Článek
Spíše bych měla napsat, že milují nejen Velikonoce, ale i předvelikonoční čas. V Česku máme volno již na Velký pátek. Což mě vždycky pobaví, když si uvědomíme, že třeba tak katolicky ovlivněná země, jakou je Itálie, má Velký pátek jako normální pracovní den. A znáte to, pokud je pátek státní svátek, tak už i čtvrtek je takový „volnější“ pracovní den. Takže závěrem lze říci, že:
V mnoha profesích je prostě tento týden ve znamení volnějšího pracovního rytmu.
Jako OSVČ si mohu častokrát vybrat, kdy budu pracovat a já jsem prostě typ „sova“. Nejvíc práce udělám mezi 12. – 18. hodinou a pak od 21. – 24. hodinou. Dopoledne tedy zařizuji vše ostatní. Před Velikonocemi často věnuji „dobu zařizování“ takovým věcem jako: výměna zimního oblečení za jarní/letní, úklid šuplíků a mých pracovních materiálů, dekorace bytu.
Maia a Stella jsou nadšené. Krabice na ukládání oblečení jsou tou nejlepší překážkovou dráhou. Drápky se sice občas zachytí o nějaký ten svetr nebo kulich, což vyvolá paniku, za níž by se nemuselo stydět ani stádo muflonů. Psací stůl je otevřený, takže stojí za to jej prozkoumat. Dvě kočky umytý vnitřek stolku v některých chvílích připomínají akční scény z filmu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí.
Úklid a kočky jsou prostě nejlepší předvelikonoční zábavou.
A pak tu máme přípravy v kuchyni. Stellu jsme si vzali před dvěma roky a prozatím ji každé Velikonoce fascinují ty „šišaté“ věci, co se tak krásně kutálejí, když do nich strčí pacičkou. Ten pohled je úžasný. Maia je naopak nadšená, když přinesu pažitku. Moc ráda dělám pomazánku z lučiny, česneku, pažitky, pepře a muškátového oříšku. Vrch ozdobím podomácku osmahnutými oříšky (s troškou soli a papriky). Jakmile domů přinesu květináč s pažitkou, za chvíli je pažitka okousaná do účesu kohoutího „pankáče“. Strany jsou okousané, do mojí pomazánky zbydou neporušené jen středové rostlinky.
Ráda dělám pro své kamarádky z útulku velikonoční muffiny s brusinkami namočenými v rumu, ozdobenými hoblinkami mandlí a posypem ze skořice. Muffiny jsou v krásných papírových košíčcích ozdobených mašličkou ve stejné barvě. Když jsem fotila jídlo, vše muselo být načančané a harmonické, a to mi zůstalo.
Moje kočky si myslí, že mašličky jsou skvělý vynález, který je ale za chvilku začne rozčilovat. Takže musím dát muffiny pryč z jejich dosahu. Velikonoce jim v tu chvíli trošku zhořknou, ale nevadí, protože jsou tu pak…
Návštěvy, které kočky mají vcelku rády
O Velikonocích bývají u nás návštěvy. Mladší Stella se musí rozkoukat. Jelikož jde však často o návštěvy z daleka (například dlouholeté přátele z Itálie), kteří tu pár dní pobývají, jakmile si zvykne, stává se šéfkou stejně jako starší Maia. Naše kočky mají rády návštěvy. Samozřejmě pokud se drží kočičích pravidel. Například návštěvník, který by si chtěl sednout do křesla u okna, by jim připadal jako divný vetřelec, ne-li přímo nesnesitelný. Křeslo u okna je jejich (a jejich paničky). Jinak jsou ale hodně benevolentní. Navíc každá návštěva přinese nějaké ty pamlsky. Samozřejmě to neznamená, že jim automaticky chutnají. Nedávno jsem četla na Seznamu hezký článek:
Už když jsem uviděla název, napadlo mě: No, to byste měl, pane, vyzkoušet naše kočky, to by byla ta pravá zkouška.
Kočičku Maiu jsme si vzali z útulku, když jí byly čtyři roky. Paní v útulku mi vyprávěla, jak je Maia poměrně často jako poslední u misky a moc toho na ni nezbyde. No, to bylo něco na mě! Okamžitě jsem Maie začala podstrojovat, abych ji trošku vykrmila. Výsledkem mé snahy je, že by se Maia hodila jako hodnotící gurmán, které krmivo si zaslouží Michelinskou hvězdu. Takže návštěvy to s dárky nemají snadné, ale i tak jsou naše kočky nadšené, že něco dostaly. Obvykle to je totiž v nějaké tašce anebo krabičce a obojí je úžasné prozkoumávat. Což návštěvy ocení smíchem a ujištěným: jak báječné kočky máme.
Ano, máme úžasné kočky. Jelikož jsou z útulku, vždy před velikonocemi donesu do útulku konzervičky. Stala se z toho tradice. Protože vím, jak útulky bojují o každou korunu. Spoustu peněz totiž spolkne veterinární péče. Proto pokaždé přijde vhod dárek v podobě krmení.
A tak třeba inspiruji i někoho z vás. Každá oslava je důkazem toho, že je nám (alespoň vcelku) dobře. Co takhle za to trošku poděkovat něčím hezkým pro ty, kteří jsou na tom hůře? Tohle není žádný nátlak. V dnešní době je občas složité psát tak, aby to někdo nechytil za „špatný konec“ a ihned nenapsal nějaký útočný komentář. Ta moje poznámka je o něčem úplně jiném.
Vloni jsem propagovala mou pohádkovou knihu ve zdejší Kočičí kavárně. Byla přitom dívenka, která mi vyprávěla, že s babičkou koupily konzervičky pro nalezená koťátka. A nejen to. Dívenka nakreslila obrázek paní, která provozuje útulek. Ta dívenka tak zářila, že s babičkou pomohly kočičkám. Dala jsem jí svou pohádkovou knížku. Její babička mi poděkovala a řekla: „Víte, já věřím, že když si budeme pomáhat, že to bude všechno lepší a lepší.“
A tomu věřím i já.
Je totiž naprosto jedno, jakou víru vyznáváte (a sem patří i ateistická víra, protože ani jako ateisté nemůžete dokázat, že opravdu „nic“ neexistuje, tudíž jde zase jen a jen o víru). Důležité je, abyste oslavili svátky jara hezky. Tak, jak si představujete. To nejdůležitější je, abyste prožívali radost s těmi, které máte rádi. A stejně tak je podle mého hezké, když se o kousek radosti podělíte s někým, kdo to potřebuje. Svět bude hezčí.
Krásné Velikonoce plné veselí, lásky,
přátelství a pohody vám přejí Jitka, Maia a Stella.
P.S. Pokud máte kočky/psy, tak vám přejeme, abyste si spolu užili legraci a pohodu v dvojnásobné míře.
