Článek
Civilní letadlo linky American Airlines Blue Streak CRJ5342 z kansaské Wichity se čtyřmi členy posádky a šedesáti lidmi na palubě, mezi nimiž byla i skupina krasobruslařů, mělo přistávat na letišti Ronalda Reagana ve Washingtonu DC. Směřovalo původně k přistávací dráze 1; řídící věž ho přesměrovala na dráhu 33, kvůli čemuž muselo letadlo udělat nad řekou oblouk. Těsně před přistáním do něj narazila vojenská helikoptéra Sikorsky H-60, kterou pravděpodobně v rámci výcviku pilotovala osmadvacetiletá Rebecca Lobach s pěti sty nalétanými hodinami, pod dozorem devětatřicetiletého Andrewa Eavese, který měl nalétáno 1000 hodin. Vzadu byl ještě jeden mladý člen posádky.

American Eagle CRJ700. DiscoA340, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-PD-4.0
Oba stroje po srážce doprovázené ohnivým výbuchem spadly do řeky Potomac, odkud se záchranné jednotky Pobřežní hlídky spolu s hasiči snažili pasažéry zachránit. V noci a v ledové vodě se jejich záchranná akce posléze změnila v akci vyprošťovací. Mnoho rodin přišlo o své blízké, příbuzní se sjížděli k identifikaci těl, atmosféra byla nabita emocemi. Začaly se konat brífinky, na kterých zodpovědní lidé informovali veřejnost o tom, co se stalo, jak k tomu mohlo dojít, a jak probíhají vyprošťovací práce.
Na internetu se začala objevovat videa zkušených pilotů, jak civilních letadel tak i vojenských helikoptér, kteří vysvětlovali, co se mohlo stát, k jakým chybám asi došlo. Nález černých (ve skutečnosti oranžových) schránek z obou letadel jistě mnohé objasní, ale na výsledky si budeme muset počkat; někdy trvá i rok, než se odborníci doberou spolehlivých závěrů o příčině neštěstí. Neví se dosud, nakolik mohla být data poškozena vodou, která se dostala dovnitř, ale předběžné analýzy dat již byly zveřejněny.

Helikoptéra Sikorsky H-60 Black Hawk, jaká se dostala do střetu s civilním letadlem ve Washingtonu DC. G. Bingaman, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-PD-US-navy
Událost má mnoho rozměrů: Bolest těch, kteří utrpěli ztrátu svých milovaných, zveřejňování toho podstatného z jejich odkazu, hledání pravých příčin, návrhy na zlepšení bezpečnostních opatření, politické aspekty s mezinárodním dopadem, protože mezi oběťmi této katastrofy jsou i lidé z jiných zemí než USA. Nahlédněme do toho také, s tím, že jde jen o pár postřehů, z nichž některé jsou jen hypotézami.
Jak k tomu mohlo dojít
K této události přispělo hned několik věcí současně:
- Špatná komunikace dispečera věže s pilotem helikoptéry, která nebyla způsobena jen tím, že vojsko komunikuje s věží řídící letový provoz na jiných frekvencích než civilní letectvo, takže se piloti vojenských a civilních letadel navzájem neslyší.
- Dispečer řídící věže dal pilotu helikoptéry příliš brzo souhlas k přechodu z automatického na manuální řízení stroje, čímž se podle pravidel stal pilot za řízení odpovědným. Pilot H-60 totiž požádal věž o povolení k manuálnímu řízení, tzv. „visual separation“, kdy pilot při řízení stroje spoléhá na vlastní zrak. Bylo to však ve chvíli, kdy vzdálenost mezi helikoptérou H-60 a letadlem CRJ5342 byla asi 8-10 km. Dispečer k tomu dal souhlas, i když musel vědět, že helikoptéra je od daného letadla ještě příliš daleko a ve tmě ho její pilot nemůže vidět.
- Další otázkou je to, zda pilot používal brýle na noční vidění, které představují výhodu v tmavém terénu bez světel, ale v silně osvětlené městské aglomeraci jsou spíše zátěží než pomocí, protože brání 3D vnímání reality, takže pilot vidí dvojrozměrně a navíc monochromaticky, což mu neumožňuje odhadnout dobře vzdálenost a okolní světla působí rušivěji.
- Když se dispečer pilota vojenské helikoptéry ptal: „Vidíš/te ho?“, tak mu neřekl, které letadlo má konkrétně vidět, takže si pilot vrtulníku mohl myslet, že dispečer má na mysli jiné letadlo, které bylo současně ve vzduchu a které viděl. Ani poslední instrukce „Jdi/jděte za letadlo CRJ“ nebyla přesná. Toto vyplývá z prvního zveřejněného záznamu kontrolní věže. Analýza dat z černých skříněk, které byly nalezeny, Flight Data Recorder (FDR) a Cockpit Voice Recorder (CVR), toho objasní víc, ale bude to déle trvat.
