Svrchovaně naplněné proroctví z biblické knihy Daniel

Biblická proroctví tvoří asi třetinu starozákonních textů. Přestože Danielova kniha není zařazena mezi prorocké knihy Starého zákona (ten se člení na Tóru, Spisy a Proroky), ale do Spisů, jeho proroctví se naplnila s takovou přesností, že se někteří domnívali, že jde o záznam historických událostí – že Daniel byl historikem a musel žít až v době po jejich naplnění. Žil ale v šestém století před naším letopočtem a toto jeho proroctví se naplňovalo v několika dalších staletích.

Následující text čerpá z přednášky Clyde E. Billingtona, Ph.D., který sloužil 22 let jako profesor Staré a středověké historie na Severozápadní univerzitě v Minnesotě ve městě St. Paul. Jako redaktor časopisu Artifax zpřístupňoval poznatky biblické archeologie, byl též výkonným ředitelem Ústavu biblické archeologie. Je považován za odborníka na důkazy o historické přesnosti knihy Daniel.

Tučným písmem je označen prorocký text z 11. kapitoly knihy Daniel, včetně čísel veršů, v Českém studijním překladu Bible (nakladatelství KMS, 2009). Následuje krátký popis historických událostí, kterých se Danielovo proroctví týkalo.

1 V prvním roce Dareia Médského jsem tedy i já zaujal postoj, abych jej podporoval a poskytoval mu ochranu. 2 Teď ti tedy oznámím pravdu: Hle, v Persii povstanou ještě tři králové …

Toto je andělovo sdělení Danielovi. Prvním rokem vlády Dareia Médského byl rok 539 př. n.l. Dareius Médský vládl pod Kýrem Velikým, který zemřel 530 př. n.l. Ti tři králové, kteří po něm povstali, byli Cambyses, Pseudo-Smerdis a Darius Veliký, který Pseudo-Smerdise zabil a nahradil.

2b a pak čtvrtý zbohatne jměním nade všechny větším. Když se pro své bohatství prosadí, podnítí všechny proti řeckému království.

Tím čtvrtým perským králem byl Xerxes, který vládl od 485 do 465 př. n.l. V roce 480 přesunul velikou armádu složenou ze všech národů Perské říše do dnešního severního Řecka. Leonidas, král Sparty, držel tuto obrovskou přesilu v průsmyku u Thermopyl severně od Athén. Jeho 300 Sparťanů bojovalo do posledního dechu. Peršané sice zvítězili, ale utrpěli obrovské ztráty a jejich útok na Athény se zdržel, což obyvatelé Athén využili k úniku v lodích na ostrovy v Egejském moři. Když Xerxes došel do Athén, prázdné město vypálil. Později prohrál v bitvě u Salamidy, čímž ztratil kontrolu nad Egejským mořem a tím i možnost zásobovat svou armádu a musel se stáhnout do Malé Asie. V severním Řecku ponechal armádu 100 000 mužů pod velením svého švagra, ale řecká koaliční armáda ji roku 479 př. n.l. porazila. V knize Ester se Xerxes nazývá Achašveroš.

3 Pak povstane chrabrý král, ten bude vládnout veliké říši a dělat, co se mu zlíbí.

Pak povstal Alexandr Veliký a porazil Perskou říši v letech 334-331 př. n.l.

4 Ale až povstane, jeho království se rozpadne a rozdělí čtyřem větrům nebes, ne jeho potomstvu a nebude to taková vláda, jakou vládl, protože jeho kralování bude vytrženo a připadne jiným.

Alexandr Veliký vládl jen 13 let a zemřel 323 př. n.l. Všichni jeho možní dědicové byli zabiti. Říše připadla čtyřem řeckým rodinám – Antigonovcům, Attalovcům, Seleukovcům a Ptolemaiovcům, potomkům Alexandrových generálů.

5 Potom zesílí král jihu i jeden z jeho velitelů a ten zesílí nad něho a bude vládnout říši větší než je říše jeho.

Král jihu byl Ptolemaios egyptský. Seleukos I. (312-280 př. n.l.) byl generálem v Ptolemaiově armádě. Ten udělal tu chybu, že poslal Seleuka s řeckou armádou do Mezopotámie a Sýrie, aby pro něho tyto oblasti dobyl. Úkol sice splnil, ale dobyté území si ponechal; bylo největší z těch čtyř. Prvním „králem severu“ byl Seleukos I., prvním „králem jihu“ (z hlediska Izraele) byl Ptolemaios I. Tyto dvě řecké rodiny se staly nesmiřitelnými nepřáteli, i když mezi sebou uzavíraly politické sňatky.

