Kdy podle vás slavil Velikonoce Ježíš?

Pro někoho může být překvapením, že před Ježíšem Velikonoce existovaly, jen pod jiným názvem: pesach. To, že se Ježíš těšil na „poslední večeři“ - pesachového beránka pečeného na ohni, s nekvašenými chleby a hořkými bylinami (recept viz Exodus 12,8), zaznamenal Lukáš. Napsal, že Ježíš řekl svým učedníkům: Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět. (Lukáš 22,15)

Pesach je určen na čtrnáctý den prvního měsíce biblického roku

Biblický pesach se neřídil pevným kalendářem, ale souhrou mezi pohybem nebeských těles a úrodou země. Podle 12. kapitoly Exodu i podle 23. kapitoly Leviticu byl určen na čtrnáctý den prvního dne roku. Prvním dnem biblického roku byl den, kdy ti s nejostřejším zrakem dokázali rozlišit první srpeček měsíce, který byl v novu, přičemž v tom měsíci už musely být v Izraeli zralé první klasy ječmene.

Pravidla pro svátek pesach dostali Izraelci v egyptském otroctví, skrze Mojžíše: Tento měsíc bude pro vás počátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem roku. Vyhlaste celé pospolitosti Izraele: Desátého tohoto měsíce ať si každý vezme beránka na otcovský dům, beránka na rodinu. A kdyby rodina byla na beránka příliš malá, ať si přibere souseda nejblíže svému domu do počtu duší. Každý bude započten na beránka podle toho, co kdo sní. Budete mít beránka bez vady, ročního samce; vyberete ho z beránků nebo z kůzlat. A bude ve vaší péči až do čtrnáctého dne tohoto měsíce. Potom ho celé shromáždění pospolitosti Izraele k večeru zabije. Pak vezmou z krve a dají na obě veřeje a na nadpraží domů, v nichž ho budou jíst. (Exodus 12,2-7)

Bylo to opatření k záchraně života všech jejich prvorozených, lidí i dobytka. Účinnost té záchrany byla aktivována nanesením krve na nadpraží a na veřeje: symbolem kříže načrtnutém krví.

A té noci projdu egyptskou zemí a pobiji v egyptské zemi všechno prvorozené od lidí až po dobytek. Vykonám soudy nad všemi bohy Egypta. Já, Jahveh. Krev na domech, v nichž budete, bude vaším znamením; když uvidím tu krev, pominu vás a nebude mezi vámi zhoubná pohroma, když budu bít egyptskou zemi. Tento den se pro vás stane dnem památným a budete ho slavit jako svátek Jahveh; po všechny své generace ho budete slavit jako věčné ustanovení. (Exodus 12,12-14)

Krev beránka bez vady a zabitého podle předpisu, s níž bylo předpisově zacházeno, měla moc zachránit člověka před smrtí. Apoštol Pavel to podává takto: Vírou Mojžíš slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených. (Židům 11,28). O historických důkazech týkajících se vyjití Izraelců z Egypta si můžete přečít tady, zde i v předchozím článku autora.

V Novém zákoně jsou svátky nekvašených chlebů s obětí pesach (=překročení; přeskočení, protože anděl smrti přeskočil dům označený krví pesachového beránka) zmíněny 27krát. Písmo svědčí, že tím pesachovým beránkem bez vady je Ježíš, který byl ukřižován, aniž by se čímkoli provinil. Vždyť Kristus, náš pesachový/velikonoční Beránek, byl za nás obětován. (1Korintským 5,7). Jan Křtitel o něm řekl: „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“. (Jan 1,29) Jeho krev má moc očistit každého člověka ode všech hříchů.

O pesachu Ježíš dovršil starozákonní proroctví

O tom, čím Ježíš při mučení prošel, zachytilo i jeho pohřební plátno zvané Turínské. Vědci mnoha oborů z něho dokázali vyčíst mnohé. Více o něm zde. Byly o tom napsány knihy a natočeny filmy.

Je obrazem 52. a 53. kapitoly Izajáše popisující utrpení spravedlivého služebníka, který byl zmučen pro naši nepravost – vrcholné proroctví z asi tří set proroctví Starého zákona, která Ježíš naplnil, když na sebe vzal všechny hříchy lidstva.

Mel Gibson nedal do svého filmu Umučení Krista všechno to utrpení, které natočil, protože by lidé neunesli se na to i jen dívat. Ježíš dostal daleko víc ran bičem než povoloval Mojžíšův zákon. Probili mu zápěstí hřeby v místě probíhajících nervů, aby vyvolali tu největší možnou bolest. Tloukli ho holí přes hlavu, na kterou mu nasadili přílbu spletenou z větví s obrovskými trny. To proto, aby nesl i zlořečení, že země bude plodit trní a bodláčí, jež bylo důsledkem hříchu Adama a Evy.

