Článek
Ráda píši pohádky. Nyní byly přijaty dva moje rukopisy s pohádkovými příběhy, a tak jsem rozhodla, že pohádky z Pohádkové kuchařky věnuji vám - čtenářům Seznamu a vašim dětem. Můžete si je s dětmi přečíst a poté si udělat svačinu podle receptu na konci každé pohádky. Jsou to velmi jednoduché recepty, jde spíše o to, aby se děti okoukávaly v kuchyni. A navíc společně strávený čas je přece to nejradostnější. Zdravím vás a vaše děti, následujících několik týdnů tu bude na vás čekat příběh z Pohádkové kuchařky. A moc si přeji, aby se vám hezky četlo, kuchtilo a hlavně abyste se u toho všeho spolu zasmáli.
Zdraví vás kuchař Pája
Ahoj, čtenáři, jsem kuchař Pája a rád bych se stal vaším kamarádem.
Povím vám pár pohádek o jídle, po každé pohádce vám přinesu recept na jednoduché, ale dobré svačiny. Ty však připravujte s rodiči! Anebo třeba s babičkou a dědou. Proč? Protože se při přípravě jídel používají nástroje, které by vás mohly zranit.
Takže děti musí vždycky vařit jen s pomocí dospěláků.
Nemračte se ale kvůli tomu. Je lepší vařit ve dvou a více. Užijete si u toho tak víc legrace. A můžete se přitom třeba i vyfotit.
Proto si připravte nejen suroviny a kuchyňské náčiní, ale také mobil. Udělejte si z každého vaření hezké fotky. Ty vám vždy připomenou chvíli, kdy jste začali být opravdovými kuchaři.
Kamarádi, vítejte v Pohádkové kuchařce.
Vítejte v pohádkové kuchařce
Jak rohlík Ronďa a houska Monďa potkali Plesnivce
Rohlík Ronďa a houska Monďa dohlíželi v pekárničce na to, aby bylo pečivo vždycky dobře upečené.
Když těsto kynulo, pekárnička osiřela. A to byl čas, kdy rohlík Ronďa a houska Monďa začali zpívat, tancovat a dohlížet na to, aby bylo v pekárně vše v pořádku.
„Hele, venku prší!“ ukázala Monďa k oknu.
S Ronďou na sebe mrkli a začali notovat:
Kdo by neměl ráda housky, zejména housku Monďu
Prší, prší, jen se leje,
kam koníčky, pojedeme?
Pojedeme do lesa,
až kukačka zakuká.
To byl panečku tanec. Ronďa a Monďa byli veselí. Těsto krásně kynulo. Zdálo se, že je vše v pořádku. Vtom se zprudka otevřely dveře.
„Tak tady mě máte, hloupý rohlíku a hloupá housko!“
Monďa a Ronďa se podívali ke dveřím. Do pekárny vešel skřítek. „Jsem Plesnivec! A rozhodl jsem se, že se tady v té pekárně zabydlím.“
Monďa si dala ruce v bok. „To nemůžeš! Na pečivu nesmí být plíseň.“
Ronďa se přidal. „A proto tě odsud vyhodíme!“
„Já se nenechám!“ Plesnivec se rozběhl a rázem se ocitl uprostřed pekárny. „A teď tady všechno pomažu mou krásnou plísní. Ňo, ňo, ňo, už se těším.“
Ronďa a Monďa se na sebe podívali. Tak to tedy ne! Tomu musí zabránit.
Zavolali tedy na pomoc skřítky a víly. Každý z nich měl na hlavě čapku s obilným kláskem a v ruce držel kbelík s kouzelnou tekutinou.
Na pomoc přišly víly
„Pomoc, cítím ocet!“ bědoval Plesnivec. „Toho se my plesnivci bojíme!“
A tak začala velká honěná.
Rohlík Ronďa to komentoval: „Pozor, víla Týna se blíží k Plesnivci… Plesnivec ale zalezl pod stůl… tam na něho čeká skřítek Grunďa… Plesnivec utíká pryč… Grunďa a Týna za ním…. Plesnivec prokličkoval pekárnou a dostává se k peci… u ní na něho čekají dva skřítci. Shůry na něho míří kyblíky tří víl.“
„Vzdávám se! Vzdávám se!“ zvolal Plesnivec.
Houska Monďa se postavila před skřítka. „Slibuješ, že odejdeš a už se nikdy do naší pekárny nevrátíš?“
„No, jo, slibuju,“ Plesnivec sklonil hlavu a smutně popotáhl. „Já jsem jen chtěl mít někde domov a kamarády.“
Plesnivec se loudal ke dveřím. Byl tak smutný, že to Mondě nedalo a skřítkovi kamarádsky vysvětlila. „Tady být nemůžeš. Lidi nemohou jíst plesnivé pečivo.“
„Já vím, vždyť už jdu pryč.“
„Počkat!“ zvolala víla Týna. Všichni se na ni podívala. „Na konci města vyrábějí sýr, který je celý pokrytý bílou plísní. Tam by určitě skřítka Plesnivce uvítali.“
Víly, skřítkové, rohlík Ronďa a houska Monďa radostně vykřikli: „A jo!“ Rohlík Ronďa dodal: „Lidem moc chutnají sýry k našim rohlíkům a houskám.“
„Takže budeme kamarádi!“
Všichni zvolali: „Jasně, že budeme!“
Plesnivec vytáhl kapesník a setřel slzičku. „Jé, já budu mít místo, kde mě budou mít rádi. Děkuju, jste opravdoví kamarádi!“
I skřítek Plesnivec bude mít kamarády
A tak nakonec všechno dobře dopadlo. Plesnivec našel místo, kde mohl být užitečný a stal se i kamarádem skřítků, víl, Rondi a Mondi.
***
Tak vidíte, milí čtenáři, každý chce mít přátelé. Někdy stačí dobrý nápad, abychom někomu moc pomohli.
Pečivo je dobré, ale nejen rohlíky a housky, které máte rádi. Také pečivo se zrníčky, tmavé rohlíky a housky a chleba si moc přejí, aby vám chutnaly.
A tak je využijeme v prima receptu: Ředkvičková mňamka. Pozor ale, tentokrát nejde jen o recept, budete také pozorovat „kdo vyhraje“.
Ředkvičková mňamka
Co budete potřebovat:
jeden tmavý rohlík, jeden světlý rohlík (anebo světlou a tmavou housku)
ředkvičky, sýr typu lučina anebo tvaroh, trochu mléka, špetku soli
okurku a rajčátka
Nyní se pusťte s dospělákem do práce:
Dospělák nakrájí pečivo na kolečka (housky na proužky).
Vy je narovnáte na talíř či tác.
Dospělák zatím nastrouhá omyté ředkvičky a smíchá je se sýrem, přidá trošku soli a dle potřeby i mléka. Při míchání můžete pomoci.
Společně namažete kolečka rohlíků či proužky housek.
Dospělák nakrájí okurku na kolečka a rajčátka na půlky.
Vy pak položíte na každé namazaný kousek buď kolečko okurky anebo půlku rajčátka.
Hotovo?
Tak někoho pozvěte na tuto svačinu a všímejte si, které jednohubky mizí jako první. Ty s okurkou nebo ty s rajčátky?
