Článek
Čas je neměnný, plyne, nedá se vrátit, vyrobit ani zničit. Je to zdroj, nad kterým nemá kontrolu vlastně vůbec nikdo. Možná proto máme o cestě časem tolik filmů a her. Je to jedna z těch hranic, která se nedá jen tak lehce pokořit. A přesto s ním vlastně poměrně hodně lidí plýtvá.
„Nemám čas!“
Jedna z vět, kterou snad každý z nás někdy použije. Jenže je to vůbec pravda? Samozřejmě spousta lidí to řekne jako zástěrku proto, že se jim někam nechce. V životě totiž vybíráme mezi alternativami a někdo chce ten čas prostě strávit jinak, proto raději řekne, že ho nemá. Je ovšem trochu mrzuté, když ve skutečnosti ten čas pak pálí tam, kde by nemusel. Ne každý potřebuje mít život nalinkovaný do poslední vteřiny, ale je dobré zvažovat, jak vlastně chceme svoje cenné vteřiny utratit. Protože se nemůžeme vrátit do posledního uloženého checkpointu jako ve hře a vyměnit vteřiny za něco jiného.
Každému vždycky říkám, že nejdůležitější v životě je, aby byl člověk spokojený. A od toho se pak odvíjí i to, za co chceme utratit svůj čas. Vzhledem k plynoucí povaze času bychom měli opravdu neustále pečlivě zvažovat, za co chceme čas vyměnit. Přesto často mnohem častěji uvažujeme o tom, za co utratíme těchhle 100 Kč a pak těchhle. Peněz ovšem vždy můžeme vydělat více, každý měsíc nám přijde výplata a zase budeme mít nové peníze (vlastně podobně jako s těmi uloženými checkpointy ve hře), ale ten čas, který jsme strávili nad přemýšlením, za co takový peníz utratit, ten nám už nikdo nevrátí.
Často se bojíme vystoupit ze své komfortní zóny (z různých důvodů) - nechceme měnit práci, nechceme skončit školu, nechceme odcházet ze vztahu. Jenže když se rozhodneme pozdě, najednou litujeme. Není výjimkou, že lidé na smrtelné posteli litují právě špatně stráveného času. Nelitují špatně utracených peněz (které lidé považují za mnohem cennější než čas), ale špatně stráveného času.
Sledováním svého vlastního prospěchu totiž často jedinec podporuje prospěch společnosti účinněji, než kdyby skutečně měl v úmyslu jej podporovat.
Možná se tedy pojďme zamyslet, jak dělat věci jinak. Pojďme si uvědomit, jak vlastně strávit čas krásněji, výhodněji a efektivněji. Ve chvíli, kdy o čase začneme přemýšlet jako o nejvzácnějším zdroji, který máme, možná zlepšíme svůj vlastní život. A pokud sami zlepšíme svůj vlastní život, možná ve skutečnosti pomůžeme společnosti jako celku. A tím se možná dostaneme do velmi pozitivního cyklu, kdy budeme neustále zlepšovat svoji vlastní spokojenost, což povede k neustálé kolektivní dobré náladě.