Jaká další naplněná proroctví se týkají tohoto svátku? Ježíš přijel do Jeruzaléma na oslátku, jak prorokoval Zachariáš a dosvědčili Matouš (21,5), Marek (11,7), Lukáš (19,35) a Jan (12,15): Velice jásej, dcero sijónská, hlahol, dcero jeruzalémská! Hle, přichází k tobě tvůj král. Je spravedlivý a vítězný. Pokorný, jede na oslu, na hříběti, osličím mláděti. (Zachariáš 9,9)

David ve 22. žalmu Ježíšovo umučení předem popsal:

V 16. žalmu (verš 10) píše David o vzkříšení:

Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení. Toto místo citoval a vysvětlil o letnicích apoštol Petr ve Skutcích 2,27.

Svátky nekvašených chlebů i pesach jsou stejně jako další biblické svátky pohyblivé, protože se řídí lunárním kalendářem, který začleňuje jednou za několik let měsíc třináctý, aby se vyrovnal rozdíl mezi 336 dny dvanácti lunárních měsíců a 365 a kouskem dne solárního roku. Sedmidenní biblické svátky nekvašených chlebů slaví Židé jako pesach a východní křesťané jako Velikonoce. Západní křesťané stanovili svátek Velikonoc tak, aby den vzkříšení vždy připadal na neděli, takže i my máme Velikonoce jindy než přikazuje Starý zákon. A nebylo to jednotné ani v Jeruzalémě v době Ježíšova ukřižování.

Kdo slavil pesach biblicky správně - Ježíš a jeho učedníci, nebo chrámoví kněží?

Jak vyplývá z evangelií, Ježíš se řídil jiným kalendářem než chrámoví kněží, a i své učedníky vedl stejně. Ježíš řekl svým učedníkům: „Víte, že za dva dny bude Hod beránka a Syn člověka bude vydán, aby byl ukřižován“. (Matouš 26,2)

Biblické svátky slavil v době, kdy to určovalo Písmo - prvního dne svátku nekvašených chlebů: Prvního dne svátku nekvašených chlebů přistoupili učedníci k Ježíšovi a řekli: „Kde chceš, abychom ti připravili k jídlu pesachového beránka?“ (Matouš 26,17)

Ježíš jedl s učedníky beránka a podle proroctví ze Žalmu 41,10 byl zrazen tím, kdo s ním měl obecenství při jídle, což věděl předem, jak napsal Jan (13,18). V getsemanské zahradě zápasil na modlitbách, byl zajat, dalšího dne vyslýchán, křivě obviněn, posmíván, šikanován, mučen, odsouzen a ukřižován. Teprve večer toho dne, kdy byl ukřižován, jedli pesachového beránka do Chrámu dosazení neprávoplatní kněží. Ti při Ježíšově soudu nevstoupili do vládního paláce, „aby se neposkvrnili a mohli jíst pesachového beránka“, jak prozradil Jan (18,28). Proto k nim Pilát vycházel ven, do prostoru Esejské brány, jak si můžete přečíst zde.

Bylo totiž proti biblickým předpisům, aby v chrámu sloužili jako kněží příslušníci jiných izraelských kmenů než z kmene Lévi, kteří k tomu byli Stvořitelem určeni již za Mojžíše. Jak svědčí historikové i svitky komunity Jachad z Kumránu od Mrtvého moře, byli velekněží Ježíšovy doby jen politickými figurami dosazenými Římany. Řídili se jejich pokyny. Být právoplatným biblickým knězem z rodu Lévi bylo poukázkou na smrt. Otec Jana Křtitele, Zachariáš syn Barachiášův, byl zavražděn mezi svatyní a oltářem (Matouš 23,35; Lukáš 11,51).

Situace v jeruzalémském Chrámu byla tak zoufalá, že mnozí kněží a sloužící v Chrámu včetně Jana Křtitele odcházeli do pouště (či „pustiny“) „připravit Pánu cestu“ (Lukáš 3,2). Proto zřejmě prosperovala mužská komunita v Kumránu, kteří psali historii i pravidla své komunity a opisovali biblické knihy, které se později staly součástí Starého zákona. O archeologických vykopávkách v Kumránu si můžete přečíst tady.

