Článek
Znáte to - zajímá vás nějaké téma a YouTube na vás začne chrlit jeden tip za druhým, na co byste se měli podívat. YouTube už dávno poznal, jak miluju zvířata, a tak není dne, abych tam nenašla hezká videa se zvířaty.
Když jsem dostala tip na toto video (odkaz je pod příběhem), uvědomila jsem si, že jsem o této dvojici už slyšela. Jejich příběh koluje po sociálních sítích, neboť mladá žena Karlie z příběhu vydala ilustrovanou knihu o tom, že neslyšící lidé mohou být šťastní i se svým omezením.
Je to krásný příběh ženy a jejího psa, z kterých přímo číší radost ze života.
Karlie si vždycky přála mít psa a v jednom malém útulku ho našla. „Byl stejný“ jako ona - neslyšel. Byla to láska na první pohled. A tak se ona a pes Rhett dali dohromady.
Hluchý pes se musí učit povely pomocí znakové řeči, což vyžaduje trpělivost. Rhett je australský honácký pes. Jeho srst někomu připomíná plíseň, jde ale o velmi inteligentního a vitálního psa. Učení mu opravdu šlo.
Rhett nyní zvládá všechno, co normální pes. Z videa čiší radost ze života. Ti dva spolu okamžitě vytvořili krásné pouto. Nyní je Rhett součástí ještě větší rodiny. Karlie se vdala a porodila krásnou holčičku.
Je nádherné vidět, jak Karlie miluje holčičku a psa, a všichni jsou šťastní.
Její kniha má v angličtině trefný název. I Deaf - initely Can zní totiž jako „I definitely can“ (já rozhodně můžu). Sklízí velký úspěch. Autorka má například na Instagramu přes šedesát tisíc sledujících. Na FB lze vidět její úžasná videa s dcerou a jejím psem.
Proč je tak úspěšná? Její úspěch tkví v tom, že ukazuje, jak je šťastná.
Některé komentáře vlastně vyjádřily to, co jsem si taky pomyslela. Jsou lidé, kteří vlastně mají všechno - včetně dobře fungujícího těla - a neumí být šťastní jako ona, která se musela životem prokousávat s hendikepem. Pod videem na YouTube je i komentář: tihle dva že jsou hendikepovaní? Já žádný hendikep nevidím.
Moc jim přeji úspěch. Na několik místech jsem také objevila komentáře, že pes Rhett měl štěstí, že se dostal do soukromého útulku, neboť v městském (tedy státním) by už byl uspán.
Proto si spousta lidí přeje, aby existovaly jen soukromé útulky. Tam se snaží do poslední chvíle kočky/psy zachránit. Pokud mají dost prostředků, tak je tam mohou mít i třeba na dožití. Karlie v jednom příspěvku na FB zdůraznila, že každý člověk, který přispěje soukromým útulkům, pomáhá tak, že si to ani neumí představit. Její Rhett na ni čekal v útulku, který díky příspěvkům dobře funguje a má možnost starat se i o hendikepovaná zvířata.
U nás je to například tento útulek:
Když se podíváte na webu Handipet Rescue, tak vámi (alespoň mnou) zacloumají emoce. Naštěstí zde vidíte, jak lidé umějí být i báječní a kolik zvířecích duší dostalo šanci na dobrý život.
Podle Wikipedie na světě žije okolo 466 milionů lidí se ztrátou sluchu, 34 milionů z nich jsou děti. V České republice je okolo půl milionu neslyšících. Hluchota může být vrozená anebo lze přestat slyšet třeba po úrazu či nemoci.
Když si zadáte do vyhledavače „psí hluchota“, vyjedou vám spíše informace, jak se takový pes musí cvičit a jak se i přes sluchový hendikep může těšit z báječného života.
Požádala jsem Copilota, aby mi našel, kolik je na světe hluchých psů:
Přesný počet hluchých psů na světě není snadno dostupný, protože se jedná o specifický zdravotní stav, který není vždy hlášen nebo sledován. Lze ale říci, že vrozená hluchota se může o trochu častěji projevit u psů se zbarvením do bíla a s grošováním tzv. „merle“. Také některá plemena jsou o trochu náchylnější k hluchotě: bulteriéři, argentinské dogy, setři, buldoci, dalmatini a Jack Russellové, někde je i uváděný australský honácký ovčák.
Karlie a Rhett však ukazují, že štěstí opravdu závisí na nás samých. Někteří lidé - bez ohledu, jak dokonale jejich tělo funguje - by si měli uvědomit, že je fakt hloupé marnit život tím, že budou na všechno nadávat.
Na výše video jsem se dívala několikrát, protože ukazuje štěstí dvou krásných duší, které se našly a společně překonaly své omezení. Společně šíří štěstí. A to je opravdu potřeba.
