Jak se účinně vyrovnat s bolestí ze ztráty někoho blízkého

Ježíš řekl: Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, jistě nezemře na věčnost. (Český studijní překlad Bible)

Mnozí v dějinách lidstva byli vzkříšeni, nejen Lazar, v souvislosti s nímž bylo výše uvedené řečeno. Nový zákon uvádí několik případů, kdy Ježíš vzkřísil mrtvé. I dnes mnozí vstávají z mrtvých ve jménu Ježíše. Také my všichni se v Jeho jménu a na základě toho, co vykonal, můžeme modlit, aby byli vráceni do života ti, kteří odešli předčasně.

Všichni jsme vznikli z Boží lásky jako Jeho děti a i když to mnozí nepřijímají, za každého z nás bylo zaplaceno, abychom mohli přijít tam, kde je všem dobře. Ježíš se hebrejsky řekne Ješua, což znamená Záchrana. Nejen z nástrah tohoto světa, ale i z pasti smrti.

On po svém vzkříšení řekl: Já jsem ten první i poslední, ten živý. Byl jsem mrtvý, a hle, žiji na věky věků. Mám klíče od smrti i pekla. (Český studijní překlad Bible)

Někteří z těch, kteří odešli předčasně, se vrátili nebo se zase vrátí, k radosti všech blízkých. Jak ale utěšit ty, jejichž milovaní se nevrátili?

Někomu třeba pomůže toto svědectví matky, která přišla o své dítě:

Je jedno, kolik dětí máte. To, o které jste přišli, vám bude chybět pořád. Stalo se součástí vašeho života, stálo vás mnoho úsilí i bolesti, ale přinášelo i mnoho radosti. Dávalo vašemu životu smysl. Najednou není. Přemýšlíte co by bylo, kdyby.. Přehráváte si v hlavě všechny možné situace. Říkáte si, proč se to stalo. Co se dalo udělat, aby se to nestalo. Lidi vás utěšují a říkají, že čas všechno zahojí. Že práce pomůže zapomenout. Dřete tedy do úmoru, ale ta bolest je pořád stejná. Dokud nezjistíte, že jste se s tou bolestí vláčely zbytečně, protože i za ni bylo už zaplaceno. Když Ježíš trpěl na kříži, netrpěl jen za naši fyzickou bolest, ale i za tu duševní. Stačilo „tak málo“. Uznat, že Bůh nelže, a že to, co stojí napsané v Bibli, je pravda. Že za naše hříchy, jejichž důsledkem je smrt, už bylo zaplaceno. Bolest zmizela v tom okamžiku, když jsem svěřila svůj život do Božích rukou, protože jsem konečně pochopila, že Bůh je dobrý a u Něho je každému nejlíp. Od té chvíle sice pořád vím, že mé dítě sice zemřelo, ale že ho mám pořád, jen zatím ještě ne u sebe, a že bolest z jeho ztráty nese místo mne Ježíš, protože se už před dvěma tisíci lety naplnilo úžasné biblické proroctví z 53. kapitoly Izajáše. Přeji z celého srdce všem, kteří se také vyrovnávají se ztrátou někoho blízkého, aby se dobrali stejné úlevy.

Kdo přijal jako jisté to, co jsme uslyšeli, a komu se ukázala paže JHVH? Neboť jako křehká rostlina vyrůstá před ním (doslova: k jeho tvářím), jako kořen ze suché země, bez své podoby a bez nádhery slávy, a když ho uvidíme nevzhledného, nebudeme po něm toužit. Muž lidmi pohrdaný a odmítaný, muž bolestí a žalu, zakoušející nemoci a utrpení, a protože jím opovrhovali, skrývali jsme se před ním jako sami před sebou, a nevážili jsme si ho. Ve skutečnosti to ale byly naše nemoci, utrpení, bolesti, trápení a úzkosti, které on nesl, a my jsme si mysleli, že to Bůh ho ranil, zabil a srazil. On byl ale mučen kvůli našemu přestoupení, drcen kvůli naší vině, na něho dopadl trest, abychom my mohli mít šalom (=klid, mír, zdraví i dostatek); jeho ranami jsme uzdraveni (doslova: jeho rány jsou naším uzdravením). Všichni jsme bloudili jako ovce, každý si šel kam se mu zlíbilo, a na něho položil JHVH nepravost nás všech. (Izajáš, 53,1-6; překlad autora článku; o JHVH více zde: https://www.echad.cz/bozi-jmeno-jhvh)

Izajáš zemřel roku 686 př.n.l. ve věku asi 80 let. Jeho proroctví se naplnilo asi za 700 let. Právě si připomínáme událost, kterou předem oznámil v sedmé i v deváté kapitole své knihy – narození dítěte v Betlémě, jež se stalo naplněním celého stvoření:

Každé dítě, které se na tuto zem narodí, je produktem lásky, představuje budoucnost a má tady svůj úkol. Spojuje rodiče. Ješua spojil Marii (=Miriam) s nebeským Otcem. Když se narodil, chránila toho, který pak zachránil všechny. Kojila ho a učila ho chodit i mluvit.

Nenarodil se ale jenom jí, narodil se i celému národu, který očekával zaslíbeného Mesiáše z rodu Davidova. Stal se naplněním smyslu existence národa Izraele, jehož posláním bylo přinést světu Boží slovo a Ježíše jako obraz Boha Otce. On spojil národ Izraele s jeho Bohem a stále je středobodem historie Izraele. S jeho příchodem se vše změnilo: náboženství, chrám, systém bohoslužeb, celé dějiny, letopočet.

V knize Římanům 8,22 je napsáno, že k porodu pracuje celé tvorstvo. Veškeré stvoření mělo za úkol porodit Boží život, přinést Boží lásku a její plody. Dítě zrozené v Betlémě je tedy také nadějí a naplněním smyslu celého tvorstva. Když k němu přišli mágové jako zástupci pohanů, stalo se prostředkem spojením Boha s pohany. Je spojením Nebe a Země, duchovního a tělesného.

Každý člověk je stvořen k Božímu obrazu a má přinášet do světa Boží světlo. Jsme učiněni jako nádoby k uchovávání a roznášení Božího života, Jeho lásky, radosti a pokoje, Jeho pravdy a poznání, Jeho přítomnosti. Jen se vrátit k Bohu nechat se Jím naplnit. Když se to stane, zrodí se v nás Boží život a smrt nám neublíží, ani když zemře naše tělo.

Zdroje: