Kolik si vydělává spisovatel

Někdy se mě lidé ze zvědavosti ptají: „Dá se uživit psaním knih?“

Ta nejjednodušší odpověď zní: „Těžko“. Samozřejmě to není úplná odpověď.

Pokud jste slavný spisovatel nebo osobnost, ony honoráře mohou být tak parádní, že by se tím „běžný“ člověk uživil. Celebrita - to nevím. To je ale stejné ve všech zemích. Angličtí a američtí spisovatelé mají velkou výhodu, že mohou snadněji prodat autorská práva do různých zemí než třeba český spisovatel. Nemají to však jisté všichni, a tím pádem ne všichni američtí/angličtí spisovatelé se mohou psaním uživit. Knih je totiž opravdu strašná spousta, k oné spoustě přibyl další moderní fenomén - self publishing. V zahraničí to leckde zamíchalo kartami. U nás není self publishing až tak úspěšný, naši čtenáři se spíše drží knih vydaných nakladatelstvími. Tomu rozumím, protože úroveň knih vydaných touto cestou je velmi kolísavá.

Než se dostanu k honorářům…

Pár slov o mně (klidně to přeskočte)

Knížky jsou mou osudovou láskou. Četla jsem je ráda odmalička. Nejen to. V dětství jsem si posadila do půlkruhu všechny moje plyšáky a vyprávěla jsem jim své pohádky. Na základní škole jsem vyhrála okresní literární soutěž a v celostátním kole jsem se umístila na druhém místě. Pak jsem psala romány pro dívky a články do časopisů jako je Astro, Květy, Tina, Můj svět, Svět ženy, Puls…

Jenomže na začátku milénia nastal úpadek českých knih. Čtenáři najednou chtěli všechno ze zahraničí. Dvě nakladatelství, kde jsem publikovala knihy, se dostala do problémů. Jedno ukončilo činnost a další stoplo vydávání knih českých spisovatelů.

Jako OSVČ musím umět reagovat, a tak jsem nadále psala články a hlavně jsem začala fotit a vytvářet obrázky pro fotobanky. Nejen pro „microstock“, kde dostanete za prodanou licenci obrázku mikro honorář (když jich prodáte hodně, daří se vám naopak vydělat hezký honorář). Moje obrázky z renomovaných agentur jako jsou Archangel-Images a Trevillion „skončily“ na přebalech knih v mnoha zemích. Paráda! Miluju vytvářet obrázky.

Au! Tam uvnitř mě ale bolelo, že já nemohu psát knihy, protože naše nakladatelství zanevřela na české autory.

Zhruba po roce 2015 (tohle berte s rezervou, to jsem zaznamenala já) nastal zlom. Začalo se objevovat více knih  českých spisovatelů.

Hurá! Jde se na psaní.

Nyní o honorářích

Patřím ke střednímu stabilnímu proudu spisovatelů, to znamená, že dostávám standartní smlouvu. Honorář činí 5 - 8% z každého prodaného výtisku (i e-knihy). To procento se liší podle toho, zda je nakladatelství vetší a může si dovolit o něco vyšší sazbu, či menší, a pak tam je třeba těch 5%. Nejčastěji je to ale 7%.

Nakladatel vydá v prvním nákladu zhruba 2000 výtisků.

Nejraději píši knížky pro děti. Pohádková knížka pro nejmenší nyní stojí od 180 - 240 korun. Záleží na počtu stran a nabídky v akcích. Pro zjednodušení berme, že dětská kniha stojí 200 Kč.

200 : 100 = 2 × 7 = 14 Kč.

Nyní buďme optimisty (což kvůli té ohromné spoustě knih není až tak snadné), ale dejme tomu, že ten rok prodáte všechny výtisky.

14 × 2000 = 28 000 Kč.

Jiná situace je u knih pro dospělé. Průměrná cena například detektivky činí 370 Kč.

370 : 100 = 3,7 × 8 = 29,6.

30 × 2000 = 60 000 Kč

Lze dostat od nakladatelství zálohu. To pak znamená, že například v případě dětské knihy obdržíte 10 000 Kč jako nevratnou zálohu, načež dostanete honoráře až poté, kdy se dorovná prodej.

Nyní někdo může namítnout, že by měl spisovatel psát a psát. Vydáním mnoha knih by se pak uživil. V dnešní době však nakladatelství nepřijímají od jednoho autora několik rukopisů během roku. Další věc, o které se moc neví. I když se redaktorovi líbí rukopis, jeho vydání musí schválit rada (buď daného nakladatelství anebo společnosti - Euromédia, Albatros Média…).

