Článek
Na začátku sedmé kapitoly první knihy Královské čteme popis, jak Šalomoun stavěl svůj dům:
Svůj dům stavěl Šalomoun třináct let, než ho celý dokončil. Postavil dům Libanonského lesa — sto loket dlouhý, padesát loket široký a třicet loket vysoký, na čtyřech řadách cedrových sloupů, a otesané cedrové trámy byly na sloupech. Nahoře byl obložen cedrovým dřevem, prkny, která byla na čtyřiceti pěti sloupech, po patnácti v řadě.(ČSP)
Postavil také dům libanonského lesa; jeho délka byla sto loktů a jeho šířka padesát loktů, a jeho výška třicet loktů, na čtyřech řadách cedrových sloupů a na sloupech cedrové trámy. A bylo to obloženo cedrem nahoře nad trámy, které ležely na pětačtyřiceti sloupech, patnáct v řadě. (KJV)
Ten počet řad, sloupů a fošen či trámů po patnácti dělal mnohým překladatelům těžkou hlavu. Čtyři řady po patnácti sloupech – to je přece 60, nikoli 45. Pokud by jich bylo v řadě 15, pak by byly ty řady tři, nikoli čtyři. A pokud jsou řady skutečně čtyři, pak musí být výsledek 60, nikoli 45. Překladatelé se s tím vyrovnávali různě: řecká Septuaginta ze 2. stol. př.n.l. i moderní anglický překlad Revised Standard Version překládají raději tři řady místo čtyř; raný arabský překlad zase udělal ze 45 sloupů šedesát.
V hebrejském textu je však jasně napsané, že řady sloupů jsou čtyři a čísla 45 a 15 jsou vedle sebe: „45, 15 v řadě“. A jsou také dělitelná třemi. Neřešitelný hlavolam?
Kirbet Qeiyafa, pohled na vykopávky sídla z 10. stol. př.n.l. se dvěma branami. Bukvoed, CC-BY-SA-PD-4.0
Jen do té doby, než byl při vykopávkách v Izraeli vedených Prof. Garfinkelem na pahorku Khirbet Qeiyafa, osídleném jen jednorázově za vlády krále Davida, nalezen v roce 2007 kamenný model chrámu. Je datovaný 1020 – 980 př. n.l. Zájemci o datování se mohou více dozvědět zde. Zobrazuje střešní trámy uspořádané v pravidelných rozestupech v trojicích podobných triglyfům klasické řecké architektury.
Kamenný model chrámu nalezený v Khirbet Qeiyafa. Bukvoed, CC-BY-SA-PD-4.0
Prvek označovaný hebrejským slovem slaot tedy popisoval střešní trámy či fošny sestavené po třech, nikoli řady sloupů. Správně by se to překládalo asi takto: „trámy v trojici - (slaot) ležící na sloupech: 45 v 15ti řadách.
Triglyfy připravené k instalaci. Marmaria u Delphi. Nefasdicere, CC-BY-SA-PD-3.0
Vyčnívající konce těch trojic trámů či fošen se zobrazovaly i v kameni jako tři krátké sloupky a tak se setrvačností, díky tradici, uchovaly i v řecké klasické architektuře – říká se jím triglyfy. Nacházíme je dodnes nejen v Řecku, ale i v Itálii a v dalších oblastech řeckého kulturního vlivu, také na novodobých stavbách.
Triglyfy na Northington Grange, Hampshire, UK. A.McCallum, CC-BY-SA-PD-3.0
A když už jsme u těch počtů: Šalomoun stavěl v 10. století před naším letopočtem. Kamenný model chrámu nalezený v Khirbet Qeiyafa pochází z téhož století. Každopádně je tento kamenný model chrámu o řadu staletí starší než klasické chrámy řecké; athénská Akropolis vznikla až o 500 let později.
Triglyfy z akropolis v Lindos na řeckém ostrově Rhodos. M.Werner, CC-BY-SA-PD-4.0
Různí badatelé poukazují na silný vliv starého Blízkého východu na prvky klasické athénské kultury. Triglyfy jsou ukázkovým příkladem tohoto vlivu. Než se objeví víc informací, můžeme se jen dohadovat, zda tento stavební prvek pochází od králů Davida a Šalomouna či od stavebníků z Fénicie, které jim posílal i s cedrovými trámy týrský král Chíram, jak se píše na řadě míst v Bibli.
Situace trochu připomíná následující historku. Dcera se ptá matky, proč vždycky ukrojí kousek ze svíčkové a dá ho vedle toho většího kusu, když se jí to do pekáče vejde celé. Dostane odpověď: „Protože to tak dělala babička.“ Dcera se tedy dotázala babičky, proč před pečením vždycky kus masa ukrojila. „Inu, děvenko, měla jsem jen malou troubu a celá ta flákota se mi do ní na dýlku nevešla“.
Anketa
Zdroj:
AIBA 2023. Triglyphs: Another New Style of Monumental Architecture. In: Let the Stones Speak, Exhibition Edition. Armstrong Institute of Biblical Archaeology, str. 40-421.