- Helikoptéra současně letěla ve větší výšce, než měla v této oblasti hustého letového provozu povoleno – nesměla překročit výšku 200 stop nad zemí, ale ke srážce došlo ve výšce 325 stop plus mínus 25 stop, takže překročila výšku asi o 100 stop. Piloti na takovém místě s hustým leteckým provozem svou výšku korigují již při překročení 10-15 stop. Je však zarážející, že dispečerův přístroj, podle informace Národního úřadu pro bezpečnost v dopravě ze 3. 2. 2025, zobrazoval helikoptéru ve výšce 200 stop i v okamžiku střetu.
- Michael Blackstone, jeden z komentujících pilotů se domnívá, že to mohlo být způsobené chybou při manuálním nastavení výškoměru, jež piloti provádějí mechanicky před každým startem. Pokud by se tedy pilot překlepl a místo údaje „2991“ omylem nastavil například hodnotu „2981“, došlo by k tomu, že poletí o 100 m výš než si myslí, že letí.
- Spolehlivost pilota. Většina zdrojů mlčela o tom, kdo vlastně helikoptéru řídil. Pilotka posádky H-60 měla nalétáno jen 500 letových hodin a její instruktor jen 1000 hodin, což je podle řady pilotů nedostačující. Mezi 500 a 1000 nalétanými hodinami dochází k největšímu počtu chyb, protože si čerství piloti myslí, že už všechno umějí a mají vše „v paži“. Nevědí, co ještě neovládají, a nemají dost pokory a trpělivosti se dál učit. Zaznamenanou odpověď pilota dispečerovi lze shrnout do výroku „vím co dělám“, což mělo dispečera upozornit, že pilot své schopnosti přeceňuje. Měl na to zareagovat pečlivým sledováním a navigováním tohoto stroje a včas mu manuální řízení odebrat, pokud mu ho již povolil. To ale neudělal.
- Řídící věž měla mít na řízení každého letadla jednoho dispečera od 10,00 hodin dopoledne do 21,30 večer. Toho dne však velitel věže propustil dva lidi z práce dřív, ještě před plánovaným přistáním letadla 5342, na řídící věži bylo dohromady jen pět lidí a dva z dispečerů se museli ujmout řízení dvou strojů, ještě za silného letového provozu. Jak civilní letadlo American Eagle CRJ700, tak i vojenské letadlo Black Hawk H-60 tedy řídil tentýž dispečer.
- Na tomto letišti každých 30 až 60 vteřin přistane nebo vzlétne jedno letadlo a odpovědnost za jejich řízení je veliká. Nedostatečné personální obsazení řídící věže stres dispečerů ještě zvýšilo, protože jich do plného stavu podle několika zdrojů chybělo jedenáct – místo plánovaných třiceti jich měli jen devatenáct. Přitom v roce 2024 schválil Kongres nárůst počtu letů pro toto již tak silně vytížené letiště Ronalda Reagana v samém centru hlavního města, jehož přistávací dráhy se navzájem kříží (New York Post, 31. 1. 2025).

Místo srážky hlikoptéry Black Hawk s civilním letadlem American Eagle. Wikimedia Commons, Imconfused3456, CC-BY-SA-PD-self
Tím se dostáváme k politickému rozměru celé události. Staronový prezident Donald J. Trump řešil bezpečnost leteckého provozu již během svého prvního období, kdy vydal opatření k jejímu posílení. Jeho nařízení však byla následující administrativou J. Bidena zrušena a do řízení letového provozu byl zaveden princip DEI (= zkratka pro Diversity, Equity and Inclusion), což je „závazek vytvořit inkluzivní a spravedlivé pracovní prostředí, které podporuje rozmanitost, respektuje individuální rozdíly a oceňuje všechny příspěvky bez ohledu na původ“.
Došlo tak k situaci, kdy mohli být přijímáni i na pozice dispečerů letového provozu lidé nejen s fyzickými, ale i psychickými handikapy, zatímco ti, kteří nesplňovali kritérium diverzity, byť byli pro svou práci dokonale připraveni, nebyli přijati, například pro svou rasovou příslušnost. To spojilo přes 1000 odmítnutých uchazečů k žalobě, kterou se proti svému nepřijetí soudně ohradili (New York Post 31. 1. 2025; News.com.au). Vše v době, kdy v USA chybělo asi 1500 dispečerů. Jedním z prvních kroků současné Trumpovy administrativy byla opatření cílená k tomu, aby se bezpečnost letového provozu zase zvýšila a byli přijímáni ti nejlepší uchazeči na základě odborných znalostí, schopností a dovedností, aniž by je diskvalifikovalo něco, co sami nemohou ovlivnit.
