Článek
Ráda píši pohádky. Nyní byly přijaty dva moje rukopisy s pohádkovými příběhy, a tak jsem rozhodla, že pohádky z Pohádkové kuchařky věnuji vám - čtenářům Seznamu a vašim dětem. Můžete si je s dětmi přečíst a poté si udělat svačinu podle receptu na konci každé pohádky. Jsou to velmi jednoduché recepty, jde spíše o to, aby se děti rozkoukávaly v kuchyni. A navíc společně strávený čas je přece to nejradostnější. Zdravím vás a vaše děti, následujících několik týdnů tu bude na vás čekat příběh z Pohádkové kuchařky. A moc si přeji, aby se vám hezky četlo, kuchtilo a hlavně abyste se u toho všeho spolu zasmáli.
Z minulé (první) části jste se děti dozvěděly, že jsem kuchař Pája a přináším vám pohádku. Na jejím konci najdete velmi jednoduchý recept. Pozor ale, děti musí připravovat svačiny s dospěláky! To je ale přece príma, alespoň je více legrace a můžete se u toho vyfotit.
Teď už tady je pohádka.
Jak mrkvička Jiřinka přemohla dvě ošklivé kaňky
Sluníčko se usmívalo na letní zahrádku, kde také bydlela mrkvička Jiřinka. Ta si právě opravovala zelenou sukýnku, když v tom uslyšela moc podivný rozhovor.
„Tady si na Věrušku počkáme.“
„A pak na ni skočíme. Já se jí přilepím na tvářičku.“
„A já jí zašpiním vlásky.“
Mrkvičce Jiřince se vůbec nelíbilo, co slyšela. Věruška je holčička, která často chodí s babičkou na zahradu. Je moc hodná. Má ráda kytičky, ovoce i zeleninu. Kdopak to chce na ni skočit?
Mrkvička Jiřinka zdraví všechny děti!
Mrkvička Jiřinka vykoukla ze svého domečku a uviděla dvě velké strašidelné kaňky. „Tak to tedy ne!“ zakřičela mrkvička Jiřinka tak hlasitě, až se kaňky lekly.
„Nikdy nedovolím, abyste Věrušce ušpinily tvářičku a vlásky!“
„Abys věděla,“ vyplázla první kaňka jazyk na Jiřinku, „Věruška bude ráda, že bude mít na tvářičce takovou krásně špinavou kaňku! Maminky si malují tváře, my namalujeme Věrušku.“
„Jestli vy jste krásné kaňky, tak já jsem okurka!“ obrátila Jiřinka oči v sloup.
„Ty jsi přece mrkev,“ divila se druhá kaňka.
„A vy jste strašidelné špindíry!“
„Dej nám pokoj, my tady čekáme na Věrušku! Nechceme se s tebou bavit,“ zlobily se kaňky.
To nemůžu takhle nechat, pomyslela si mrkvička Jiřinka. Začala vymýšlet plán, jak zachránit Věrušku.
Chvíli se mračila, a pak radostně vykřikla: „Mám nápad!“
Mrkvička Jiřinka zavolala na své kamarádky mrkvičky a pověděla jim o svém plánu, jak ochránit Věrušku.
Když se sluníčko začala ukládat ke spánku, mrkvičky rozprostřely své zelené listy, aby se spolu dotýkaly. Trošku to připomínalo zelený deštník. Poté zavolaly na kaňky: „Hej, vy dvě ušpiněná strašidla. Podívejte se, jakou krásnou zelenou střechu jsme vytvořily?
Kaňky popošly k mrkvičkám. „Jaká střecha?“ divila se první kaňka. „Vždyť jsou v ní díry.“
„Jo,“ souhlasila druhá kaňka. „A střecha se přece nedělá z listů mrkve.“
Mezitím přišel na zahrádku děda Malásek a začal kropit záhony. Když přišla řada na záhonek s mrkví, mrkvička Jiřinka pískla. Všechny mrkvičky napřímily své zelené listy natí a na kaňky začala padat kapky.
„Pomoc, já jsem jako cedník.“
„A já začínám být čistá! Kaňky ale nemohou být čisté!“
„To ne!“ Obě kaňky začaly brečet.
Kaňky se rozplakaly
Mrkvičce Jiřince jich bylo líto. Nejprve ale musely obě slíbit, že nechají Jiřinku na pokoji.
„Slibujeme!“ zvolaly obě najednou.
A pak jim mrkvička Jiřinka pověděla o svém nápadu.
Víte, jaký nápad to byl, čtenáři?“
Ze strašidelných špinavých kaněk se staly veselé hezké kaňky. Ta první se proměnila na oranžovou kaňku. Paní návrhářka ji dala na kapsu džínových kalhot. Ta druhá je nyní zelená a zdobí bílé tričko.
A nakonec se i kaňky mohly usmívat, staly se z nich veselé kaňky
A tak všechno dobře dopadlo. Mrkvičky byly rády, že pomohly Věrušce, ale i kaňkám.
Čtenáři, mrkvičky jsou dobré, a vaše maminka má určitě dobré recepty s nimi. Já mám tady taky recept na Jupí kolečka.
Jupí kolečka
Co budete potřebovat: malé brambory, větší mrkev, strouhaný sýr.
Tentokrát to bude chtít větší přípravu. Nejdříve maminka nebo nějaký dospělák musí uvařit několik menších brambor, jednu velkou mrkev. Než obojí trošku zchladne, buďsi přečtěte kus pohádky anebo si třeba zazpívejte písničku.
Nyní dospělák nakrájí brambory a mrkev na slabá kolečka.
Dospělák připraví pánev anebo plech. A vy na něj položíte polovinu nakrájených koleček brambor.
Vidíte, dno pánve či plechu zmizelo, nyní jsou tam jen bramborová kolečka.
Na každé kolečko dejte kolečko mrkve.
A potom opět kolečko brambor.
Až to bude hotové, s dospělákem posypte každé kolečko brambor troškou sýru.
A dospělák mrkvovo-bramborová kolečka zapeče. Až pak na talíři vychladnou, podívejte se, jak krásně vypadají.
Jupí, a máte veselá „žluto-oranžová“ kolečka.
