Jak jsem absolvoval zkoušku od ACCA

Kromě toho, že je to pěkný palindrom, jedná se o zkratku Association of Chartered Certified Accountants, která má dnes již 120letou historii. Tato instituce byla založena ve Velké Británii a dnes je asi čtvrtou největší účetnickou autoritou na světě. V současné době má více než 250 tisíc členů a přes 500 tisíc studentů po celém světě. Studenty vzdělává ve více než 180 zemích. Asi nemá cenu vypisovat všechny možné certifikace, které můžete u asociace získat, zaměřím se pouze na tu, pro kterou jsem se rozhodl já.

Není to tak dávno, co byl u nás poměrně velký boom s tituly MBA. Osobně jsem v tu dobu (která vlastně stále trvá) byl dost alergický na každý tento titul za jménem, takže jsem ke všem certifikátům měl obecnou averzi. Možná i proto, že jich prostě bylo moc. Dneska si můžete udělat certifikát vlastně na cokoli - moc se mi líbila certifikace „Nejspolehlivější firma“ (nebo tak něco), která stála zhruba 1000 Kč a spočívala vlastně jen v tom, že o vás nikde nebyla napsána špatná recenze. Problém byl v tom, že když jste byli úplně neznámí, nenapsal o vás nikdo vůbec žádnou recenzi (tedy ani kladnou) a už jste vlastně měli nárok na tento certifikát - stačilo jen zaplatit poplatek.

MBA je samozřejmě jiný typ certifikátu. Kromě zaplacení poplatku musíte mít prokázat nějakou praxi a složit několik zkoušek. I přesto se odvážím tvrdit, že zisk certifikátu ACCA Member je ještě o několik stupínků složitější. Asi nemá úplně význam tyto dva certifikáty srovnávat - ACCA je zaměřená na podnikové finance, účetnictví apod., kdežto MBA jde přeci jen trochu manažerskou cestou. Zásadní rozdíl je mezi nimi ale v tom, že u nás je MBA mnohem známější.

Než jsem se tedy do programu vůbec přihlásil, raději jsem si něco zjistil, abych pak vlastně nebyl zklamaný, nebo naštvaný, že jsem tomu věnoval svůj čas a peníze a návratnost žádná. Hodně tomu přispěl i fakt, že naše fakulta (Ekonomická fakulta na Jihočeské univerzitě) a konkrétně náš obor (Finance a účetnictví) má akreditaci na uznání až 6 zkoušek po absolvování inženýrského titulu (5 zkoušek v rámci bakalářského studia a 1 zkoušku v rámci navazujícího). Když si totiž sečtete ušetřené peníze za uznané zkoušky, je to docela raketa.

Po zvážení všech pro a proti jsem se rozhodl do toho jít. Takže jsem se začal rozhodovat, kterou zkoušku složím první - vyhrál Performance Management. Trochu facka přišla při podání přihlášky ke zkoušce, kde byl najednou poplatek dvakrát větší než v předchozím roce. Inu, ale co už, jdeme do toho. Takže jsem otevřel studijní materiály. V tu chvíli jsem myslel, že mne někdo polil studenou vodou. Necelých 400 lekcí, 18 dílčích částí, mnoho procvičování a testů.

Z diskuzí na internetu jsem pochopil, že by asi měsíc až dva příprav měly stačit. Já zvolil raději ty dva. A dobře jsem udělal. I přes ten čas (čistého času mi opravdu mohlo trvat tak 100 hodin, než jsem jen pročetl veškeré materiály) jsem v termín zkoušky cítil, že bych ještě tak minimálně 14 dní potřeboval. Objemově je tedy jedna tato zkouška (a čeká mne jich v ideálním případě ještě asi 6, když všechny udělám na první pokus) zhruba jako jeden státnicový předmět (možná 1,5) - navíc samozřejmě komplet v angličtině.

Při přípravě a pročítání materiálů jsem ale musel ocenit propracovanost. O takové podpoře si na našich školách můžeme nejspíš nechat jen zdát. V několika lekcích byly tipy ke zkoušce, procvičování byly od jednoduchých počítání až po komplexní zadání s diskuzí a naprosto skvěle zpracované zpětné vazby, podle kterých se člověk mohl velmi dobře objektivně sebehodnotit. To byla poměrně příjemná změna oproti mechanickému učení mnoha studijních materiálů na střední a vysoké škole. Jak plynul čas, přicházela i přes to samozřejmě nervozita, až tedy přišel Den D.

V den zkoušky jsem odešel z práce raději dříve. Před samotnou zkouškou - která byla kompletně online - jste museli absolvovat systémový test vašeho zařízení, na kterém budete skládat zkoušku. Tento systémový test zkoumal rychlost vašeho připojení, hardware apod. Asi největší překvapení pro mne bylo, že aplikace prozkoumala a měla přehled o tom, zdali máte zapnuté i jiné aplikace než jen tu zkouškovou a zároveň dokázala zjistit, že nemáte připojené žádné další monitory.

