Článek
Není to tak dávno, co jsem četl hezký článek o tom, že poslední generace, která aktuálně nastupuje do produktivní části života, bude velmi zásadně měnit trh práce. Zejména v přístupu k přesčasům, náhledu na fungování domácnosti, přístupu k odpočinku apod. Jenže je to vlastně špatně? Je snad něco špatného na tom, že si mladí lidé chtějí odpočinout?
Žijeme v době plné paradoxů
Asi všichni víme situaci kolem lékařů, kteří mají služby hodinově často neslučující se s definicí pracovní doby podle zákoníku práce. A asi nikdo z nás nechce, aby nás operoval přepracovaný lékař. Takže ve skutečnosti chceme, aby si lékař odpočinul. A to je v pořádku.
Když někdo říká, že by „ti mladí zasloužili jít makat rukama, aby viděli, co je práce“, nemyslí to jako povzbuzení nebo motivaci k práci, ale jako nějaký trest. Tedy práci rukama považuje i ten dotyčný za něco „podřadného“, co by snad ani sám nechtěl dělat. Proč?
Když někdo říká, že mladí si dělají jen to, co je nutné a nechtějí dělat nic navíc. V první řadě je tahle generalizace ve svém základu špatně, protože to prostě není pravda - je totiž spousta mladých ambiciózních lidí, kteří kariérně chtějí dosáhnout daleko - a opět je toto slyšet zejména od lidí, kteří si následně na svou práci stěžují a sami přesčasy dělat nechtějí. Jenže v sobě cítí nějakou touhu firmě pomoct, protože „bez nich by se to tam úplně rozsypalo“.
Těch posledních bohužel zneužívají zejména firmy, které vám vlastně nic nevrátí. Tito lidé nechtějí měnit zaměstnání, mají pocit, že jsou nepostradatelní a nechtějí jít do něčeho, co neznají. Je to naprosto přirozené a pochopitelné, ale asi to není úplně dobře. Kvůli tomu je pak pracovní trh u nás poměrně zamrzlý.
Svoji roli hraje historie
Samozřejmě stejně jako ve spoustě dalších odvětví jsme i tady ovlivňováni prostředím, které tu 40 let vládlo. Tehdy totiž nikdo nemohl dokázat vlastně nic. Nikdo se nikam nemohl posunout, všichni měli stejné nic a nebyla výjimka, že zůstávali lidé v jedné práci i celý život. Ono jim často ani nic jiného nezbylo.
Taková generace tedy vlastně nevědomky tlačí své potomstvo k tomu, aby pracovali víc, protože přece můžou a můžou konečně něco dokázat, jelikož oni sami nemohli. Na tom ve výsledku nemusí být nic špatného. Jen to má za následek zvyšující se počet diagnostikovaných depresí a jiných psychických problémů.
Ozvat se je dobře
Ještě to sice nějakou dobu trvat může, ale pracovní trh se opravdu dynamicky proměňuje. Dnes mladý člověk nemá problém s tím opustit starou práci, pokud mu nevyhovuje (a to je i důvod, proč by měla být zkrácena výpovědní lhůta), nemá problém se ozvat s žádostí o vyšší peníze, nemá problém nepracovat přesčasy, protože chce prostě taky žít.
A toto všechno není drzost. Je to jen ekonomické přemýšlení jedince. Když dotyčného bude práce naplňovat, bude jí dělat skvěle a odvede výborné výsledky ve vyhrazené pracovní době. Pak si ale potřebuje odpočinout, aby další týden jel zase naplno a zase vykázal skvělé výsledky. Za to ale chce taky nějakou protihodnotu - možnost pracovat z domu, dostat adekvátní peníze a nepracovat přesčasy, pokud to není vyloženě nutné. A toto všechno je správně. Možná se pak obecně budeme dožívat vyššího věku, nebudeme v důchodu jen přežívat a budeme si vlastně celý život - který je prostě opravdu jen jeden - pořádně užívat.
