Co historici a archeologové vědí o Mojžíšovi

Biblický Mojžíš žil 40 let v Egyptě, kde při narození unikl rozsudku smrti. Narodil se totiž v době, kdy platil příkaz zabíjet všechny mužské potomky Izraelitů. Vydal ho faraon, který se bál jejich velkého počtu. Mojžíšova matka ho ale skrývala, dokud to šlo. Po třech měsících vyrobila první známý baby box: plovoucí košík, a umístila ho tam, kam se faraonova dcera chodila koupat. Tímto způsobem jí nabídla Mojžíše k adopci, což ona přijala a na návrh Mojžíšovy sestry hlídající bratra najala dokonce Mojžíšovu matku jako jeho kojnou. Vyrůstal na faraonově dvoře jako adoptivní syn faraonovy dcery, než zabil egyptského dozorce, který krutě zacházel s jedním z hebrejských otroků a musel z Egypta prchnout, protože to vešlo ve známost a hrozila mu smrt. Utrpení hebrejů bylo veliké a volali k Bohu o pomoc.

Dalších 40 let žil Mojžíš v Midjánu, kde se oženil s dcerou významného muže. Narodili se jim dva synové. Když jednou na konci těch 40 let pásl ovce, spatřil hořící keř, který však ten keř nespaloval; z toho ohně k němu promluvil Bůh a dal mu za úkol jít do Egypta a vyvést odtamtud hebreje. Dostal k tomu příslušné instrukce, svého bratra ku pomoci, hůl a moc činit divy a zázraky.

V Egyptě se dostal do střetu s faraonem, kouzelníky i všemi dalšími, kteří propagovali egyptský panteon. Protože jednal podle Božího vedení, mohl za pomoci deseti ran ukázat, že příslušní bohové, kteří měli právě před těmi jednotlivými pohromami Egypt chránit, jsou zcela bezmocní. Pyšný a krutý faraon však odolával požadavku propustit Izraelity až do poslední, desáté rány: smrti prvorozených, lidí i zvířat, kteří nebyli chráněni krví pesachového beránka. Té noci zemřel i korunní princ, faraonův nejstarší syn, a faraon a všichni Egypťané poslali Izraelce pryč a ještě je vybavili cennými předměty. Tím nastartoval exodus či vyjití z Egypta: zázračná záchrana před faraonem, který si to pak ale rozmyslel a vydal se je pronásledovat, což se stalo osudným jeho celému vojsku, které skončilo v moři, které se rozestoupilo jen aby Izraelci přešli, a zase se za nimi zavřelo. Mojžíš pak vedl lid po dalších čtyřicet let pustinou, než došli na hranice země Kanaán, kde na hoře Nebo Mojžíš ve 120 letech zemřel poté, co mu bylo dovoleno se na zaslíbenou zemi alespoň podívat.

To je Mojžíšův život v kostce dle biblické historie. Psáno pro povzbuzení čtenářů, aby si podrobnosti tohoto příběhu nenechali ujít a přečetli si ho sami, třeba v různých překladech tady.

Otázkou, se kterým faraonem se Mojžíš utkal, se zabývá další příspěvek. Více se o Mojžíšovi můžete dozvědět i zde.

Teď budeme zjišťovat, zda se o Mojžíšovi našlo něco v samotném Egyptě. Jinými slovy: Je oprávněné zařadit ho mezi bájné postavy? V egyptských dějinách existuje jedna významná osoba z období Nové říše, která v mnoha rysech pozoruhodně odpovídá biblickému popisu Mojžíše. Pojďme se na ni podívat.

V rámci biblického časování panuje shoda, že exodus proběhl roku 1446 př. n.l., vstup Izraele do Kanaánu o 40 let později, roku 1406 př. n.l., a dobytí Kanaánu ve 14. století př. n.l., protože první Královská 6,1 píše, že mezi exodem a stavbou Šalomounova chrámu, která začala v roce 967 př. n.l., uplynulo 480 let (více zde). Pro stejný časový rámec svědčí i několik dalších biblických pasáží (např. Soudců 11,26 a 6. kapitola první knihy Paralipomenon). Narození Mojžíše by tedy připadalo na rok 1526 před naším letopočtem.

Tomuto odpovídají i následující egyptské nálezy a záznamy:

Mojžíš se tedy narodil, ve shodě s vysokou egyptskou chronologií, za vlády Thutmose I. (1526-1512 př.se n.l.).

