Článek
Lidi sobě
Když začala před 4 lety pandemie covidu postupně propukat v ČR, obrátili jsme se ke svým úžasným vůdcům pro radu a pomoc. Jenže ta tak nějak nepřišla, takže jsme začli šít roušky, podporovat se, že to není ostuda, bonzovat na lidi, co je nemají, nosit je venku, doma, v autě, ve sprše a předpokládám, že v roušce chodili někteří i spát (kupodivu to mohlo pomoci a váš noční příděl snědených pavouků tehdy možná i klesnul). Složili jsme se na respirátory, zařídili si vlastní dodávky na potřebná místa, začali jsme se obdarovávat rukavicemi a ochrannými pomůckami.
Vláda mezitím zavřela všechny živnostníky (naštěstí ne do vězení), omezila pohyb a nařídila povinnost nošení roušek, když už jsme si je teda sami ušili. Do toho přišli s almužnou pro živnostníky, kteří neměli příjem, počkali až většina podnikatelů vyhází lidi a až pak napevno řekli, že těm zaměstnancům dají 80 % mzdy, jen ne těm, co byli ve výpovědní lhůtě. Kromě toho dostali do praxe naprosté perpetuum mobile a ministryně Schillerová považovala odpuštění záloh a odložení daní jako přilepšení v době výpadku příjmu… Nevím, jestli to tehdy paní ministryně věděla, ale když mám příjem 0 Kč, tak odpuštění záloh pro mne znamená, že mi pořád zbývá 0 Kč, ne že se mi nějak jako zjeví na účtu jako to jí tehdy prezentované přilepšení. Chápu, že jí se ty peníze asi nějak zázračně na účtu zjevují, když jdou z „bezedného“ státního rozpočtu, ale u těch malých živností to takhle úplně nefunguje, i když by to bylo supr, že jo.
Centrál je centrál
Co ale udělali naprosto skvěle na vládní úrovni, byl zákaz jakéhokoli lokální prodeje a dodávání čehokoli do nemocnic. Že se to bude dělat centrálně. Jasně, protože centrální plánování nám tu před rokem 1989 tak skvěle fungovalo, tak proč se tam nevrátit. Trump sice chtěl udělat Ameriku Great Again, ale aspoň na to šel trochu od lesa. U nás s tím radši jdou zpátky do lesa, a my jsme tehdy mysleli, že možná budeme muset všichni až na stromy. Centrální plánování nefunguje. Historie nás to naučila a učí dodnes. Zaprvé se z toho zblázníte, když máte řešit celou republiku a logicky budete dělat chyby a zdržujete nakonec úplně všechny logisticky, navíc v době krize, kdy je ten čas to nejcennější, co máte. A zadruhé to bylo zbourání veškerých fungujících obchodních vztahů a vazeb, které si jednotlivé nemocnice a subjekty vytvořily.
Stát tu má být od toho, aby pomohl, když selže volný trh. Ale nedá se pomoci tím, že volný trh úplně zruší. Stejně jako zavedení maximální ceny na roušky vytvořilo nedostatek roušek (protože rovnovážná cena byla velmi pravděpodobně mnohem výše než zavedené stropy), stejně tak i kompletní zrušení volného trhu převedeného na centrální plánování úplně rozbouralo fungování ekonomiky a zamezilo rychlému plynutí zásobování na potřebná místa. V podstatě jsme se tak elegantně během jednoho měsíce dostali do doby před 40 lety. No, já to osobně nezažil a o chybějících toaleťácích jsem jenom slyšel, tak si to aspoň můžu užít… Děkuji, stačí, myslím, že ten tržní systém mi opravdu vyhovuje více.
Nechte to na lidech, nejsou tak blbí, jak si vláda myslí…
Opět se tedy dostáváme k chybě v samotném systému. Pokud bychom tu totiž měli opravdovou decentralizaci veřejného financování a zrušili jsme konečně ten ujetý zálohový systém na všechno, pak bychom možná byli lépe vybavení. Nemocnice by tehdy byly vybavené dříve, nemuseli bychom řešit, jestli ty galanterie teda otevřít, nebo neotevřít a nečetli bychom tolik negativních zpráv o tom, co kde chybí a jak úžasní ti Číňani jsou, když nám dodali respirátory, který nebyly tak skvělý a testy s 20% přesností za miliardu Kč. Neřešili bychom, že schodek byl rekordní v historii měření.
Stát by pak aspoň mohl pomáhat lokálně, tedy tam, kde ten trh opravdu selhává. Zaktivizoval by krizový štáb, který by zavolal do všech potřebných míst a lokálně by pomohl tam, kde to hoří se zachováním plynulého decentralizovaného chodu zásobování a toku ať už financí, tak i ochranných pomůcek tam, kde to nehoří. Nechali by to na trhu, nechali by to na lidech a pomohli by tam, kde je to nutné. Centralizováním nákupu a dodávek v podstatě všechno masivně zpomalili a ministr vnitra pak chudák neuměl nakupovat desetitisíce ochranných pomůcek od desítek místních dodavatelů… No, pane bývalý ministře, kdybyste to tehdy nechal na těch lidech jako to bylo do začátku krize, možná byste jich nakupoval jen tisíce od jednotek dodavatelů. A to už byste tehdy dal snad i levou zadní.
Jdeme to zažehnat
Když pak konečně čísla začínala vypadat optimisticky, začínali jsme se bavit o nemožném - o obnovení života nás všech. Tehdy však přišel pan super ministr s naprosto skvělým řešením pomoci živnostníkům, a to plošným odložením nájmu za následujících 6 měsíců s tím, že tenhle nedoplatek měli splácet dalších 24 měsíců. To je strašně super a je přece jedno, že nájemníci budou končit kdykoli v průběhu těch 24 měsíců. Vždyť zpětně jsou vždycky ochotní všechno zaplatit. A když ne, tak se aspoň více vyhrotí situace mezi pronajímateli i nájemci, přece nenecháme tu společnost, ať se snaží trochu usmiřovat, potřebujeme je mít rozhádaný.
Je naprosto úžasný, že tenhle nápad nejen nezmírnil dopady krize, on je totiž unikátně přenesl do dalších odvětví a segmentů národní ekonomiky. Takže vláda nám nejen moc nepomohla, ona nám tu krizi ještě rozšířila, což je možná opravdový světový unikát. Byla tedy opravdu tehdejší vláda k něčemu, nebo svoji funkci z hlediska ekonomie a ekonomiky moc dobře neplnila? Chceme se opravdu vrátit k pomalé centralizaci, nebo naopak do budoucna nastavit systém více decentralizovaný a mnohem dynamičtější i v době klidu? Měli bychom vůbec státu, který nedokáže pomoci při selhání volného trhu, věřit?
