Archeologové už vědí jistě, kde ležela Sodoma a Gomora

Genesis 14,1-3 píše o tom, že „ve dnech šineárského krále Amráfela“ se v této oblasti nacházela města Sodoma, Gomora, Adema, Sebója (či Zebojim) a Soár. Každé to město mělo svého krále:

1Ve dnech šineárského krále Amráfela, elasarského krále Arjóka, élamského krále Kedorlaómera a gójimského krále Tideála se stalo, že 2vedli válku proti sodomskému králi Bérovi a gomorskému králi Biršovi, ademskému králi Šineábovi, sebójskému králi Šemeberovi a králi Bely, což je Sóar. 3Tito všichni se spojili v údolí Sidímu, což je Solné moře.

Do roku 1924 archeologové identifikovali většinu biblických měst, ale žádné z těchto pěti u Mrtvého moře. Archeologa Williama Foxwela Albrighta to trápilo, tak zorganizoval expedici, která si dala za cíl je objevit. Západní břeh Mrtvého moře je dobře dostupný, proto i dobře prozkoumaný, ale archeologové zde nenalezli ani stopu po žádném z těchto měst. Východní a jižní břeh byl ale do té doby neprozkoumaný, protože byl nepřístupný. Albright proto zorganizoval expedici se čtyřmi auty, která se tam v únoru 1924 vydala.

Když Bůh napomínal Jeruzalém za nevěrnost, řekl ústy proroka Ezechiele (16,46), který byl prý němý a mluvil jen když prorokoval:

Tvou starší sestrou je Samaří se svými dcerami sídlící severně od tebe a tvou mladší sestrou sídlící na jih od tebe je Sodoma a její dcery.

Protože je severní konec Mrtvého moře na úrovni Jeruzaléma, leží vše severně od Mrtvého moře též severně od Jeruzaléma. Sodoma ale ležela směrem na jih, proto se nemohla nacházet severně od Mrtvého moře. Albright tedy překročil se svou expedicí Jordán a jeli na jih, kolem hory Nebo, odkud Bůh Mojžíšovi dovolil alespoň se podívat na zaslíbenou zemi, jak se píše v Deuteronomiu 34,1-3:

Mojžíš pak vystoupil z moábských pustin na horu Nebó, na vrchol Pisgy, který je naproti Jerichu, a Jehovah mu ukázal celou zemi: Gileád až po Dan, celého Neftalího, území Efrajima a Manasesa, celé území Judy až k Západnímu moři, Negeb i Rovinu, jerišskou pláň a Palmové město, až k Sóaru.

Na videu v odkazech dole je od 4:40 stejné panorama, jaké viděl Mojžíš z vrcholu Pisgy na hoře Nebo. Soár je nejjižnějším místem z toho výčtu, takže zde Bible říká, že Soár leží od hory Nebo směrem na jih.

Albrightova expedice pokračovala přes jordánskou Madabu s moderním kostelem svatého Jiří, pod nímž jsou pozůstatky předchozích chrámů. Při rekonstrukci v roce 1884 byla objevena podlahová mozaika jednoho z nich s mapou Svaté země z doby kolem r. 500 n.l. Jde o vůbec nejstarší známou biblickou mapu, s popisky v řečtině. Na jižním okraji Mrtvého moře je jediné město, označené ZOOPA, čti Zóra, což je náš Soár, jedno z měst nížiny Mrtvého moře. Albright tedy věděl, kde Soár hledat.

Expedice pokračovala do Keraku (více o něm v článku o Moábském kameni zde), kde přeložila náklad na devět koní a dvanáct mul a pokračovala dolů kaňonem tak neschůdnou stezkou, že než sestoupili z výšky asi 1200 m dolů na pobřeží Mrtvého moře, přišli o tři muly, které se zabily pádem z výšky.

Po sedmi dnech dorazili do vesnice Al Safi jižně od Wadi Hasa, což je potok Zered (Nu 21,12 a Dt 2,13-14). V Genesis 10,19 se píše:

Pomezí Kenaanců se táhlo od Sidónu, kudy se chodí ku Geraru, až ke Gaze; dále kudy se chodí k Sodomě, Gomoře, Admě, Sebójimu až k Leše.

Hranice Kenaanců vedla podél pobřeží Středozemního moře, od Sidónu na jih až ke Gaze, odkud se stáčela na východ do vnitrozemí k městům nížiny Mrtvého moře. Al Safi bylo právě tam, kde podle několika vodítek v Bibli i podle umístění Soáru na mapě z Madaby měla města Sodomské nížiny být.

Albrightův tým tedy hledal střepy keramiky z počátku doby bronzové, kdy žili Abraham a Lot, a kdy došlo ke zničení Sodomy a Gomory. Střepy z doby bronzové našli až když už v to přestali doufat, a to ve velkém množství na pahorku, kde rozlišili i linii hradeb. Datovali je do roku kolem 2000 př. n.l.

Lokalita Bab-edh-Dhra byla tedy v roce 1924 objevena jako jedno z měst biblické zkázy, ale až v roce 1965 zde započal s vykopávkami Paul Lapp, jeden z Albrightových studentů. Objevil spálené vrstvy i zřícené zdivo brány a chrámu. Toto město bylo zničeno ohněm na počátku doby bronzové a již nikdy nebylo obnoveno. Odpovídá to Genesis 19,24-25:

A Jehovah seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Jehovah z nebes. Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi.

