Článek
Bylo léto roku 1986. Se spolužáky z tanvaldského gymnázia jsme se přihlásili na letní brigádu do konzervárny v Terezíně, kde jsme měli zpracovávat sklizeň jahod. K našemu velkému potěšení jsme se tam setkali se stejně starými studentkami jablonecké ekonomky. (Poznámka pro neznalé - Tanvald leží asi 12 km od Jablonce, takže tato letní známost měla perspektivu. Nemluvě o tom, že polovina studentů gymplu v Tanvaldě byla z Jablonce.)
Dny jsme trávili v práci, večery v jediné terezínské hospodě, kde nám nalili - osmnáct nám rozhodně nebylo. Pracovalo se i v sobotu, jen neděle jsme měli volné.
Nevím, koho to napadlo, nejspíš Martinu, ale domluvili jsme se, že se v neděli půjdeme podívat na mši do litoměřického kostela. Nakonec jsme šli tři: Martina, jejíž zájem byl vidět mši, spolužák Pavel a já - my jsme měli zájem být s Martinou. (ehm)
Cestou si to Pavel rozmyslel a začal vandrovat do rozhodnutí jít do kostela. Začal zlehka a pak přidával na intenzitě, až použil finální argument: jestli Bůh existuje, tak tady potkáme Švédy.
Byl to dost absurdní argument, v roce 1986 v celém Československu mohlo být tak deset Švédů a ani dnes není úplně obvyklé potkat švédské auto.
Uplynulo deset sekund. Ze zatáčky na horizontu vyjela dvě svítící auta. Tenkrát svítili jen Švédové. Auta přijela blíž a byla ta klasická, hranatá Volva. Ještě blíže a vidíme švédské značky. Auta projela kolem nás a zmizela za další zatáčkou. Jestli pak pokračovala v cestě a nebo se rozplynula, nevím.
Zbledli jsme a zbytek cesty pokračoval v tichu. V kostele jste pak nemohli vidět zanícenějšího účastníka než Pavla.
Jména účastníků i fotografie jsou použity s jejich svolením.
A jen dodávám, že jsem si nevymyslel ani čárku.
