana Il Re v roli Rosaliny.
Osobní život
V osobním životě to bylo méně idylické. V roce 1928 se v Sydney provdala za tenoristu Enza de Muro Lomanta. Manželství vydrželo čtyři roky. Měli spolu dceru Marinu Dolfin, která se později stala herečkou. Toti se stáhla z operní scény v roce 1945. Z veřejného života se však nestáhla a věnovala se mimo koncertní činnosti také činohernímu divadlu a filmu. V roce 1962 vydala knihu vzpomínek Una voce nel mondo.
Při svých toulkách YT hlubinami jsem nalezl následující kvízový pořad z roku 1958. Tento unikátní záznam nám umožňuje seznámit se s nejvýznamnějšími italskými operními umělci té doby.
Hlas
Její hlas se zdá velmi lyrický a takový byl myslím i v divadle. Hlas, přesněji koloraturní soprán, dokázal zazářit v rolích jako Amina (La sonnambula), Lucia (Lucia di Lammermoor), Gilda (Rigoletto) nebo Cio-Cio-San (Madama Butterfly). Hlas byl jako horský pramen, výjimečně pružný, s nečekanou silou v pianissimech. Stará technologie nahrávání nám bohužel neumožňuje zcela zhodnotit jeho objem. Toti vždy používala techniku klasického belcanta v té nejkrystaličtější podobě. Zde je problém, že to, co mě okouzluje, u čeho já se roztékám dojetím, některé dnešní posluchače příliš neoslovuje.
Toti Dal Monte, árie O luce di quest'anima z opery Linda Di Chamounix, Gaetano Donizetti.
Jako skeptik bych to mohl shrnout, že Toti je ztělesněním všeho, co dnes lidé na koloraturních sopranistkách nesnášejí. Vysoká sopránová poloha a bravurní koloratura bývají snadno označeny za pištivé kvílení. Lidé prostě dnes zapomněli, jak se taková věc poslouchá. Úsilí, které je třeba ke zlomení tohoto předsudku, není nijak vysoké. Jen je třeba ho vyvinout.
Konec života a odkaz
Toti dal Monte zemřela 26. ledna 1975 v Pieve di Soligo na následky oběhového selhání.
Hlas Toti dal Monte nezemřel. Zůstává v nahrávkách, v paměti, v srdcích těch, kteří vědí, že opravdová vášeň se nepozná podle zvukové kvality, ale podle vyvolané emocionální reakce.