Lokalita byla odkrývána do roku 1970, kdy Paul Lapp ve „stáří“ 39 let tragicky zahynul. Dva z jeho studentů ale v práci pokračovali a v roce 1973 rozšířili vykopávky na lokalitu zvanou Numeira ležící asi 10 km severně. Větší Bab-edh-Dhra badatelé identifikovali se Sodomou a Numeiru s Gomorou. Jeremiáš ve 49,17-18 prorokuje, že místa, kde se nacházela Sodoma, Gomora a sousedící města, zůstanou neobydlená:

Edóm se stane děsivou krajinou; každý, kdo jím bude procházet, se zhrozí a podiví se všem jeho ranám. Jako po vyvrácení Sodomy, Gomory a jejich sousedních měst, praví Jehovah, nikdo se tam neusadí, syn člověka v něm nebude pobývat.

Poté bylo objeveno další raně bronzové sídlo u Fayfy, také s vrstvou zuhelnatělých zbytků po destrukci ohněm. I toto město bylo spáleno celé a nebylo už znovu osídleno. Jako čtvrté pusté raně bronzové sídliště byla objevena Khaneizira. Všechna tato čtyři sídla mají silnou spálenou vrstvu černého popela, přičemž se tam nenašly známky boje – žádné zbraně. Proto je nutné přičítat to místní katastrofě.

V celé oblasti kolem Mrtvého moře se nacházejí miliony sirných koulí ze zvlášť čisté síry, která po zapálení hoří. Vystavují je i v archeologickém muzeu, protože jsou spojovány s tím ničivým ohněm. Horniny usazené na jižní straně Mrtvého moře také mají vysoký obsah síry. Geologové to vysvětlují tak, že hrudky síry byly vystřelovány ze země do vzduchu při tektonické činnosti, spolu se živicí a dalšími materiály, a na co hořlavého dopadly, to snadno vzplálo. Hořící sirné koule po dopadu do slané vody uhasínají a na hladině plavou, což vysvětluje, proč se jich nachází v okolí tolik.

Bab-edh-Dhra a Numeira jsou raně bronzová sídliště severně od Safi; Fayfa a Khanazir jižně od Safi. V Safi provádí vykopávky archeolog Dr. Konstantinos Politis, který sem na základě nálezů z raně bronzového období lokalizoval biblický Soár. Je to jediné město, o kterém Genesis 19, 19-25.30 píše, že nebylo zničeno spolu se Sodomou a Gomorou:

Ale já nebudu moci uniknout do hor, aby na mne nedolehla ta zhouba, a zemřel bych. 20Jen pohleď na toto město. Je dosti blízko, abych tam utekl, a je nepatrné. Dovol, ať tam uteču do bezpečí! Copak není nepatrné? A má duše zůstane naživu! 21I řekl mu: Dobře, vyhovím ti i v této věci. Město, o kterém jsi mluvil, nevyvrátím. 22Rychle tam uteč do bezpečí, protože nemohu nic dělat, dokud tam nevejdeš. Proto se to město jmenuje Sóar. 23 Slunce právě vyšlo nad zemí, když Lot vešel do Sóaru. 24A Jehovah seslal na Sodomu a na Gomoru déšť síry a ohně. Bylo to od Jehovah z nebes. 25Tak vyvrátil tato města a celou tu rovinu, i všechny obyvatele těch měst, i vše, co rostlo na zemi. 30Lot vystoupil ze Sóaru a usadil se v horách a s ním jeho dvě dcery. Bál se totiž bydlet v Sóaru. Usadil se tedy v jeskyni, on i jeho dvě dcery.

Není pochyb o tom, že Soár existoval i v pozdější době, protože o něm píše v době železné Izajáš (15,5), v raně římské době Josephus, v byzantské době Eusebius (asi 344 n.l., nazývá ho Zoora) a další prameny z doby islámské nadvlády. Keramické střepy, které byly na lokalitě nalezeny, svědčí o kontinuálním osídlení od rané doby bronzové přes střední dobu bronzovou, dobu železnou, byzantskou, raně římskou a islámskou až do současnosti.

Dr. Politis objevil ve svahu nad Soárem v Deir ‘Ain ‘Abata střepy, proto tam dovedl svůj tým, začali i tam s vykopávkami a odkryli byzantský kostel s mozaikami a za ním vchod do jeskyně. Na madabské mozaikové mapě je kostel na tomto místě také vyznačen. Byl zde, byť jde o obtížně přístupné místo, postaven na připomínku Lota. Nejen střepy, ale i celé nádoby a další artefakty svědčí o pěti tísících let osídlení od doby bronzové – od doby Lota a jeho dcer.

Naplnilo se tedy proroctví Izaiáše zapsané v Iz 13,19-20:

A Babylon — ozdoba království, okrasa vznešenosti Chaldejců — bude, jako když Bůh vyvrátil Sodomu a Gomoru. Nebude nikdy obydlen, nebude osídlen z generace na generaci; nerozbije tam stan Arab a pastýři se stády se tam neuloží.

Informace k severní lokalizaci těchto biblických měst zničených ohněm a zamyšlení nad Ježíšovou zmínkou o Sodomě najdete tady.

Každý si i dnes v oblasti kolem Mrtvého moře může nasbírat sirné koule, nějakou si třeba i zapálit a představovat si, jak ta zkáza čtyř měst, dvou severně a dvou jižně od Soáru, asi probíhala. A popřemýšlet, jaký osud by si asi zasloužila naše města.

Zdroje: