Článek
Prezident Trump si postěžoval, že je škoda, že do Spojených států se z Evropské unie dováží víc zboží, než se vyváží směrem ze Států do Unie. Tedy vlastně řekl, že USA mají „pasivní obchodní bilanci“ vůči EU. Rozhodl se pro (podle něj) efektivní řešení v podobě uvalení cel na všechno z EU ve výši 25 %. Je ale větší vysoký import ve skutečnosti pro Ameriku špatně, nebo dobře? A jak bychom se dnes měli stavět k pohledu na obchodní bilanci?
Měření obchodní bilance začalo někdy na přelomu středověku a novověku, kdy už nebyl svět omezen na Evropu, ale rozvíjel se kolonialismus a obchod s jinými zeměmi. Kromě obchodu se ale vesele válčilo prakticky všude, každému panovníkovi šlo o území a moc a o nějakých pevných partnerských vazbách vůbec nemohla být řeč. Prakticky každý si chtěl ukrojit co největší kousek území (a to i toho sousedova) pro sebe.
Právě z toho důvodu museli být panovníci neustále připraveni v bojovém módu a museli být schopni poměrně rychle financovat případnou válku. A protože se vše platilo „tvrdou měnou“ nebo drahými kovy (z kterých se ta tvrdá měna stejně vyráběla), bylo potřeba mít poměrně velkou zásobu takového kovu. Panovníci se tedy snažili v rámci kolonizace obsadit co nejvíce dolů s cennými surovinami a dovážet toto zlato domů.
Kromě těžby takových kovů ve vlastních dolech bylo samozřejmě potřeba získat zlato (nebo jiné drahé kovy, které byly pro ten stát důležité) i jinými způsoby než vlastní těžbou a nejsnadnější alternativou byl mezinárodní obchod (některé země neměly takový výrazný přístup k přímé těžbě surovin, tak jim ani jiná varianta než obchod nezbývala). A právě tehdy se začalo dbát na to, aby měl stát aktivní obchodní bilanci - tedy aby dovezl více zlata domů, než ho odvezl pryč.
Když tedy pomineme těžbu a zaměříme se pouze na mezinárodní obchod, bylo potřeba (z pohledu tehdejšího panovníka) prodat zboží do zahraničí ve vyšší hodnotě zlata než zboží, které kupuji domů (např. Francie měla zájem na tom prodat vlastní víno za velké peníze a nakoupit třeba ovčí vlnu za peníze malé, aby získala více zlata než utratila). Takové zaměření na vysoký vývoz mělo zásadní vliv na připravenost na válku. Mimochodem právě na víno z Francie někdy v 16. století uvalila Británie obrovská cla, právě kvůli držení aktivní obchodní bilance (když už nám to víno dováží a máme za to zaplatit obří peníze, tak se nám velká část těch peněz vrátí na clech).
To, co jsem popsal v předchozích odstavcích je princip merkantilismu, který vlastně politické ekonomii vládnul od začátku novověku až do průmyslové revoluce. A mělo to opravdu základ a důvod zejména v tom, aby panovník a jeho stát byli připraveni rychle a efektivně financovat válku. Je důležité si ale uvědomit poměrně zásadní věc, že bohatství té země patřilo prakticky panovníkovi, proto mu záleželo na tom, aby toho zlata měl co nejvíc.
Politika protekcionismu tedy tehdy měla své opodstatnění, dnes o něm ale můžeme směle pochybovat. V první řadě už drtivou většinu bohatství nemají státy a vlády (zvlášť když se podíváme na zadlužení různých vlád světa), ale lidé a firmy. A pro ty je důležité zejména to zboží, které kupují (resp. jeho dva atributy - aby bylo levné a aby bylo kvalitní). Jestliže se tedy firmám vyplatí nakupovat takové zboží více v zahraničí než doma, pak je logické, že bude mít takový stát mnohem větší import než export a tím pádem bude mít pasivní (neboli zápornou) obchodní bilanci. Bude ale špatně, že mají občané takového státu hodnotnější zboží než občané jiného státu? Neznačí to naopak, že občané takového státu mají vyšší životní úroveň, protože toho byli ochotni a schopni koupit více (nebo alespoň ve vyšší hodnotě) než občané státu s aktivní obchodní bilancí (taková země totiž spoustu zboží odvezla, resp. odvezla ze země zboží ve vyšší hodnotě než přivezla)?
Politika protekcionismu v době, kdy většinu bohatství vlastní soukromé osoby, nedává významný smysl. Stejně tak nedává smysl sledovat obchodní bilanci a už vůbec nedává smysl uvalovat cla na zboží, které je buď levnější nebo kvalitnější v zahraničí než doma. Taková politika vytváří bariéry přirozeného obchodu, vzniká kvůli nim nerovnováha na trhu a to má přímý důsledek v poklesu životní úrovně občanů dané země - pokud totiž dané zboží zdraží, pak si toho občan pořídí méně. Pokud si toho občan bude kupovat méně, sníží se celková poptávka, což firmy budou řešit buď snižováním nákladů na lidi, nebo materiál - tedy buď budou vyhazovat zaměstnance, nebo budou kupovat méně kvalitní alternativy. A to asi není v zájmu nikoho.
Zdroje:
SMITH, Adam. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Přeložil Vladimír IRGL, přeložil Alena JINDROVÁ, přeložil Josef PYTELKA, přeložil Sergej TRYML. Praha: Liberální institut, 2016. ISBN 978-80-86389-60-8.
https://www.investicniweb.cz/trump-se-rozhodl-uvalit-25-clo-na-dovoz-z-eu-konkretni-termin-zatim-nesdelil
https://cs.wikipedia.org/wiki/Merkantilismus
HOLMAN, Robert. Dějiny ekonomického myšlení. 4. vydání. Beckovy ekonomické učebnice. V Praze: C.H. Beck, 2017. ISBN 978-80-7400-641-8.
