Článek
Nápad na tento článek jsem dostala poté, co jsem poslala do svého portfolia v Adobe obrázky žen a koček, jak spolu meditují. Poté jsem je ukázala na diskusním fóru, načež se objevily komentáře, že jsou ty obrázky bližší realitě než ty „klasické“. Ano, někdy fotky mohou být pěkně vzdálené od reality.
Nyní nemám na mysli legrační obrázky, kdy kočka sedí v pozici lotos jako by byla člověk. Abych se přiznala, tyto obrázky se mně ani moc nelíbí.
Hodně krásných fotek z komerčních fotobank ukazuje, jak osoba sedí v pozici „lotosový květ“ a vedle ní leží s pacičkami pod sebou kočka. Anebo žena medituje – opět v pozici květu lotos – a kočka způsobně sedí před jejíma překříženýma nohama.
Je to opravdu častá realita?
Ze všeho nejdříve si je dobré upřesnit, co si představujeme pod pojmem meditace. Každý si určitě ihned vybaví mistrovského mnicha, který se zavřenýma očima medituje a vypadá jako ztělesnění klidu a míru. Meditace = usměrnění toku myšlenek, učení soustředěnosti a prohlubování klidu v našem nitru.
Učím se tuto meditaci a baví mě to, některé techniky už mi i jdou. Existuje však „meditace“, která mě baví ještě víc. Moje kamarádka to popisuje naprosto výstižně: „Prostě čumíš do dálky, ty máš vedle sebe kočky, já psa. Každý z nás je „někde jinde“, ale jsme v klidu a nepřemejšlíme o tom, kde co zdraží, kde se stala tragédie a kdo se s kým hádá.“
Ano, to je moje nejoblíbenější „meditace“ s kočkami.
My jsme si vždycky z útulku vzali již dospělejší kočky. Momentálně máme Maiu, které byly čtyři roky, a Stelle byl rok, když se staly členy naší rodiny.
Začátky meditací by se daly popsat takto: I když Maia byla klidnější, jakmile jsem si sedla na polštářek na podlahu k oknu, Maia přiběhla a pár sekund na mě koukala. Po těch pár sekundách usoudila, že „tohle“ není nic zajímavého. Takže například přešla k oknu, lehla si na záda a protahovala se, chodila okolo a dělala kočičí hřbet, skočila na okenní parapet a pak dolů. Někdy zamňoukala tak dlouze, jako by říkala: „Ty tady sedíš jak pecka, zatímco já tady dělám kočičí kusy a nic z toho.“
Stella to povýšila ještě dál. Předními packami mi stoupla na stehno a zatnula drápky. Pak se odrazila a skočila na druhou stranu.
Obrat nastal před dvěma roky na jaře, když jsem uklízela zimní oblečení do krabic a do skříně vyndávala z krabic to jarní. Krabice, sáčky na oblečení, které hezky šustí, prázdná skříň, prachovky na úklid vnitřku skříně… ne že by se v ostatní dny naše kočky nudily, protože u všeho musí být a všechno prozkoumat, tohle bylo ale to pravé ořechové. Všude kolem bylo tolik věcí. Zhruba od půl jedné do pěti se pořád něco dělo.
Po úklidu, když jsem si sedla k oknu a pustila si hezkou uklidňující hudbu, obě „holky“ ke mně přišly, padly a usnuly, zatímco já „čučela z okna“ a přemýšlela.
Od té doby, jakmile si sednu k oknu na zem na polštářek, mnohokrát se stane, že přiběhnou a jsou tam se mnou. V klidu. Tedy do meditačních póz to má daleko. Maia nejraději leží na zádech s packou nataženou vzhůru. Stella si nejčastěji lehne na bok, co nejvíce se protáhne a packou se opře o okno. Někdy jsme potichu, někdy si k tomu pustím lehce meditační hudbu. Já osobně mám pocit, že je to kočkám jedno. Některé materiály ale tvrdí, že se kočky umějí vcítit do klidné hudby.
Když zadáte do vyhledávače „meditation with a cat“, objeví se vám spousta zajímavých materiálů. Kočky jsou mystická stvoření. Videa i články chrlí krásné texty o kočkách, mezi nimi i materiály o meditacích s kočkou. Tady je základní pilíř, který se objevuje všude:
Sedněte si spolu se svou uvolněnou, spokojenou kočkou a soustřeďte se při dýchání na svou srdeční čakru. Může vám pomoci představa, že dýcháte pocit klidu skrze srdce.
Začněte se nadechovat (pomalu počítejte do pěti) a poté vydechujte (pomalu počítejte do pěti).
Zatímco dýcháte a uvnitř pociťujete klid, přestaňte počítat a začněte se soustředit na svého kočičího parťáka. Prostě „buďte jedna bytost se svou kočkou“. Můžete se na svou kočku dívat, hladit ji nebo jen zavřít oči a být s ní jednotě a v harmonii. V přirozené harmonii pocitů a souznění.
Tyto materiály se mnoha lidem líbí, některým připadají příliš spirituální. V jednom se ale všichni shodují a já souhlasím.
Kočky (samozřejmě i psi) nám pomáhají zklidnit nitro, které je často rozbouřené dnešním stavem společnosti. Sedět v klidu s kočičími/psími parťáky a zapomenout na vše, co se děje, nemyslet na obavy a hrůzy, je podle mě určitá forma meditace.
Pro mě je to úžasný oddech každý den si udělat posezeníčko s mými kočkami a na nic nemyslet. Když prší, když svítí sluníčko, odpoledne… na čase nezáleží. Vlastně mám jeden oblíbený čas - před půlnocí, kdy všichni spí a ulice je tak klidná. Jsme spolu u okna, spokojené a klidné. Moje kočičí parťačky tedy většinou spí, a přesto…
Mám ráda trošku té legrace i ve spiritualitě. Takže jsem vám chtěla vykreslit počáteční pokusy meditace s kočkami v lehčím tónu. Jedno je však jisté, s příchodem koček do mého života se mi opravdu lépe zklidňují myšlenky a nitro. Mám moc ráda chvíle odpočinku, kdy se s nimi cítím harmonicky a v určitém spojení, které nelze popsat slovy. Jak říká moje kamarádka, když sedí „a čučí do dálky se svou vlčáčicí“: „Každá z nás je myšlenkami někde jinde, ale to sepjetí cítíš.“
Ano, cítím to. A je stále silnější.
A tak je naprosto jedno, zda vaše kočka vedle vás leží s pacičkami pod sebou nebo způsobně sedí. Což možná vypadá mnohem víc jako ta pravá meditace. Nebo zda vám leží na klíně. To nejdůležitější je, jaké sepjetí spolu cítíme a jak spolu umíme odpočívat.