I když v České republice jsou školy, kde se řízení letového provozu vyučuje, asi ne každý ví, že Řízení letového provozu přímo školí zájemce na pozici řídící letového provozu, kde je podmínkou přijetí k dvouletému výcviku kromě čistého trestního rejstříku maturitní zkouška, znalost angličtiny B2, zdravotní způsobilost a psychická odolnost. Uchazeči přijatí do výcviku se ihned stávají zaměstnanci ŘLP a naučí se mnohým dovednostem užitečným i pro jejich osobní život. Nastoupí-li pak na pozici řídícího letového provozu, mají velkou zodpovědnost za lidi i majetek, ale v práci se nenudí. Více zde. Možná by naši mladí zájemci (i jejich rodiče) ještě užili informaci, že hraní videoher je pro takové zaměstnání dobrou průpravou a že je nutná i schopnost přemýšlet několik kroků dopředu.
Každé takové neštěstí přináší mnoho utrpení a bolesti, ale může být také k něčemu dobré. Již odkrylo řadu slabých míst a jistě urychlí opatření nutná ke snížení stávajících rizik. V USA se již začalo mluvit o převedení většiny civilních letů z vnitřního letiště Ronalda Reagana ve Washingtonu na letiště Washington Dulles International Airport (IAD), které je od centra města asi 25 mil vzdálené, o jeho rozšíření a o vybudování podzemního rychlovlaku z tohoto letiště do centra města.
Mezi pasažéry civilního letadla byla řada amerických krasobruslařů. I jejich předchůdce potkalo v roce 1961 podobné, ale dosud neobjasněné letecké neštěstí při letu na světový krasobruslařský šampionát v Praze, když se letadlo s celou americkou krasobruslařskou výpravou zřítilo před přistáním u Bruselu. Třeba se letošní srážka letadel stane podnětem k novému přezkoumání příčin i této staré události.
Mnozí se podivovali nad úkazem, k němuž došlo v noci na Nový rok 2025, kdy současně sjely čtyři blesky do těch největších symbolů USA, dvou ve Washingtonu (Kapitol a Washingtonův památník) a dvou v New Yorku, přestože tam nebyly bouřky. Více o tom zde. Nese i tato havárie nějaké poselství?
Byť je tato událost velikou ztrátou, může posloužit jako podnět, abychom přemýšleli, co bychom mohli zlepšit, i o tom, jestli ten čas, který je nám zde vymezen, trávíme nejlépe jak můžeme. Život každého člověka má velikou cenu a čas je jeho neoddělitenou součástí.

Části havarovaného letadla v řece Potomac s památníkem G. Washingtona v pozadí. B. Giles, Wikimedia Commons, CC-BY-SA-PD-US-Coast-Guard
Média přinášejí rozhovory s příbuznými a přáteli lidí, kteří při této havárii zahynuli, i jejich životní příběhy. O jednom z pasažérů letadla, Bobu Schrockovi, který zahynul společně s manželkou Lori, mluvil jeho mladší přítel Michael Simpson. Sdílel, jak bylo pro jeho život zásadní, že ho Bob od jeho dvanácti let nezištně podporoval, nejprve při vzpírání v posilovně a pak i později, když Michael založil a vedl tréninkové a výukové středisko pro mladé chlapce, především z ohrožených rodin. Bob na to věnoval mnoho svých prostředků.
Při jednom z posledních rozhovorů Bob Michaelovi vyprávěl, že se v životě potkal s mnoha lidmi, kteří měli spoustu peněz a vybudovali velké firmy, ale také trpěli depresemi a brali léky proti úzkostem, protože řešili strach z toho, že by to, co mají, mohli ztratit. Řekl, že nemají ani potuchy o klidu, který má člověk, který ví, že mu nic z toho co má nepatří, protože jsme tu jen na krátký okamžik. Michael proto netrpí skličujícím žalem, protože má jistotu, že se s Bobem zase setká. Život smrtí nekončí. Bob svěřil svůj život do rukou Dispečerovi, který žádné chyby nedělá, a jeho pokyny se řídil. Kdo to udělá, ten nemůže skončit špatně, i když se to tak někomu může jevit.
Zdroje:
- Michael Blackstone, https://www.youtube.com/watch?v=X3PtOdR_VCc
- https://www.youtube.com/watch?v=X3PtOdR_VCc&list=TLPQMDIwMjIwMjXJ5o4hky9DlA&index=4
- Michael Simpson, https://www.youtube.com/watch?v=n-gFQ7EXq1o
- https://www.youtube.com/watch?v=rL8tf9_rkWA
- https://www.youtube.com/watch?
- https://www.youtube.com/watch?v=eBxyEW5R22U
- Daniel´s Brew, https://www.youtube.com/watch?v=zDLusGdQnok
- v=7bAjKCLOjrY&list=TLPQMDIwMjIwMjXJ5o4hky9DlA&index=2
- https://www.youtube.com/watch?v=PtL18sgSfuw
- https://kariera.rlp.cz/nabidka-prace/ridici-letoveho-provozu/