Byla celosvětová potopa či nebyla? Co o tom říká geologie

Málokteré místo na světě přitahuje takový zájem geologů. Území viditelné i z Měsíce, na ploše 447 km na délku a až 29 km na šířku je pokryto impozantními útvary vzniklými vodní erozí vrstev sedimentů, především slínovců, pískovců a vápenců. Nedávno se toto ikonické hřiště geologů stalo i bojištěm jejich dvou názorových skupin: mainstreamové skupiny zastávající hypotézu pomalého ukládání těchto vrstev po stamiliony let a minoritní skupiny geologů přistupujících k jeho zkoumání s předpokladem, že za tímto úkazem stojí celosvětová potopa.

Protože ti první byli v početní a rozhodovací přesile, dosáhli toho, že správa Grand Canyonu, která si od tří z nich vyžádala hodnocení projektu těch druhých, nedala souhlas k odběru 53 kamenů o velikosti pěsti, aby je mohli analyzovat pomocí moderních geologických metod, byť předložili kompletní návrh s řádným popisem všech plánovaných postupů. Když navrhovatelé za pomoci právníků Svazu na obranu svobody (ADF, Alliance Defending Freedom) získali všechny tři posudky, ukázalo se, že byl projekt zamítnut nikoli pro chyby či neodbornost, ale z důvodu předsudků všech hodnotitelů vůči víře a názorům autora projektu Dr. Snellinga.

Právníci proto podali k soudu žalobu pro porušování ústavního práva a tato kauza plnila přední stránky novin i mimo USA, protože šlo o diskriminaci a upírání práva na svobodu názoru. Povolení k odběru vzorků pak bylo po třech letech bojů uděleno během jednoho měsíce.

Proč se mainstreamoví evoluční geologové snažili toto bádání zmařit? Ten, kdo popírá Boha a Bibli jako Boží slovo, nutně popírá i existenci a projevy potopy, o níž Bible píše. Hledá proto, jak různé jevy a nálezy svědčící o potopě interpretovat jiným způsobem. Obvyklým argumentem jsou miliony let, čím víc tím lépe.

Velkoplošně se vyskytující hornina sahající od Kanady do Anglie zvaná tapeatský pískovec se v Grand Canyonu podle mainstreamové verze usazovala asi před 500 miliony let a po dalších 450 milionů let tento depozit tuhnul a tvrdnul, jak se na něj postupně vršily tři kilometry dalších usazenin. Před 50-60 miliony let se pak tyto vrstvy zvrásnily, když při tektonických pohybech zemských desek byla jedna strana vyzdvižena (přičemž vznikly i Skalisté hory). Proč ale nejsou horniny v ohybu těch vrás popraskané? Odpovědí evolučních geologů je, že masy svrchních vrstev zvýšily teplotu a tlak natolik, že se spodní vrstvy staly plastickými a při vrásnění nepopraskaly.

Pokud by to ale takto skutečně probíhalo, pak by v horninách těch vrás muselo dojít k výrazným metamorfickým změnám a ty by se daly zjistit mikroskopickým zkoumáním struktury těch hornin na jejich tenkých řezech. Právě to měl tým Dr. Snellinga v plánu.

Jeho verze vzniku Grand Canyonu je tato: k usazování nejspodnější vrstvy, tapeatského pískovce, došlo před 4350 lety, kdy podle biblických genealogických údajů nastala potopa, a to během jejího prvního měsíce. Svrchní vrstvy pak byly navršeny v dalších měsících potopy, která trvala jeden rok. Všechny ty vrstvy byly pod vodami potopy vlhké a poměrně měkké, dokud nebyly při tektonických posunech vyzdviženy jako plató. Ohýbání a vrásnění, k němuž přitom ve vlhkém stavu docházelo, bylo hladké a plynulé; horniny v ohybech nepopraskaly. K jejich vyschnutí a ztvrdnutí došlo až po vynoření. Při tomto scénáři by v horninách nedošlo k žádným metamorfickým změnám, a tedy ani ke změnám jejich mikrostruktury.

Odkud Dr. Snelling odebíral svých 53 těžce vybojovaných vzorků? Ze čtyř vrás jedné vrstvy tapeatského pískovce odebral 44 vzorků a z dalších různě vzdálených míst téže vrstvy 9 vzorků, aby zjistil, zda se jejich mikrostruktura liší či ne.

Malé části vzorků pak v laboratoři rozdrtili a zkoumali pomocí difraktometru (rentgenfluorescenčního spektrometru), kde paprsky rentgenového záření procházejí krystaly a ohýbají se charakteristicky podle jejich druhů. Tak bylo možné zjistit složení vzorků i zastoupení jejich složek.

Současně byly ze všech vzorků zhotoveny tenké průhledné řezy o tloušťce vlasu a připevněny na sklíčka k mikroskopování. Byl použit běžný i vědecký geologický mikroskop a skenovací mikroskop. Byly připraveny, prohlédnuty, vyfotografovány, zaznamenány a hodnoceny stovky vzorků, na jejichž základě a také z řady dalších nálezů učinil Dr. Snelling tyto závěry:

Bílá zrna na tomto obrázku patří křemeni, žlutá živci, dutiny jsou vyplněné modrou pryskyřicí, která zpevňuje vzorek před řezáním a broušením. Vzorek z ohybu je vlevo dole, vpravo jsou vzorky z ramen vrásy a vlevo nahoře je vzorek z vrstvy nezasažené vrásněním.

Všechny výsledky tedy ukazují na to, že k uložení této pískovcové vrstvy došlo rychle, na počátku globální katastrofy. Ohyby mokrých a měkkých vrstev a jejich vrásnění nastalo jen pár měsíců poté, kdy byla zemská deska vyzdvižena. Písčité vrstvy na konci potopy vysychaly, stmelovaly se a tvrdly a v jejich struktuře nejsou patrné žádné mikroskopické změny. Vzorky z vrás a ohybů se svou mikrostrukturou neliší od vzorků ze stejné, ale od těchto vrás vzdálené vrstvy.

Znamená to, že k vytvoření těchto horninových souvrství nebylo zapotřebí milionů let, ale stačil pouhý rok.

Turisté jsou v Grand Canyonu ohromováni nejen impozantností skalních struktur, ale i informacemi o dlouhých milionech let, které se jim předkládají jako vysvětlení jejich vzniku. Není ale ještě víc ohromující představa, že celý tento horninový útvar plný fosilií mořských živočichů vznikl v průběhu jediného roku?

Příběh potopy se všemi detaily si můžete přečíst v 6. až 8. kapitole biblické knihy Genesis, třeba zde https://obohu.cz/bible/index.php?styl=CSP&k=Gn&kap=6

Ti, kteří na základě Genesis věří, že celosvětová potopa byla, jsou klidní, protože vědí, že další taková potopa už nebude, což připomíná duha (Genesis 9,11;13-16). A že po všechny dny Země nepřestane setba ani žeň, chlad ani žár, léto ani zima a den ani noc (8,22). A pokud někdo prolije krev člověka, jiný člověk způsobí vylití jeho krve (9,6).

Zdroje: