Článek
Hlásím se, že patřím k fandům seriálu Bora. Je to prostě prima oddechovka, kde i skvěle funguje chemie mezi herci. Dialogy jsou napsány dobře. Tady je ukázka dialogu mezi postavou hranou Zuzanou Mauréry (Širáková) a postavou ztvárněnou Tomášem Maštalírem (Švehla), když se dívají na dvě mrtvoly:
Širáková: „Majme otvorenú myseľ.“
Švehla: „Prosim?“
Širáková: „Musíme pripustiť všetky možnosti… áno, čo keď to nebola vražda?“
Švehla: „Toto alebo toto?“
Širáková: „Čo keď Falucký na niečo spadol a napichol sa a Chail…“
Švehla: „Vy máte tak otvorenú myseľ, že vám snáď vypadol mozog!“
A hned si uděláte obrázek o obou postavách z jednoho dialogu.
Mám ráda oba tyto slovenské herce a musím říci, že v tomto seriálu hrají své postavy suprově. Navíc postava Zuzany Mauréry je napsána mistrovsky. Spirituální nadšenkyně, která se záhy mění v hysterku, musí bavit snad každého.
Na níže uvedeném odkazu je i rozhovor se Zuzanou Mauréry a okamžitě je vidět, že Zuzana je tak vzdálená své postavě, že jde opravdu o herecké umění.
Ovšem všichni herci a herečky zde hrají báječně. Klára Melíšková, Jan Révai, Elizaveta Maximová a Predrag Bjelac se ujmuli svých rolí na jedničku.
Jen škoda, že je seriál uváděný každý pátek a ne najednou. Asi bych ho shlédla rychleji.
Z těch „chorvatských“ seriálů, které se v nedávné minulosti vyrojily, mě tento zaujal nejvíce. Dosta mě však překvapilo, že se v Chorvatsku natáčelo jen tři dny. Zbytek je natočený v bratislavských studiích.
To popisuje Klára Melíšková na níže uvedeném odkazu, kde jsou rozhovory s herci Bory. Ten s Klárou Melíškovou je hned první. Klára Melíšková zde uvádí hodně zajímavostí. Například i to, že se nesměla používat klimatizace při natáčení scén, takže tam bylo pěkně vedro.
Co mě v jejím rozhovoru zaujalo, byla vzpomínka na slovenské televizní pondělky. To je již opravdová vzpomínka. Tehdy byly snad tři televizní kanály a na tom hlavním šla každé pondělí slovenská inscenace. Ráda jsem je sledovala a nepamatuji si, že bych někdy měla problém rozumět slovenštině. A to jsem zažila „slovenské pondělky“ od dětství.
Proto mě doslova ohromilo, když mi moje známá říkala, že její syn (je mu přes dvacet let) měl dlouho problém rozumět Slovákům. Až když u nich v práci nastoupil mladý muž ze Slovenska, se naučil rozumět slovenštině.
Upřímně řečeno, nechápu to. Existují samozřejmě velké rozdíly (borůvky - čučoriedky), ale celkově mi připadá divné, že mají někteří mladí problémy rozumět slovenštině. Vezměte ten krátký dialog nahoře. Ta slova jsou podobná.
V posledních letech se mi ale zdá, že kulturní spolupráce mezi oběma zeměmi je na vzestupu. A obě strany to těší. Například Zuzana Mauréry ve svém rozhovoru informuje, že v létě bude filmovat v Čechách. A moc se na to těší.
Na mé FB stránce o andělech (a všem krásném) mám příznivce z naší země i ze Slovenska. Můj andělský kalendář vychází v češtině i ve slovenštině. A tak nějak si myslím, že „normální lidi“ na to rozdělení leckdy i zapomínají. Nedávno mi říkala kamarádka, že byla vloni v městě Modra na Slovensku a že s tamní hoteliérkou vzpomínaly na Československo. Naše země se vydaly po oddělených cestách. V míru jsme se dohodli, a tak to je v pořádku. Stejně ale asi k sobě máme nadále hodně blízko.
Nebo se už to týká jen nás pamětníků?
