Článek
(Arzúa – Santiago)
Ráno ležím až do 8 h. Je strašná bouřka. Vyrážím až před 9 h a stále prší. Už od rána i přes nepřízeň počasí potkávám davy lidí. Na jeden zátah jsem došel až do Lavacolla (asi 29 km). Chtěl jsem dojít bez přestávky až do Santiaga, ale nedám to, musím si taky odpočinout.
Po krátkém odpočinku vyrážím na cestu a tentokrát vím, že na jejím konci už bude cíl! Už jen 10 km. Stále vyhlížím věže katedrály, ale nevidím je, asi se dívám špatně. V tom uvidím ceduli !SANTIAGO! JÁ TO DOKÁZAL! Nevěřícně jdu až ke katedrále. Cesta ke katedrále je ještě zdlouhavá. Jde se předměstím Santiaga po rušných ulicích. Až pak najednou z ničeho nic jsem před katedrálou.
Chystám se vstoupit dovnitř, ale uslyším češtinu. Jsou to dvě holky z Olomouce a zrovna asi jdou pro certifikát o absolvování Svatojakubské cesty. Jdu s nimi na „info“. Je tu hodně dlouhá fronta lidí, kteří taky čekají na certifikát. Holky se mnou chvilku čekají, ale jede jim vlak, tak to po chvilce vzdávají a utíkají na nádraží. Asi po hodině jsem se dočkal a už jsem oficiálně „ocertifikovaný“.
Dost euforie, ještě před vstupem do katedrály jdu hledat ubytování. Nejlevnější ubytovna je plná, tak jsem se ubytoval v centru za strašně moc peněz. Konečně jsem se dostal do katedrály a k hrobu sv. Jakuba. Pak ještě nad oltář - obejmout, poděkovat a políbit sochu sv. Jakuba.
Pouť je skončena. Na konci cesty jde každý poutník obejmout a políbit sochu sv. Jakuba nad oltář v katedrále. Teď si jdu koupit něco k večeři. Co bude teď? Jsem 82 dní na cestě a teď to má skončit? Moc mě mrzí, že už je konec, že není kam putovat dál. Nemůžu se s tím vyrovnat. Putování mě pohltilo a teď se mám vrátit domů a žít jako před tím? Ne, to nechci. Jsem smutný, jdu spát. Brzy ráno budu pokračovat směrem k oceánu.
Ušel jsem 39 km a utratil 30 €.