6 Uplynou roky, oni se spojí a dcera krále jihu přijde ke králi severu, aby se uskutečnilo právo, ale tu paži opustí všechna síla a neobstojí on ani jeho paže a vydána bude ona, i kdo ji přivedli a kdo ji zplodil, i ten, kdo ji v těch časech podporoval.

Ptolemaios II. (283-246 př. n.l.) uzavřel s Antiochem II. (261-246 př. n.l.) diplomatickou dohodu, podle níž byla poslána Bereníké, dcera Ptolemaia II. za manželku Antiochovi II., aby pojistili mír. Antiochos II. byl kvůli tomu donucen propustit svoji první ženu Laodiké a vydědit jejich syna, pozdějšího Seleuka II. Bereníké porodila syna, který se měl stát novým dědicem Seleukovské říše. Ptolemaios II. však za podivných okolností zemřel a poté se Antiochos II. s Bereníké rozvedl, přijal zpět svou první ženu Laodiké a znovu instaloval Seleuka II. za svého dědice. Hned poté Laodiké zavraždila Bereníké, jejího syna, všechny její lidi i svého muže a její syn Seleukos II. se stal novým „králem severu“.

7 Pak na jeho místo nastoupí jeden z výhonků jejích kořenů, přitáhne k vojsku, přitáhne do pevnosti krále severu, vypořádá se s nimi a přemůže je.

Mezitím se dostal v Egyptě k moci bratr Bereniky, Ptolemaios III. (246-223 př. n.l.) a napadl armádu Laodiké a jejího syna Seleuka II. (246-226 př. n.l.), aby svou sestru pomstil. Zvítězil a dokonce přemohl i opevněné hlavní město Antioch, ale Laodiké se synem před zajetím unikli.

8 Také jejich bohy s jejich litými modlami, s drahocenným náčiním, stříbrem a zlatem, odnese do zajetí v Egyptě. Pak se několik let bude od krále severu držet nazpět.

V Antiochu ukořistil Ptolemaios III. kovové sochy bohů Seleuka II. a Laodiké a jejich předměty ze stříbra a zlata. Dovezl ty poklady do Egypta a pak několik let na krále severu Seleuka II. neútočil.

9 Ten však přijde do království krále jihu, ale vrátí se do své země.

Seleukos II. napadl Egypt v roce 235 př. n.l., ale mnoho toho nedocílil. Egypt nepřemohl a vrátil se zpátky.

10 Avšak jeho synové, když budou mobilizovat a shromáždí veliké množství vojska, půjdou dál a dále, až projdou jako záplava, pak se obrátí a zaútočí na samu jeho pevnost.

Synové Seleuka II., Seleukos III. (226-223 př. n.l.) a Antiochos III. (223-187 př. n.l.) sestavili a mobilizovali velikou armádu. Antiochos III. napadl Ptolemaia IV. (krále jihu) a dobyl téměř celý Egypt kromě opevněného hlavního města, Alexandrie.

11 To se král jihu rozzuří, vytáhne a s tím králem severu se pustí do boje. Ten postaví veliké množství vojska, avšak to množství bude vydáno do ruky onoho

Dalším králem jihu se stal Ptolemaios IV. (221-204 př. n.l.). Sestavil velikou armádu a učil Egypťany bojovat jako bojovali Řekové. Vytáhl proti Antiochovi III., který také dal dohromady velikou armádu, a porazil Antiocha III. roku 217 př. n.l. v bitvě u Rafie.

12 a celé množství bude rozneseno. Jeho srdce se pozvedne, že porazí desítky tisíc. Nezvítězí však.

Ptolemaios IV. v bitvě u Rafie zabil desítky tisíc Antiochových vojáků. Vyhrál bitvu, ale ne válku.

13 Král severu se vrátí. Postaví totiž množství, větší než to předchozí. Až ty časy uplynou, bude po několik roků přicházet s velikým vojskem a četným vybavením.

Po několika letech, po smrti Ptolemaia IV., sestavil Antiochos III. ještě větší armádu a napadl a porazil mladého krále Ptolemaia V. roku 201 př. n.l. v bitvě u Pania (Cesarea Filipova) v severním Izraeli.

14 V oněch časech proti králi jihu povstanou mnozí, také násilní ze tvého lidu se pozvednou, aby naplnili vidění, ale upadnou.

Egypťané, kteří byli trénováni, aby bojovali jako Řekové, se proti Ptolemaiovi V. vzbouřili. Povstali také rebelující Židé, kteří byli v té době pod vládou Egypta, aby získali svobodu, ale neuspěli.

15 Král severu přijde, navrší násep a obsadí opevněné město, proto paže jihu neobstojí, ani jeho nejlepší vojáci nebudou moci obstát.

