Článek
Svoboda slova je skvělá věc, pro nás možná nyní až dokonce automatická, a je dobré, že ji, na rozdíl od některých zemí, máme. A to zní naprosto skvěle, můžete si říkat kde chcete co chcete a nikdo vás za to nemůže napadnout, ani to, co jste řekli. To si bohužel stále dost lidí myslí. Jenže takto to úplně není. Sice je povoleno říkat mnohem více věcí, než by bylo možné říkat, kdybychom svobodu slova neměli, ale stále není svoboda slova absolutní. Je do jisté míry omezena zákonem. Ta hranice sice není přesná, ale to však ani být nemůže. Odvíjí se od různých zákonů, konkrétněji je omezena hlavně v rámci šíření dezinformací, což je také dost těžké určit bez její definice, šíření poplašných zpráv, podporování terorismu, projevy rasismu a jeho podpora, nenávistné projevy vůči menšinám a další. Ve zkratce vše, co by mohlo omezit veřejné zdraví, mravnost a bezpečnost. Ale i tak to někteří, dokonce i lidé ve významných pozicích, nějak nechápou, nebo to jen používají jako výmluvu. A že takových případů bylo, často na sociálních sítích. Ve všech případech se hned nemusí jednat o soudní postih, často je příspěvek smazán (pokud se jedná o případ na sociálních sítích). A to se téměř stalo i nedávno.
Jiří Kobza (SPD): Vyjádření ke střelbě na FF UK
Mezitím, co většina národa truchlila nad tragickou událostí, poslanec tuto událost využil ke kritice školství a školy samotné. Právě tuto situaci nazval produktem „progresivního a inkluzivního“ školství. Dále napadal systém učení školy a i její studenty. To samozřejmě rozhořčilo mnoho lidí a Kobza musel příspěvek smazat. Ale i kdyby to neudělal, je dost pravděpodobné, že by ho Facebook, kde příspěvek zveřejnil, za krátkou dobu stejně smazal. A toto není ostatně jeho první problematický projev. V září například mluvil o radioaktivitě, protože prý před svým domem naměřil čtyřikrát větší hodnotu, než je standard, kterou dával do souvislosti s válkou na Ukrajině. Údajně za to mohl uran v munici od západních států. Jednalo se o potvrzený hoax, postih za to žádný nebyl.
Jana Peterková: Zpráva o vakcínách
V lednu roku 2022 se dostala Peterková, česká novinářka a aktivistka, do problému za šíření poplašné zprávy o vakcínách proti koronaviru. Uvedla, že v domově seniorů v Měšicích u Prahy zemřelo po očkování proti koronaviru několik seniorů. Tvrzení dokládala údajným svědectvím zaměstnankyně, pečovatelky v tomto zařízení, která také údajně řekla, že personál domova seniorů nutil vakcíny svým klientům i násilím. Ale tak to vůbec nebylo, v této době byl vakcíny nedostatek, tudíž se na ni muselo čekat, a navíc žena, jejímž svědectvím své tvrzení dokládala, tam dávno nepracovala. Peterková ji prý přesvědčila peněžní částkou, aby tyto informace vypouštěla. Ta se později přiznala a omluvila. Tento případ se už řešil soudně, městský soud v Praze uložil Peterkové uložil povinnost se omluvit a zaplatit čtvrt milionu korun a také dvouletou podmínku.
Ladislav Vrabel: Použití jaderných zbraní
Na demonstraci v lednu Vrabel šířil poplašnou zprávu o záměrech Česka použít jaderné zbraně proti Rusku a následném útoku Ruska na Česko. Ta měla podle soudu vyvolat strach a obavy ve veřejnosti. Vrabel stíhání označil za politické a že má umlčet opozici. K soudu přišlo také hodně jeho podporovatelů, ale ti i s ním v čele, odešli při odůvodňování verdiktu. V dubnu dostal čtyřměsíční podmínku, tu senát odvolal, ale soud ji v srpnu potvrdil.
A tímhle to nekončí, takových případů je více. To ale neplatí jen o dezinformacích, za svůj život jsem zažil mnoho případů, kdy se lidé snažili omluvit, nebo dokonce podpořit, co řekli, svobodou slova. Většinou se jednalo o rasistické a nenávistné komentáře, ale i jiné. A takto to prostě nefunguje, přičemž mi nepřijde, že je tak těžké pochopit.