Takže moje zkušenost a moje odpověď by zněla: psaní knih je pro mě úžasné. Chybělo mi to tak moc, ale bohudík, že prodávám fotky a obrázky přes fotobanky, protože psaní knih je pro „normálního spisovatele“ part-time job.

Moc krásný part-time job. To ano.

Anketa

Mám velké štěstí na redaktorky a redaktory, s nimiž jsem vytvořila již několik knih, kterým říkám „srdcovky“. CPress, Fragment, Pragma a Bookmédia - spolupráce s nimi je úžasná. Pracujeme na každém projektu s radostí, a za to jsem vděčná.

A tak jak mi chybělo psaní knih, tak jsem nyní šťastná, že nakladatelství již vítají české spisovatele a vydávají více českých knih, než tomu bylo. Jako poděkování či vděk (říkejme tomu, jak chceme), jakmile dostanu honorář za knihu, pošlu část honoráře na dobrou věc. Uvedu příklady:

Moje nejprodávanější kniha Pohádky kocoura Šikuly mi přinesla krásnou spolupráci s Albatros Média a příspěvek putoval do naší kočičí dočasky v Pardubicích. Když mi nyní vyšel Můj třpytivý deník pro dívky, jako poděkování jsem adoptovala ježečky a poštolku v záchranné stanici Pavlov. Nejkrásnější vánoční dárek se dobře prodává, a tak jsem mohla přispět na voliéru pro orlici Gáiu a na dárek pro pejsky přes fond Pes v nouzi. Atd.

Nyní mi vyšla kniha pro ženy, z níž mám obrovskou radost. Můj květinový rok (viz úvodní obrázek) přináší příběhy, texty, testy a otázky k zábavnému zamyšlení. Je pro všechny ženy, které milují květiny a… také svůj život. Mám také velkou radost, že jsem si do ní vytvářela i obrázky. Nakladatelství Pragma (Euromédia) souhlasila, že bude nanejvýš vhodné, aby tak hezké texty doprovázely i obrázky. I když to znamená, že tisk bude dražší.

A tak až dostanu za tuto knihu honorář, ráda bych za ní poslala poděkování v podobě příspěvku. Poraďte mi v následující anketě, kam by to mělo být.

Naši spisovatelé to nemají snadné i z jiného důvodů. I když se situace začíná lepšit, pořád ještě přetrvává lepší marketing pro knihy zahraničních autorů. Také si ráda kupuji knihy zahraničních autorů, ale snažím se to vyvážit.

Před vánocemi jsem přišla do knihkupectví a ptala jsem se: „Nemůžu najít knihu od Jitky Ludvíkové Srdce z ledu.“ Prodavačka se podívala do počítače a oznámila mi, že jde o starší titul a už ji nemají. Poté se nadechla a ihned ukázala na nějakou anglickou krimi, že ta je taky dobrá. Tu mi doporučuje. Tak jsem odvětila, že chci českou detektivku. Nakonec jsme zjistili, že je k mání nová kniha Jitky Ludvíkové Chcípneš. Tak jsem si ji koupila. A jen na okraj, je to skvělá detektivka.

A další příklad. Paní z našeho kočičího útulku má dvě děti a já jsem ji chtěla dát můj vánoční dobrodružný příběh o lišákovi Jonášovi (Nejkrásnější vánoční dárek). Bohužel mně došly výtisky, které jako autorka dostávám, a tak jsem šla knihu koupit do knihkupectví. Zde mi prodavačka řekla, že tohle je kniha z loňska, a tak si ji musím objednat na eshopu. Ihned mi ale doporučila asi tři knihy, všechny zahraniční. Ne české, ukázala na tři knihy s anglickými jmény.

Pořád prostě ještě přetrvává, že zahraniční knihy mají větší viditelnost, propagaci, lepší místa v knihkupectví… a možná i ohlas.

A tak ukončím můj dnešní blog slovy Jiřího Březiny. Koupila jsem si jeho detektivku Mimo obraz. Na konci je poděkování, které je zakončeno slovy: …v neposlední řadě děkuji všem čtenářům, kteří kupují české knihy. Ani nevíte, jak jste v těchto časech důležití.

Ano, jste.

I já vám děkuji. To největší poděkování posílám těm, kteří si koupili nějakou mou knihu nebo třeba andělský kalendář. Přeji si, aby vám udělaly velkou radost. Díky ale i vám všem, kteří sáhnete po knihách nejen zahraničních, ale i českých autorů. Tím „říkáte“ nakladatelstvím, že české knihy by se měly vydávat. Díky vám všem za důvěru v nás.