Po svém vítězství v bitvě u Pania zabral Antiochos III. části dnešní Sýrie, Libanonu a Izrael. Poté vtrhl do Egypta a pomocí obléhacího náspu dobyl dobře opevněné město Pelusium v severovýchodní části delty Nilu, jež byla klíčem k celému Egyptu. Ptolemaios V. nemohl obstát ani s pomocí svých nejlepších řeckých vojáků.

16 Jeho dobyvatel si tedy bude dělat, co se mu zlíbí, a nikdo před ním neobstojí. Upevní se i v Krásné zemi a bude mít moc ji zničit.

Antiochos III., který napadl Ptolemaia V., si mohl dělat co se mu zlíbilo, nikdo ho nedokázal zastavit. Odebral mu Libanon a Izrael, kde nějakou dobu setrval a vyhrožoval, že zničí ty, kteří by jeho vládě odporovali.

17 Rozhodne se získat nadvládu nad celým jeho královstvím, nabídne a také uskuteční vyrovnání a dá mu svou dceru, aby je zničil. To se mu ale nepodaří, to mu nevyjde.

Antiochos III. nabídl Ptolemaiovi V. mírovou dohodu a k jejímu zpečetění mu dal za ženu svou dceru Kleopatru II. s úmyslem, aby se svému muži stala léčkou, ale ona se postavila na stranu svého manžela proti svému otci.

18 Zaměří tedy svou pozornost na přímořské oblasti a mnohých se zmocní. Jeden vojevůdce však jeho drzost ukončí a obrátí ji na něho zpátky.

Když věřil, že má Egypt pod kontrolou, obrátil se Antiochos III. k západnímu pobřeží a zkoušel dobýt království Antigonovců a Attalovců, aby vládl nad celou oblastí, kterou kdysi ovládal Alexandr Veliký. Začal si dokonce říkat „Antiochos Veliký“. Nejprve se obrátil proti království Attalovců v Pergamonu, ale porazil ho římský generál Scipio Asiaticus v bitvě u Magnesie 190 př. n.l. a byl donucen platit vysoké daně.

19 Obrátí tedy svou tvář k pevnostem své země, ale klopýtne, padne a nebude nalezen.

Antiochos III. se po totální porážce uchýlil do pevností svého vlastního království a tam roku 187 př. n.l. zemřel. Aby zaplatil Římanům a udržel si svůj přepychový dvůr, uvalil Antiochův syn Seleukos IV. vysoké daně na všechny včetně Židů.

20 Pak na jeho místo nastoupí jeden, který nechá procházet vymahače majestátem království, ale za několik dnů bude zničen, ne však v hněvu nebo ve válce.

Seleukos IV. poslal do Izraele Heliodora jako vymahače daní. Ten však Seleuka IV. otrávil.

21 Pak na jeho místo nastoupí podvržený, jemuž nebyla dána královská důstojnost. Zabere království, když se bude lid cítit bezpečně, zmocní se ho úskočně.

Po zavraždění Seleuka IV. sestavil jeho odporný bratr Antiochos IV. Epifanes (176-164 př. n.l.) armádu a chopil se trůnu království Seleukovců. Zavraždil svého mladého synovce, který byl právoplatným nástupcem trůnu.

Zde je jen prvních 21 veršů, které ale bohatě postačují k získání představy o přesnosti Danielova proroctví, které pak ještě pokračovalo (a vyplňovalo se). Ti, kteří se chtějí dozvědět víc, se na tomto odkazu mohou dočíst, jak to bylo dál.

Toto Danielovo proroctví je jen malou částí všech biblických proroctví a patří k těm méně zmiňovaným; dokonce je méně známé než ostatní Danielova proroctví. Více se citují jeho proroctví z druhé (2,32-33), sedmé (7,13-14), deváté (9,24-27) a dvanácté (12,1-3) kapitoly jeho knihy. Celou knihu Daniel si můžete přečíst například zde.

Nejčastěji citovaná biblická proroctví jsou ta z Genesis, ze Žalmů, z Izajáše, Zachariáše či Micheáše, jež naplnil Ježíš - jak svým životem, tak i svou smrtí a vzkříšením.

Ti, kdo o tom všem přemýšlejí bez zaujatosti, docházejí k poznání, že ten, kdo této Zemi skutečně šéfuje, není omezen časem a není ani žádným tyranem nebo manipulátorem. Dal nám svobodu jednat proti jeho pravidlům, i když se tím poškozujeme. A dokonce dal i způsob, jak nás z naší porušenosti zachránit. Dokáže si někdo představit, co ho to stálo?