Článek
Já a knihy. Na toto téma bych mohla hodně vyprávět. Baví mě je nejen psát, ale velice ráda i čtu. Zajímají mě různé žánry, přesto bez problémů věnuji některé romány, romantické knížky a thrillery/detektivky na charitu. Některých knih bych se ale nevzdala. Mezi ně patří knihy se zvířecími hrdiny. Knihy Jamese Harriota nebo Geralda Durrella mám přečtené několikrát.
O mých oblíbených psích knížkách od W. Bruce Camerona jsem mluvila v mém článku Psí cesta a parťáci. Dnes bych vám ráda pověděla o mých nejoblíbenějších kočičích knihách. Číst knihu o kočkách, sedět zabalená do deky a mít vedle sebe dvě úžasné kočičí parťačky mně vždy dodá pěkný nášup dobré nálady.
Číslo jedna na mém žebříčku kočičích knih zaujímá série o dalajlamově kočce. Knihy jsou psány z pohledu kočky Sněžné lvice. Jako bezbranné kotě, kterému hrozil smutný osud, je zachráněna a začne žít s dalajlamou.
Jsou to knihy plné laskavosti, zcela zaměřeny na kočičí hrdinku a její lásku k lidem. I když se v nich píše o buddhismu, nezasahuje to do příběhu tak, aby si příběhy nemohli přečíst i ti, kteří tuto filozofii nevyznávají. Mám ráda spiritualitu a vytvořila jsem si „svou víru a filozofii“, a tak jsem s pár věcmi v knize nesouzněla, neboť vyznávám jiný názor. Vůbec mi to ale nevadilo. Buddhismus je zde popsaný v lehké formě a autor vždy dává jasně najevo, že my jsme tvůrci všeho, co se týká naší existence, včetně víry.
Nyní, když jsem četla všechny knihy, zjistila jsem, že se mi nejméně líbila první kniha, i když „prvotiny“ sérií bývají nejlepší. Další díly jsou podle mého napsány mnohem zábavněji s hravou moudrostí a z kočky Sněžná lvice se stává opravdu mistrná vypravěčka. U nás vyšly tyto díly:
Dalajlamova kočka, Dalajlamova kočka a umění příst, Dalajlamova kočka a síla meditace, Dalajlamova kočka a čtyři tlapky, Dalajlamova kočka – Probuď v sobě kotě.
Na konci minulého roku vyšla kniha v zahraničí The Dalai Lama's Cat and the Claw of Attraction, který čeká na publikaci v češtině.
Mám spoustu oblíbených pasáží v těchto knihách, ale tato patří k mým nejoblíbenějším:
(Sněžná lvice) Během posledních sedmi týdnů jsem si o štěstí uvědomila leccos, co mi změnilo život. Přišla jsem však na něco dalšího – na něco, co mě hřálo u srdce, co bylo hluboké a přitom zcela nečekané. Objevila jsem hloubku svého spojení s lidmi, kteří mi byli blízcí. Vazbu, která byla hlubší, než bych si kdy dokázala představit. Sdílela jsem s nimi různé životy, přestože jsem si je všechny nepamatovala.
Dalajlama se na mě s úsměvem zadíval. Naklonil se ke mně, aby mě mohl hladit. „Ano, malá Sněžná lvice, není žádná náhoda, že tu jsme spolu. Vytvořili jsme příčinu a následek, proč to tak je. Pokud jde o mě, jsem velice rád, že to tak je.“
Pokud jde o mě, tak já také, pomyslela jsem si a souhlasně předla.
Tu pasáž mám moc ráda, protože když si vzpomenu na mé psí parťáky a kočičí parťačku a když se podívám na moje dvě současné kočičí parťačky, celým srdcem věřím v hloubku našeho spojení. A to, že jsme se měli najít a prožít/prožívat spolu úžasné chvíle.