Když Hatšepsut svého adoptivního syna Mojžíše „našla“, bylo jí podle různých autorů něco mezi 10 a 15 roky. Nazvala ho „Matčin bratr“ – Senenmut. Označila se tím za jeho adoptivní matku a současně i sestru. Podle Robertse šlo o titul povyšující syna na roveň matky, což mu umožňovalo nárokovat si jejím prostřednictvím postavení ‚bratra bohů‘. Egyptský historik Manetho napsal, že Mojžíš používal na egyptském dvoře egyptské jméno, zatímco Izraelité ho oslovovali „Mojžíši“ (to cituje židovský historik prvního století Josephus - Proti Apionovi 1.26). Totéž zaznamenal egyptský kněz Chaeremon z prvního století (Proti Apionovi 1.32).

Egyptské záznamy jasně ukazují, že Senenmut byl nekrálovského původu. Přesto se před svým záhadným zmizením pohyboval v nejvyšší egyptské společnosti. Hatšepsut ho obdařila téměř devadesáti tituly, například: dědičný korunní princ Egypta, jediný společník, pán všeho lidu, náčelník celé země, královský vezír, hlavní královský architekt, vrchní správce, který řídí všechny královy práce, důvěrník krále, tajný rada pravé ruky, vrchní správce princezny Nefrure (Hatšepsutiny dcery), nositel královské pečeti, správce Amona, správce Amonovy sýpky, správce Amonova skladiště.

Známí jsou i Senenmutovi rodiče. Neměli královské tituly a jeho otec Ramose, který zemřel dřív, než se Senenmut dobral významného postavení, byl pohřben prostě. Později ale jak jemu, tak i své matce Hatnofer zajistil Senenmut pohřeb v sarkofágu, které se oba dochovaly.

Za vlády Thutmose I. se Senenmut účastnil vojenských tažení v zemi Kuš (Etiopie), což odpovídá tomu, co o Mojžíšovi napsal Josephus, který věnoval Mojžíšovým vojenským činům v Etiopii celou kapitolu svých Starožitností židovských (Starožitnosti 2.10). Podobný popis pochází od židovského historika Artapana ze 3. století př. n.l. Senenmut si tím získal lepší postavení ve společnosti.

Když se pak Hatšepsut stala královnou a později faraonkou, dostal tolik titulů a hodností, že se stal nejen nejvlivnějším mužem Hatšupsutina paláce, ale i skutečným vládcem Egypta, jak píše prof. Joyce Tyldesle.

Několik soch zobrazuje mladou princeznu Neferure, jak Senenmutovi, který ji vychovával, sedí na klíně. Přitom se nekrálovské osoby nesměly pohybovat v těsné blízkosti královské rodiny, natož dcery faraona. Nedotknutelná pravidla egyptského umění požadovala, aby královská osoba, dokonce i dítě, byla zobrazena větší než osoba nekrálovská; aby se královská osoba nikdy nedotýkala nikoho jiného než jiné královské osoby nebo božstva; a aby královská osoba nikdy nepřišla zjevným způsobem do styku s osobou nižšího postavení, natož aby se jí dotýkala.

Také celkové množství soch Senenmuta je pozoruhodné a počtem se vyrovná jen sochám králů. U jedince v tak vysokém postavení byla ale nápadná nepřítomnost manželky a dětí. I to odpovídá biblickému příběhu o Mojžíšovi.

V roli královského architekta dohlížel Senenmut na stavbu Hatšepsutina velkolepého chrámového komplexu v Deir el-Bahari. Tento komplex, zabudovaný ve skalním útesu, je jedním z divů starověkého světa díky svým architektonickým proporcím a dokonalostí. Skládá se z rozsáhlého, kolonádového komplexu nádvoří, jehož středem je vnitřní svatyně „Djeser Djeseru“ (Svatyně svatých).

Podobně i biblický Mojžíš dohlížel na stavbu svatostánku, stejně jako na stavbu dalšího „pilířového“ komplexu v poušti na úbočí hory (Ex 24,4). I biblické vyprávění o Mojžíšovi a hebrejských dělnících je ve světle tohoto kontextu zajímavé (Ex 2,11-14). Toto staveniště v Deir el-Bahari, plné Hebrejců a Egypťanů mohlo být dějištěm jeho posledního skutku ve funkci „vládce a soudce“ v Egyptě před útěkem do Midjánu (Exodus 2,14).

Kromě výstavby Hatšepsutina chrámového komplexu nechal Senenmut, jako každý vysoce postavený člen egyptské správy, vybudovat svůj vlastní, úctyhodný komplex dvou hrobek (hrobka 71 a hrobka 353). V jedné z nich je na stropě podrobná hvězdná mapa - nejstarší hvězdná mapa, která byla kdy v Egyptě objevena. Prof. Tyldesley popisuje: „Jedinečný astronomický strop v jeho hrobce 353 … a široká škála textů v hrobce 71 (od plánů samotné hrobky přes různé výpočty až po Příběh o Sinhue) jistě naznačují, že Senenmut byl kultivovaný a všestranný člověk s širokou škálou zájmů, které daleko přesahovaly jeho úřední povinnosti.“

Senenmut však ve své hrobce nebyl nikdy pohřben. Jeho hrobky nebyly ani dokončeny, naopak byly předčasně uzavřeny. Zdobená komora v hrobce 353 byla opuštěna a zapečetěna ještě plná vysekaného kamene a dělnických nástrojů, a jeho křemencový sarkofág zůstal v chodbách hrobky 71 nedokončený. Zdá se, že Senenmut z nějakého důvodu beze stopy zmizel.