Při check-inu proběhl ještě jeden systémový test, zároveň vám aplikace nabídla QR kód, přes který jste mobilem nahráli fotografie stolu, na kterém budete pracovat, pohled (z židle) před vámi, za vámi i po obou stranách. Ověření identifikačním dokladem byla jen formalita. Před samotným zahájením se s vámi spojí „pozorovatel“, jelikož po celou dobu zkoušky musíte mít zapnutou webkameru a mikrofon - zakázáno bylo i mluvit nahlas. Tento pozorovatel vás poprosí, abyste ještě webkamerou v reálném čase zabrali znovu veškerou pracovní plochu. Musel jsem dát pryč všechny papíry, obrazovku, kterou mám na stole jsem otáčel ke zdi, odstranit ze stolu těžítka, tužky, dokonce i model rozestavěné lodi. Takhle čistý stůl jsem snad vlastně ani nikdy neměl. Když bylo vše v pořádku, spustila se zkouška.

Samotná zkouška byla na 3 hodiny čistého času + 10 minut na pročtení obecných instrukcí. Na veškeré poznámky jste měli uvnitř zkouškové aplikace blok, kalkulačku, tabulkový procesor apod.

Zkouška je rozdělená do 3 částí - první část jsou pouze uzavřené otázky několika typů - jedna správná odpověď, dvě správné odpovědi, přiřazování PRAVDA a LEŽ k výrokům, jednoduchý výpočet konkrétního čísla. Zde můžete získat maximálně 30 bodů (15 otázek po 2 bodech).

Druhá část jsou 3 případové studie a každá s pěti uzavřenými otázkami stejných typů jako ta první. Tady můžete získat také 30 bodů (15 otázek po 2 bodech).

A poslední část jsou 2 případové studie s velmi otevřenými odpověďmi. Každá případová studie má 3 „otázky“, kde se máte volným textem, nebo sestavením rozpočtu či jiných požadavků, vyjádřit. Tato část je nejobtížnější, protože samozřejmě nemusí být jen jedna správná odpověď a hodně záleží na vaší argumentaci a opravdu velmi dobré aplikaci teorie v praxi. Za každou případovou studii můžete získat až 20 bodů, „otázky“ jsou obodovány různě podle požadovaného obsahu a otevřenosti.

V průběhu zkoušky - asi 45 minut před koncem - mě ovšem v tom plném soustředění oslovil textově opět pozorovatel s dotazem, co to mám na nástěnce nad stolem. V tu chvíli jsem myslel, že se mi zastavilo srdce. Na nástěnce jsem samozřejmě měl nějaké papíry. Spojil se se mnou tedy naživo (nešlo to přes počítač, volal ihned na telefonní číslo). Čas mi samozřejmě stále běžel a nervozita stoupala. Vzhledem k tomu, že podle pravidel zkoušky by mi klidně mohli ukončit zkoušku bez nároku na vrácení peněz, udělalo se mi v tu chvíli opravdu dost nevolno, jelikož bych právě zahodil 2 měsíce času a 4,5 tisíce Kč oknem.

Naštěstí vše proběhlo hladce a v pořádku. Pozorovatel byl milý, vše jsme si vyjasnili, on mě jen upozornil, poděkoval za přiblížené detaily papírů, nástěnku jsem sundal a mohl jsem pokračovat. Aspoň jsem si ale ověřil, že opravdu celou dobu vás někdo sleduje a ještě průběžně zkoumá záznamy a fotografie, které jste poskytli. Velmi zajímavá a cenná zkušenost a docela pěkný příklad toho, že můžeme využívat moderní technologie i k takto obtížným a obsáhlým zkouškám. A že si opravdu ACCA dává záležet na tom, aby nikdo nepodváděl.

Poslední otázku jsem už bohužel nestihl. I když jsem si říkal, že 3 hodiny jsou poměrně dost času, bylo to vlastně akorát. Kdyby nedošlo k tomu přerušení kvůli mojí hlouposti a nástěnce, pak bych to možná stihl akorát, ale nejspíš už bych neměl moc času na kontrolu. Možná kdybych měl ještě kousek času na přípravu, byl bych si jistější a třeba bych to stíhal vše s přehledem.

Závěr zkoušky byl tedy rychlý. Jakmile jsem vše absolvoval, vlastně ze mě spousta kamenů spadla. Bylo mi lehko, bylo mi hezky a vlastně mi v tu chvíli bylo úplně jedno, jak jsem dopadl. Výsledek se dozvím až za měsíc a půl od konání zkoušky (zkouška byla začátkem března, výsledky budou až v půlce dubna) a již nyní se chystám na další a mnohem obtížnější zkoušku - Financial reporting zaměřený na mezinárodní účetní standardy. Po zkoušce jsem musel jít do hospody a dát si pivo, až tak náročný a na konci vlastně uvolňující to bylo.

Doufám, že článek někomu, kdo se na ACCA zkoušky chystá, pomůže. Je možné, že jsem třeba i vynechal důležité informace, pokud by někdo měl zájem, můžete mi napsat na můj mail master.donutman@gmail.com s dotazy na tipy a triky a nějaké informace o zkoušce. Určitě bych rád dal i zážitky z dalších zkoušek, které mne teprve čekají. Ale nebojte se napsat. :-)