Ježíš měl zřejmě své učedníky i mezi kumránskými písaři

Ti, kteří studovali kumránské texty, si všimli, že v kázání na hoře (Matouš 5,43) Ježíš zřejmě reagoval na učení kumránské komunity Jachad:

„Slyšeli jste, že bylo řečeno: Budeš milovat svého bližního a nenávidět svého nepřítele. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele, žehnejte těm, kdo vás proklínají, dobře čiňte těm, kdo vás nenávidí, a modlete se za ty, kteří vás urážejí a pronásledují, abyste byli syny svého Otce, který je v nebesích; neboť on nechává své slunce vycházet nad zlými i dobrými a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. Jestliže si zamilujete ty, kteří vás milují, jakou máte odměnu? Což i celníci nečiní totéž? A pozdravíte-li jen své bratry, co činíte navíc? Nečiní totéž i pohané? Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“ (Matouš 5,43-48)

Členové Jachadu byli pravděpodobně i mezi jeho posluchači.

Jak to, že svátek, který Ježíš slavil se svými učedníky podle Písma, se začal později slavit jindy?

Podívejme se, co k tomu říkají historické prameny.

Z Ježíšových učedníků dožil do 90. let prvního století apoštol Jan, který pečoval o církevní komunity v Malé Asii a v Řecku. Jeho žákem byl Polycarp (69-155) působící v dnešním Turecku. Další významnou postavou byl Polycrates (130-196), který byl biskupem církve v Efezu. O Polycarpovi napsal církevní otec Irenaeus (130-202), že se vyučil u apoštolů, byl ustanoven za biskupa ve Smyrně, neustoupil od pravého učení a ve vysokém stáří podstoupil mučednickou smrt. Eusebius (260-340) napsal, že když byl Anicetus vedoucím církve v Římě, Polycarp tam s ním vedl diskusi o tom, kterého dne má být pesachová oběť. Cestoval kvůli tomu z Malé Asie až do Říma, protože to časování chtěla církev v Římě změnit.

Když Polycarp zemřel, vedl asijské biskupy Polycrates, který probíral tutéž otázku s dalším římským biskupem Victorem, přičemž hájil původní starozákonní časování tradované i v Novém zákoně. Victor však asi v roce 190 n.l. vydělil svou církev z komunity církví Malé Asie a celou maloasijsou oblast exkomunikoval, byť jeho pravomoc sahala jen do okolí Říma.

Asijské církve slavily nadále pesach dle biblického časování. Církve v Římě a v okolí však slavily pesach tak, aby připadal vždy na neděli, protože neděle byla dnem vzkříšení. Polycrates ani velká část maloasijské církve se k tomu nepřidali. Tato kontroverzní debata probíhala po dalších 150 let, až římský císař Konstantin svolal církevní představitele do Niceje, aby tuto otázku vyřešili. Využil ten koncil k prosazení jednoho dne, kdy budou všechny církve Itálie, Egypta a Afriky tento svátek slavit. Církve Malé Asie ale nezmínil.

Je novozákonní poselství Velikonoc jiné než starozákonní poselství pesachu?

Jak vyplývá z výše uvedeného, jiné není. Je jen doplněné. Ježíš pesachový svátek Starého zákona svrchovaně dovršil, když se tou pesachovou obětí stal sám. První Petrova 1,18-19: Víte, že ze svého marného způsobu života, zděděného po otcích, jste byli vykoupeni ne pomíjejícími věcmi, stříbrem nebo zlatem, nýbrž drahou krví Krista jako beránka bez vady a bez poskvrny. Kniha Zjevení mluví o Beránkovi ve dvaceti sedmi verších.

Když Ježíš naposledy jedl se svými učedníky, dával jim chléb jako své tělo a víno jako svou krev. To připomíná apoštol Pavel v 11. kapitole první Korintským jako ustanovení večeře Páně:

Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také předal, že Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazován, vzal chléb, vzdal díky, rozlomil jej a řekl: ‚Vezměte, jezte. Toto je mé tělo, které se za vás láme. Toto čiňte na mou památku.‘ Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: ‚Tento kalich je nová smlouva v mé krvi; toto čiňte, kdykoliv byste pili, na mou památku.‘ (verše 23-25)

Z toho všeho je jasné, že svátek pesachu/Velikonoc má připadat na 14. den prvního biblického měsíce, kdy Ježíš večeřel se svými učedníky. Připomínat si ho máme tak často, jak je to jen možné. Stejně jako závažnost každého našeho provinění. Jinak by nemusel trpět ten, který byl zcela nevinen, aby nás z našich selhání vytáhl.

Zdroje: