Článek
Svátek zamilovaných se traduje od svatého Valentina z Říma, který údajně poslal před smrtí z vězení psaní dceři svého vězeňského strážce, které Bůh na jeho prosby vrátil zrak, a také z Chaucerovy básně Ptačí sněm (1381), kde možná v narážce na zásnuby Richarda II. s Annou Českou, dcerou Karla IV. a Alžběty Pomořanské autor líčí, jak získávají své partnery ptáci. To je ale zřejmě jen romantický pláštík. Nebojíte se pustit hlouběji?
Jméno Valentin nesli nejen světci, ale i papežové a císaři, protože „valens“ znamená „silný, energický, zdravý“. Katolická církev do roku 1969 spojovala se svatým Valentinem 11 svátečních dnů, od 7. ledna do 16. prosince. Až druhý vatikánský koncil tento kalendář revidoval a svatému Valentinu přidělil 14. únor na památku dvou toho dne pro víru sťatých Valentinů ve 3. století n.l., Valentina z Říma a Valentina z Terni (Východní větev křesťanství si připomíná svatého Valentina 30. července). Ještě před nimi, ve druhém století, však působil neméně pozoruhodný Valentin, který razil cestu jednomu z křesťanských proudů v době, kdy ještě nebyl uzavřen soubor knih Nového zákona. Podívejme se zde na první tři Valentiny, šiřitele víry v Ježíše Krista, a zkusme byť zjednodušeně formulovat jejich poselství pro nás a dnešní dobu.
Valentin první (100-180 n.l.): Zakladatel valentinského křesťanství
Podobně jako existovaly mnohé proudy v židovství, existovaly i v raném křesťanství. Jako i dnes, tak i v minulosti se věřící seskupovali kolem učitelů. Jedním z prvních byl Valentin, který se narodil v egyptské Alexandrii a kolem roku 135 odešel do Říma, kde se jako výřečný a pronikavě myslící učitel hledající pravdu stal tak vlivným vůdcem křesťanů, že, jak napsal Tertullian, byl téměř zvolen za biskupa. I když nemáme dochované samotné Valentinovy spisy, něco z nich ocitoval Clement z Alexandrie. Můžeme se tak dozvědět, že Valentin byl člověkem vysoké integrity a čistoty, který vedl své žáky k tomu, aby opustili ničivé návyky.
O jeho učení se dozvídáme víc z papyrů objevených roku 1945 v Nag Hammadi s texty, jež byly do 4. stol. n. l. křesťanskou alternativou ortodoxních textů a až v 18. století se jim začalo říkat texty gnostické.
Valentin svůj systém představ o světě postavil na existenci tří typů látek, označovaných řeckými slovy HYLE - hmota, PSYCHE – duše a PNEUMA – duch, přičemž i ty dvě poslední, psyche a pneuma, představovaly v antickém světě prvky hmoty, ale čistší než HYLE. Nepřipomíná vám to kvantovou teorii či dualitu částic a vlnění?
Od těchto tří typů látek se pak odvozují tři typy lidí: materiální, duševní a duchovní. Toto učil také Irenaeus, který použil za příměr tři Adamovy syny – Kaina pro hmotu, Abela pro duši a Séta pro ducha. Tyto druhy lidí se dají poznat podle „ovoce“, čímž Valentin dle učení apoštola Pavla (1. Korintským 2, 11-13) mínil způsob, jakým člověk reaguje na Ježíše. Duchovní lidé k němu běží hned, duševní se k němu dostanou po určité době hledání a učení, ale ti materiální ho zcela odmítají.
Záležitosti věčného života nadřazoval Valentin nad věci materiální, protože věřil, že nebeský Otec vložil do Adamovy podstaty semeno shůry. Nepřítele, který způsobil ukřižování Krista, nazýval „Chyba“. Smrt blízkých je ztrátou jen pro pozůstalé na zemi. Pro ty, kteří díky sjednocení s Kristem přijdou k Otci už natrvalo, však smrt není z kosmologického hlediska ztrátou, ale ziskem. Valentinův silný důraz na péči o duchovní záležitosti je z tohoto pohledu pochopitelný, ale vedl jeho žáky až k mnišskému způsobu života v ústraní společnosti, což dlouhodobě působilo proti udržitelnosti této komunity. Teprve po objevech textů v Nag Hammadi však možná nastala doba, kdy jsou lidé na Valentinovo poselství lépe připraveni reagovat.
Mezi Valentinovými současníky, kteří razili křesťanskou ortodoxii či „pravé jádro“ křesťanství také tak, že jiné učitele a jejich žáky označovali za kacíře, byli hlavně dva učitelé řazení mezi církevní otce, Justyn Mučedník a Irenaeus. Valentina, který hodně čerpal ze spisů apoštolů Jana a Pavla a také alexandrijského učence Phila, označili za zakladatele valerianismu, byť on sám sebe a ty, které učil, považoval za křesťany. Mezi jeho četné žáky patřili Ptolemaios, Heracleon, Marcus, Bardaisan, Axionicus či Theodotos. Křesťanská ortodoxie, která nekladla tak velký důraz na duchovní aspekty jako Valentin, byla funkční v tom, že křesťany povzbuzovala v udržování rodinného života a zajišťovala tak jejich další existenci.
Papyrus z Nag Hammadi v koptském písmu, 4. stol. n.l. CC-PD-old
Valentinský odkaz Valentina prvního:
Tělesné pudy vedou k sobě lidi za účelem biologického množení. Boží duch, pneuma, vede k sobě duchovní bytosti za účelem duchovního plození. Bůh spojuje jen ty bytosti, které daly k řízení svého života Bohu souhlas a tím se staly bytostmi duchovními.
Valentin z Říma a/nebo z Terni?
Není zcela historicky ověřené, zda šlo o jednu či dvě význačné postavy – o kněze z Říma a/nebo o biskupa z Interamny (dnešní Terni), a není ani jednota v tom, ve kterém roce zemřeli (269-273 n.l.), ale je shoda, že to bylo 14. února, kdy mučednická smrt stihla oba na stejném místě.
Existenci dvou Valentinů nasvědčují přinejmenším dvoje kosterní pozůstatky prohlašované za ostatky svatého Valentina. Jejich památku zde uctíme tím, že pojednáme o každém z nich zvlášť. Kosti Valentina z Říma, který byl zabit za vlády císaře Claudia Gothica (268-270 n.l.), by měly být v Římě, dle některých pramenů v kostele svaté Praxedis (Santa Prassede) nebo dle jiných v kostele svaté Marie v Cosmedinu, kde je uchovávána Valentinova lebka. O ostatcích z kostela svaté Marie v Cosmedinu se ale také v jiných pramenech píše, že patří Valentinovi z Terni.
Kostel sv. Marie z Cosmedinu s ostatky sv. Valentina
Valentin z Terni byl sťat za císaře Aureliana (270-275 n. l.) a jeho kosti by měly být v bazilice v Terni. Pokud je autentická jeho lopatka, která se dostala nejspíše za Karla IV. do Čech a je vystavovaná každoročně o svátku svatého Valentina v kostele svatého Petra a Pavla na Vyšehradě jako relikt svatého Valentina z Terni, tak mezi jeho kostmi v Terni (nebo římském kostele svaté Marie v Cosmedinu, případně jinde) musí chybět.
Pokud by o to někdo požádal a byl by k tomu dán souhlas, dnešní metody jsou schopné lopatku s ostatními kostmi porovnat a její původ ověřit, stejně jako množství dalších kosterních pozůstatků z různých kostelů Evropy.
Jeden ze svatých Valentinů
Valentin druhý z Říma: Bojovník za jednotu v Boží i lidské rodině
Nebudeme tady rozebírat to, co je o římském Valentinovi celkem dobře známé z Voraginovy Zlaté legendy (Legenda Aurea, 1260 n. l.), která čerpá z práce Bédy Ctihodného z 8. století; totiž že proti vůli vrchnosti oddával páry, aby mladí muži nemuseli do války, pročež se dostal do vězení. Díky jeho modlitbám byl vrácen zrak slepé dceři jeho vězeňského strážce. Byl sťat hlavně proto, že odmítl popřít Krista.
Valentinský odkaz Valentina druhého:
Boží příkaz: „Množte se“ platí i pro lidi, v každé době. Život má před smrtí přednost. Rodiny jsou tím nejlepším prostředím pro lásku i pro potomstvo. Muži, milujte své ženy a nebuďte vůči nim hrubí. Ženy, poslouchejte své muže.
Valentin třetí z Terni: Bojovník o lidské duše
V roce 2019 byl zveřejněn anglický překlad latinského spisu Život svatého Valentina z Terni (Passio sancti Valentini episcopi Interamnae martyris) od neznámého autora, datovaný do 6. století n. l. Tento text zasluhuje pozornost, nejen proto, že z něho čerpal Béda Ctihodný o dvě století později. Je to napínavé líčení případu zvláštního postižení studenta Chaeremona, který se ohnul a po další tři roky se mu nepodařilo narovnat; hlava mu zůstala mezi koleny a žádný lékař mu nedokázal pomoci.
Byl jediným synem učitele Crata, Athéňana žijícího v Římě, který Valentina požádal, aby jeho synovi zprostředkoval uzdravení, protože se od bývalého tribuna Fonteia dozvěděl, že Valentin pomohl jeho podobně postiženému bratrovi.
Význační Athéňané, Proculus, Ephebus a Apollonius, kteří studovali v Římě a u Crata se učili a také bydleli, k němu Valentina přivedli. Valentin mu řekl: „Jestli si to ty přeješ, bude uzdraven“. Crato odpověděl, že zařídil, aby Valentin dostal polovinu jeho majetku, pokud jeho synovi pomůže. Nechápal, že Valentin po něm chce, aby nasadil svoji víru, nikoli majetek.
Valentin mu proto řekl: „Pokud jsi uvěřil v mého Krista, je tvá víra pro Boha cennější než ty, který trávíš svůj život bezcenně, když věříš, že modly zvrácených lidí zhotovené ze dřeva či z kovu mají samy v sobě jakoukoli božskost. Kdybys však mohl držet víru, jak navrhuji, a důvěřovat neviditelnému a všemocnému Bohu, bude zdraví tvému synovi dáno, jak o to žádáš. V žádném případě mě ale nepřesvědčíš, abych pro jeho zdraví přijal něco jiného než víru, o kterou žádám. Věř tedy, že syn Boží je skutečně Bůh, Ježíš Kristus, a zřekni se všech model, a uvidíš svého syna zdravého“.
Crato ale nebyl připraven či schopen, a to ani ve prospěch svého jediného syna, svoji víru zapojit, i když mu Valentin vyprávěl o mnoha případech z Bible, kdy věřící skrze svou víru v Ježíše a jeho moc dosáhli uzdravení a dokonce života pro své nemocné či mrtvé blízké. Nakonec dal Crato slib, že pokud bude jeho syn uzdraven na základě Valentinovy víry, tak se nejen on, ale i celá jeho rodina obrátí ke Kristu a uvěří v něho.
Valentin pak strávil u chlapce noc v modlitbách a i když se už po hodině objevilo silné světlo a hoch byl zcela uzdraven a chválil Boha, Valentin v modlitbách pokračoval, odemkl až ráno a pokřtil chlapcovy rodiče i všechny ostatní v domě. Proculus, Ephebus a Apollonius pak odložili studium lidské moudrosti a začali se zabývat studiem duchovních věcí. Díky Valentinovi tak uvěřili mnozí, včetně prefektova syna Abundia. Na Valentina se proto rozzlobili, zbili ho a vsadili do vězení, odkud však nadále posiloval své žáky. Proto mu prefekt Placidus nechal v noci v tichosti setnout hlavu. Jeho tělo pak Proculus, Ephebus a Apollonius převezli do jeho kostela v Terni a s poctami ho pohřbili. Konzul Lucentius však vzal i tyto tři do vazby a nechal také je uprostřed noci setnout. Abundius je pak všechny tři pohřbil poblíž svatého Valentina. Celý příběh Valentina z Terni si můžete přečíst v češtině zde.
Oltář v kostele sv. Valentina v Terni s jeho hrobem
Valentinský odkaz Valentina třetího:
Je zapotřebí vědět, kde najít tu pravou lásku, která přemáhá nejen nemoc, ale i smrt.
Anketní otázka se ptá na to, zda znáte svoji základní současnou identitu:
Anketa
Anketa
Tak krásný valentýnský svátek!
Zdroje:
Voragine, Jakub. 2012. Legenda aurea. Vyšehrad, 3. vydání. 444 stran. ISBN: 978-80-7429-237-8
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=heJZ37l4yFM
