Článek
Máme manželství asi jako každé jiné. Známe se už přes deset let a manželé jsme necelou polovinu tohoto času. Možná to někteří znají, ale ten stereotyp, který se stále opakuje, je někdy až frustrující. Pocit, že až do konce života bude naše soužití úplně stejné, ve všech ohledech, mi občas hlodal v hlavě jako malý červík. Samozřejmě, asi jako každý jiný pár, jsme náš vztah občas něčím „okořenili“, nicméně se vše nakonec stejně zase vrátilo do starých kolejí.
Jednoho dne k nám do práce nastoupila nová kolegyně. Atraktivní žena s velmi příjemným úsměvem a vůní parfému, kterou jsem odněkud znal. Nemohl jsem si však vybavit, kde už jsem ji cítil. Byla milá, příjemná, dalo se s ní mluvit o spoustě věcí a co se pracovní stránky týče, velice šikovná. Občas jsme se spolu o obědové pauze zapovídali tak, že se nám nechtělo vracet se do pracovního procesu. Byla svobodná, bez závazků a měla spoustu zájmů a koníčků.
Manželce jsem doma vyprávěl, že máme novou kolegyni. Netvářila se zrovna přívětivě. Když slyšela, jak o ní mluvím s takovým nadšením, upřela pohled, že jsem už o ní raději doma dále nemluvil. Počítal jsem s tím, že bude mít radost, když mám konečně v práci někoho, s kým si mohu popovídat i o něčem jiném, než o práci.
Jak to tak bývá, čas šel dál a s kolegyní jsme navázali intimní vztah. Ona se líbila mne, a já se líbil ji. Ne, že by mi manželka nestačila, ale protože to zkrátka bylo něco jiného. Úplně jiný přístup, jiný zážitek. Bylo to neskutečné.
A právě tento osudný den se to stalo. Bylo úterý večer a zůstali jsme s kolegyní v práci déle, než je zdrávo. Při odchodu se mne zeptala, jestli bych nechtěl zajít k ní, že si zase trochu užijeme. Také, že by pro mne měla překvapení, které by se mi mohlo líbit. Byl jsem zvědavý a protože jsem domů nějak zvlášť nespěchal, souhlasil jsem.
Jako obvykle jsme jeli k ní domů a skočili na to. V hlavě mi stále vrtalo, copak je to za překvapení. Nejednou bylo slyšet bouchnutí dveří.
„Co to bylo? Někdo je tu?“ zeptal jsem se ji.
„To bude to překvapení, uvidíš, neboj se. Bude se ti to líbit.“ uklidňovala mne. Vstala z postele a ztlumila osvětlení na minimum.
Byl jsem nervózní, co se bude dít. Přitulila se ke mne a spolu jsme čekali.
Bylo slyšet, že v předsíni někdo byl. Následovalo zaklepání na dveře a slovy „Pojď dál, čekáme na tebe“ vešla do místnosti nějaká postava. Bylo velké přítmí a do obličeje jsem neviděl. Má šeroslepost tomu také moc nepřidávala. Bylo mi jasné, že půjdeme do trojky. Takové překvapení jsem nečekal. Sám jsem byl zvědav, co se bude dít. Když se neznámá přivlnila až k nám do postele ucítil jsem onu známou vůni parfému. Voněly obě stejně, bylo to zvláštní. Zážitek byl také zvláštní. Trochu povědomí, ale zároveň úplně nový.
Když bylo po všem a všichni tři jsme leželi v posteli, začalo mi hlavou šrotovat, co se právě stalo a jaké to bylo. Kdo je ta neznámá? Ta vůně, kde já jsem jí jenom… a v tu chvíli mi to došlo. Srdce se mi málem zastavilo. Krve by se ve mě nedořezal. Ty pohyby, ta postava, to já přece znám! Ježišmarja, to bude průšvih.
Když jsem se snažil vytratit z místnosti, neznámá mne chytla za ruku a řekla: „Tak co, líbilo se ti to?“ a já ten hlas poznal. Byla to manželka.
„Co tu děláš? Líbilo se mi to, moc. Ale co ty tady? Jakto, že…“
„Psss, nemluv, já ti rozumím. Zlobím se na tebe, ale chápu tě.“ zněla její slova.
Když jsme se všichni oblékli, chtěl jsem nějaké vysvětlení, protože v tu chvíli mi mozek nepřemýšlel.
Vše bylo tak, že také má žena měla intimní poměr. Jen ne s mužem, ale s kamarádkou z kosmetického salonu, kam obě pravidelně chodily. Když se obě dozvěděly, že jsem jejich společný milenec, vymyslely tuhle akci. Má žena náš vztah totiž cítila úplně stejně. Stereotyp, který časem omrzí.
Nakonec jsme se shodli, že intimní vztah je jedna věc, ale láska věc druhá. Rozhádat se, zničit jen kvůli tomu naše manželství a tolik let krásných společných zážitků by byla škoda. Žijeme s manželkou úplně stejně. Máme se rádi, milujeme se, jezdíme na dovolenou, rozumíme si. Jen té doby máme volnější intimní vztah a ani jeden z nás se už necítí frustrovaný ze stereotypního života.