V 11. roce vlády Hatšepsut je Senenmut zobrazen na stéle s princeznou Neferure. Posledním datovaným dokumentem obsahujícím jeho jméno je neformální záznam na ostrakonu z roku 16, což je podle vysoké chronologie roku 1486 př. n.l. - 40. rok biblického Mojžíše. Takže kolem 1486-1485 př. n.l. Senenmut z egyptské scény zcela mizí. Pokud se Mojžíš narodil v roce 1526 př. n.l., bylo by mu 40 let v roce 1486 př. n.l., tedy ve stejném roce, kdy údajně zavraždil egyptského úkoláře a uprchl z Egypta – to je tentýž rok, během něhož Senenmut z Egypta zmizel.

Vodítko k tomu, kam se vydal, by mohla poskytnout jeho četba. V jeho hrobce byl nalezen egyptský literární epos z 12. dynastie, Příběh o Sinhue. Nápadné podobnosti mezi hlavními prvky příběhů o Sinuhe a Mojžíšovi si všiml egyptolog prof. James Hoffmeier. Hlavní hrdina Sinhue utekl z Egypta do Levanty, aby unikl faraonovu hněvu po zavraždění krále Amenemheta I. Žil s beduíny a oženil se s dcerou náčelníka.

Po Senenmutově zmizení z Egypta byla řada útoků na jeho i Hatšepsutiny památky s cílem vymazat je z paměti dějin. Obě jeho hrobky byly poničeny, jeho jméno a portréty byly vymazány, nádherný křemencový sarkofág v jeho první hrobce (č. 71) byl roztříštěn na kusy. Přestože někteří badatelé tvrdili, že viníkem byl Thutmose III., Roberts považuje za pravděpodobnější, že viníkem byl Amenhotep II.

Několik soch se však zachovalo. Na jedné z nich je zvláštní nápis o „Správci Nilu: Správce Senmut je ten, který vyšel z potopy a jemuž byla dána záplava, aby ji ovládal, dokonce i Nil“. Připomínka jeho vytažení z Nilu?

Určení identity Senenmuta jako biblického Mojžíše není jediným přínosem. Také celkový obraz Egypta konce 16. až počátku 15. století př. n.l. odpovídá, jak politicky, tak i nábožensky, biblickému sledu událostí i prostředí, v němž mohl být biblický Mojžíš faraonovou dcerou vychován a nastolen za „knížete Egypta“. Christopher Eames napsal, že řetězec událostí ve staroegyptských dějinách - od Kamose, faraona, který „neznal Josefa“, až po Achnatona, faraona, za jehož vlády dobyli Izraelci Kanaán - je příliš dokonalý na to, aby mohl neodpovídat řetězci událostí, které zaznamenala Bible.

Ještě jedna perlička: Hatšepsut měla mladší vlastní sestru Nefrubity. Její jméno se skládá ze dvou částí - Nefru a Bity (v překladu nfrw bity). Nefru/nfr je běžný prvek jména, který znamená krása nebo krásný. Prvek jména „Bity“ by se dal přeložit jako „včela“; tento hieroglyf také reprezentuje dolní Egypt (lokalitu země Gošen, kde sídlila hlavní část Izraelitů). Pro srovnání: hebrejské jméno Bithjah se správně vyslovuje Bitja. Nefrubity je zobrazena jako mladá dívka na reliéfu v Hatšepsutině pohřebním komplexu Deir el-Bahari spolu s matkou Ahmose a otcem Thutmose. Další zprávy o ní už nejsou. V první knize Paralipomenon 4,18 je zmíněna „Bitja, dcera faraonova“, která se stala manželkou Izraelity jménem Mered. Jsou uvedeni i její synové. Proč by nemohla být touto biblickou princeznou Bitjou sestra Hatšepsut? Jméno, datování, spojení s Hatšepsut, a dokonce i její zmizení z egyptských záznamů by dobře odpovídalo biblickému vyprávění. Jména „otců měst“, která se později stala izraelskými městy v Zaslíbené zemi (Sokó, Gedor a Zanoach) svědčí pro časové zařazení tohoto textu do doby exodu.

Zdroje: