Článek
Kauza nuceného podání Zyprexy v Psychiatrické nemocnici Bohnice se dostává do zásadního bodu. Znalecký posudek ze dne 18. září 2026, vypracovaný pro řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 L 794/2024, přináší odborné závěry, které zásadně vyvracejí dosavadní vysvětlení nemocnice.
Nejde o drobné nedostatky ve zdravotnické dokumentaci. Znalci posuzovali skutečný průběh události, stav pacientky před aplikací, její komunikaci, odmítnutí konkrétního léku, dostupné alternativy i zvukovou nahrávku.
Výsledek je zásadní: v okamžiku nuceného podání Zyprexy pacientka nikoho bezprostředně fyzicky neohrožovala. Byla zklidněná a schopná racionální komunikace. Přesto následoval fyzicky vynucený zásah.
Nemocniční verze neodpovídá skutečnému průběhu
Nemocnice ve své dokumentaci popsala deeskalaci jako postup bez efektu a ukončení akutního stavu spojovala až s farmakologickým zásahem.
Znalecký posudek však tento popis vyvrací.
Po počátečním emočním vyhrocení následovalo několik minut komunikace. Během této doby se pacientka významně zklidnila. Byla schopna racionálně komunikovat, vyjadřovat své stanovisko a diskutovat o jiné možnosti medikace.
Znalci konstatují, že deeskalace nebyla bez účinku. Ale došlo klinicky významnému zklidnění.
Tím se zásadně mění obraz události, na kterém nemocnice stavěla své vysvětlení nuceného podání léku.
Pacientka nikoho neohrožovala. Přesto dostala injekci proti své vůli.
Rozhodující je stav pacientky v okamžiku samotné aplikace, nikoli její předchozí emoční rozrušení.
V době nuceného podání Zyprexy byla pacientka již významně zklidněná, několik minut komunikovala a nikoho fyzicky neohrožovala. Nebyl důvod zaměňovat emoční rozrušení za fyzické nebezpečí.
Možnost, že se člověk znovu rozruší, není sama o sobě nebezpečným jednáním. Zvýšený hlas, podráždění, nesouhlas nebo emoční reakce neznamenají, že někdo fyzicky ohrožuje své okolí.
Znalci přitom jasně rozlišili počáteční vyhrocení situace od okamžiku, kdy byla injekce skutečně podána. Počáteční úvaha o možnosti farmakologického zklidnění nemůže zpětně ospravedlnit nucený zásah v době, kdy už se stav pacientky podstatně změnil.
Na straně 48 posudku znalci uvádějí:
„V tomto rozhodném okamžiku proto není medicínská nezbytnost nucené aplikace Zyprexy přesvědčivě prokázána.“
A dále:
„Z hlediska psychiatrického standardu považujeme vlastní realizaci farmakologického omezení v této fázi za odborně nedostatečně odůvodněnou a principu subsidiarity a nejméně omezujícího účinného postupu za neodpovídající.“
To je přímé odborné hodnocení samotného zásahu. Nejde pouze o chybu v zápisu nebo administrativní nedostatek. Jde o odborně nesprávný postup při nuceném omezení pacienta – postup non lege artis.
Pacientka neodmítala léčbu. Odmítala konkrétní lék.
Další podstatnou skutečností je, že pacientka neodmítala veškerou medikaci. Odmítla Zyprexu, ale byla ochotna přijmout jinou možnost farmakologického zklidnění.
V minulosti opakovaně užívala diazepam, u něhož byla zaznamenána účinnost, včetně dne události.
Znalci uvádějí konkrétní možnosti, které bylo možné využít místo nucené aplikace antipsychotika:
- pokračovat v deeskalaci;
- krátkodobě pacientku pozorovat v klidnějším prostředí se sníženým množstvím podnětů;
- omezit počet současně komunikujících pracovníků;
- nabídnout souhlasnou alternativní medikaci, zejména benzodiazepin;
- umožnit kontakt s blízkou osobou, pokud tomu nebránila konkrétní překážka.
Tyto mírnější postupy nebyly vyčerpány. Pacientka nabízela alternativní řešení, přesto byla její vůle překonána fyzickým zásahem.
Zvuková nahrávka potvrzuje průběh události
Zásadním důkazem je zvuková nahrávka, kterou znalci při zpracování posudku rovněž hodnotili.
Na straně 50 výslovně uvádějí, že nahrávka významně podporuje jejich závěry. Zachycuje počáteční emoční vyhrocení, ale také následnou komunikaci, významné zklidnění před aplikací a odmítnutí konkrétního léku.
Zvukový záznam tak umožňuje přímé porovnání skutečného průběhu události s popisem, který se následně objevil v nemocniční dokumentaci.
Znalci se o nahrávku neopírali okrajově. Považují ji za významnou součást podkladů, které jejich závěry podporují.
Fyzický zásah nemůže zpětně ospravedlnit sám sebe
Zyprexa 10 mg byla pacientce aplikována intramuskulárně proti její vůli za fyzické asistence zdravotnického personálu.
Následná reakce pacientky na fyzické vynucení injekce nemůže být zpětně vydávána za důkaz, že před zahájením zásahu představovala stejné nebezpečí.
Stejně tak následné zklidnění po podání léku nedokazuje, že nucená aplikace byla nezbytná.
Rozhodující je skutečný stav pacientky před fyzickým zásahem. A právě ten znalecký posudek popisuje jako stav významného zklidnění a racionální komunikace.
Znalecký posudek: odborné pochybení při samotném zásahu
Na stranách 49 a 50 znalci shrnují své závěry k nezbytnosti a přiměřenosti nuceného podání:
- Před aplikací došlo k významnému zklidnění pacientky.
- V okamžiku aplikace již několik minut racionálně komunikovala.
- Nucené podání Zyprexy v této fázi nebylo medicínsky přesvědčivě odůvodněné.
- Byly dostupné mírnější možnosti postupu.
- Tyto možnosti nebyly vyčerpány.
- Vlastní realizaci farmakologického omezení znalci označili za odborně nedostatečně odůvodněnou a odporující principu nejméně omezujícího účinného postupu.
Tyto závěry se týkají přímo odborné správnosti nucené aplikace. Nejde o pouhou pochybnost o kvalitě dokumentace. Znalci hodnotili samotné rozhodnutí a provedení zásahu.
Nucené podání Zyprexy v popsaných okolnostech bylo postupem non lege artis.
Když pacient přestane věřit těm, kteří mu mají pomáhat
Psychiatrická nemocnice má být místem odborné pomoci, bezpečí a důvěry. Pacient se svěřuje do rukou lidí, kteří mají vzdělání, zkušenosti a odbornou odpovědnost. Očekává, že dokážou správně vyhodnotit jeho stav, respektovat jeho důstojnost a jednat v jeho zájmu.
Tato kauza však ukazuje, jak může být taková důvěra zničena.
Pacientka měla zvukovou nahrávku, předložila důkazy a její popis zásadních okolností následně podpořil znalecký posudek. Přesto se nedočkala uznání pochybení ani omluvy. Místo převzetí odpovědnosti se setkala s obhajobou postupu, který znalci odborně zhodnotili jako non lege artis
Odborné vzdělání, pracovní pozice ani autorita zdravotnického zařízení nedávají nikomu právo popírat skutečnosti, přehlížet důkazy nebo stavět vlastní postavení nad lidskou důstojnost pacienta.
Zdravotnický personál má rozhodovat odborně. Má rozpoznat rozdíl mezi rozrušením nota Bene které způsobí arogance lékařů nerespektování základních opatrenich které by měli vědět protože jsou z oboru a ještě byli upozorňovány na prevenci ( jejich výmluva nemáme jen jednoho pacienta se hroutí se zkušenosti na jipce ikemu kde si dovolím říct je náročnější vytíženost sester a lékařů a přesto dodržovali prevenci a ještě byli milý a bez arogance .
Proto si myslím že omluva je namístě jenže nemocnice Bohnice se neomlouvala ani v jiných sporech kde pochybila tak že ani zde nelze čekat slušnost
Nejzávažnějším následkem této zkušenosti je ztráta důvěry. Pacientka už takové pomoci nevěří a nechce ji. Ne proto, že by pomoc nepotřebovala, ale proto, že ji poskytovatel, kterému měla důvěřovat, svou zkušeností přesvědčil o opaku.
Člověk, který se ocitne v psychiatrické péči, je ve zranitelném postavení. Nemá stejnou moc, odborné zázemí ani autoritu jako zdravotnické zařízení. Právě proto musí být ochrana jeho práv a důstojnosti základním pravidlem, nikoli pouhou deklarací.
Pokud pacient předloží důkazy odporující nemocniční verzi, nemůže být řešením jejich přehlížení. Pokud znalecký posudek pojmenuje odborné pochybení, nemůže následovat pouze obhajoba původního postupu. A pokud nemocnice způsobí pacientovi újmu, její povinností je převzít odpovědnost, uznat chybu a omluvit se.
Důvěra se nedá vynutit autoritou, razítkem ani odborným titulem. Vzniká z odpovědného jednání. Tam, kde místo pravdy přichází popírání skutečností, místo odpovědnosti obhajoba a místo omluvy mlčení, se důvěra ztrácí.
Psychiatrická péče nemůže stát na přesvědčení, že zdravotnickému zařízení bude vždy uvěřeno více než pacientovi. Nemocnice nemá automaticky pravdu jen proto, že je nemocnicí. Pacient není méně důvěryhodný jen proto, že je pacientem.
Tato kauza není jen příběhem o nuceném podání jedné injekce. Je příběhem o odborném pochybení, ne jednoho člověka ,ale od sestry až po ředitele nemocnice o odmítnutí převzít odpovědnost a o zničení důvěry člověka v instituci, která mu měla pomáhat.
Podkladem článku je znalecký posudek č. 423/2026 ze dne 18. září 2026, vypracovaný pro řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 L 794/2024.