Knihy o dalajlamově kočce napsal spisovatel David Michie, který odmalička miluje zvířata. Na jeho oficiální stránce píše, jak v mládí hltal (stejně jako já) knihy Herriota a Durrella. Narodil se v africkém Zimbabwe, žil nějaký čas v Londýně a dost dlouhý čas v australském městě Perth. Jak ale uvádí na Facebooku i své oficiální stránce:
„V roce 2015 jsem se vrátil domů, kde jsem založil Mindful Safaris. Zde jsem spojil a spojuji svou lásku ke zvířatům, meditaci a neobyčejné přírodní výhledy mé vlasti, včetně Viktoriiných vodopádů.“
David Michie má rád Českou republiku. Jednou jsem mu napsala vzkaz o tom, jak zbožňuju jeho knihy o dalajlamově kočce a on mi několikrát odepsal. A tak jsem zjistila, že také rád medituje se svými kočkami, že se mu moc líbilo v Česku, které v roce 2020 navštívil.
Mou druhou nejoblíbenější sérií jsou knihy o kocourovi Bobovi. Umělec James Bowen narozený 15. března 1979 v britském Surrey v této sérii popisuje svůj život s kocourem Bobem. Chudý, drogově závislý James se potloukal ulicemi, když se jednoho dne k němu přidal ryšavý kocour Bob. Knížky popisují tvrdý život bezdomovce, včetně toho, když například Bobovi nebylo dobře a potřeboval veterináře. Kde na to ale vzít peníze? James něco měl, ale nestačilo to. Přesto mu veterináři pomohli, na což nikdy nezapomněl. Nyní James Bowen podporuje několik charit na ochranu zvířat, jednou z nich je i fond na podporu ošetření zvířat lidí, kteří nemají finanční prostředky.
Je to krásný příběh, i když místy je v prvním díle vidět, jak těžký život prožívá ten, kdo sklouzne k drogové závislosti a bezdomovství. Kocour Bob v něm ale září jako světlo naděje. Mám doma tři knihy: Kocour Bob, Svět podle Boba, Kocour Bob a jeho životní moudrost.
Všechny tři ukazují sílu lásky člověka a zvířete. Dříve se říkalo, když zemřel pes nebo kočka „vždyť je to jen zvíře.“ Nikdy, ale opravdu nikdy jsem tohle neřekla ani necítila. Jsou to členové rodiny, parťáci/parťačky a jejich láska je úžasná. Kocour Bob to ukazuje. Na konci knihy Kocour Bob a jeho životní moudrost je pasáž:
Čím se tedy dnešní večer lišil? Popravdě řečeno vlastně ničím tak podstatným. Ano, jídlo se podávalo na luxusním porcelánu, ale přinejmenším pro Boba to bylo prašť jako uhoď.
Bylo mu jedno, jestli bydlíme v pětihvězdičkovém hotelu, nebo v bytě v činžáku.
Každý z nás zažívá období blahobytu a období nedostatku. Občas jsme na tom finančně dobře, jindy to jde zase s penězi z kopce. To je však vždycky jen část celkového obrázku.
Peníze vám nemohou v životě zajistit to nejdůležitější. Rozhodně si za ně nekoupíte lásku.
Když jsme si v tom elegantním tokijském hotelu pochutnávali na prvotřídních lahůdkách, podrbal jsem Boba za uchem. I kdybych teď zase skončil na ulici, byl bych bohatý.
Dokud bude Bob se mnou.
Bohužel Bob již odešel za duhový most. Na Facebookové stránce se v červnu 2020 objevila zpráva:
Your star shines bright eternally. Beloved Streetcat Bob, asleep 15 June 2020 (tvoje hvězda bude jasně zářit navěky věků. Milovaný kocour Bob usnul 15. června 2020).
Sledovala jsem tu stránku. Pamatuji si, jak jsem se několik týdnů předtím dívala na video, kde Bob leží na posteli. Ještě reagoval a nechal se od Jamese hladit, ale už na něm bylo vidět stáří. Slzičky mi stékaly, jak ale Bob chtěl do poslední chvíle ukázat, jakým úžasným kocourem je.
Dnešní článek uzavřu tím, že k mým velice oblíbeným knihám patří ještě Felix z nástupiště č.1 a Felix plnou parou vpřed od Kate Moore. A poté super romantika pro ženy Kočičí kavárna od Charlie Jonas. Jsou to knihy pro dobrou náladu, které pobaví a leckdy vykouzlí úsměv.
Knihy s kočičími hrdiny jsou pro mě nejen krásné, ale i důležité proto, že ukazují charakter koček. Kočky totiž umí milovat a být věrné stejně jako psí parťáci. Ony to však ukazují jiným způsobem. Mně osobně se ten způsob moc líbí. A jak vidím (a čtu) nejsem sama.
