Článek
Říjnové volby v Gruzii přinesly velmi kontroverzní, avšak nepřekvapivý, výsledek. Strana Gruzínský Sen znovu obhájila svůj mandát. Strana, která již od roku 2016 vládne ve velké většině, což se nesetkává s moc velkým nadšením v Evropě. Ostatně, reakce na proběhlé volby mluví jasně. S výsledky voleb nesouhlasí Francie ani Německo. A dokonce ani gruzínská prezidentka Zourabichvili, což už naznačuje hodně o aktuální politické situaci. Ještě když sama prohlásí, že byly volby ukradeny. A kým jiným než Ruskem.
Jenže divíme se něčemu? Zrovna Gruzie a Rusko spolu dobrý vztah už dlouho nemají a Rusko se snaží nad Gruzií získat vliv, a to se už částečně místy daří. Třeba v Abcházii, nad kterou má už od roku 1993 spíše kontrolu Rusko než Gruzie. Celkově téma autonomních území je v Gruzii dost kontroverzní téma. A nejen v tom jsou Gruzínci dost rozpolcení. K tomu se také částečně váže směřování země samotné. Z velké části jde o Evropskou unii a zda jít tímto směrem, nebo ne.
To se také dost promítlo ve volbách, a ještě více v jejích důsledcích - neboli protestech. Desetitisíce Gruzínců protestovaly před budovou parlamentu v Tbilisi, kde posléze vystoupila prezidentka a, jak již bylo zmíněno, označila volby za ukradené.
Vaše hlasy byly ukradeny, ale nenecháme nikoho ukrást naši budoucnost (přeloženo z gruzínštiny, pozn. aut.).
A nebyly by to jediné protesty proti straně Gruzínský sen a její politice, které se v poslední době v Gruzii staly. Poslední dva roky se odehrává série protestů vyvolaných zákonem, který měl omezit transparentnost médií a oslabit zahraniční, veřejnoprávní a vládě „nepohodlná“ média.
A ani v listopadu protesty neutichají. 14.11. se zvedla další vlna protestů. V pátek v Abcházii, kontrolované Ruskem, znovu požadovali protestující rezignaci abchazského prezidenta. Za stejným účelem protestovali místní i v září. Ještě to odpoledne hromadně protestovali studenti na univerzitách napříč celou zemí. O den poději vypukly v Tbilisi další protesty proti volbám. A opozice nehodlá přestat.
Toto se samozřejmě nesetkalo s pozitivní reakcí ze strany Gruzínského Snu. Předseda parlamentu a člen Gruzínského snu, Shalva Papushvili, že se prezidentka snaží podnítit k převratu proti ústavě a demokratickým volbám.
Nepřekvapivě, ani Moskva se se slovy prezidentky neztotožnila. Mluvčí Kremlu Dimitry Peskov popřel, že by se Rusko zapojovalo do gruzínské politiky a naopak naznačil, že se do ní spíš zapojuje „západ“. Prezidentku obvinil z úmyslu destabilizovat zemi.
Teď ale Gruzie stojí na rozcestí a není jisté, jaká bude její budoucnost. Něco mi říká, že to ale dobré nebude. Už jen fakt, že o tom není mezi lidmi povědomí může situaci ublížit. Jen když porovnáme medializaci voleb v Gruzii s volbami v USA, je jasně vidět, jak se k tomuto společnost staví. Jenže takto to v žurnalistice bývá a jen to vlastně nevyhnutelné. A alespoň nějaká medializace může udělat nějaký rozdíl, ať už je sebemenší.
Nakonec až čas ukáže, jak Gruzie dopadne. Může to jít různými směry, ať už směrem k Evropě a EU, kterou velká část obyvatelstva podporuje, nebo také může časem stále sílit Ruský vliv a Rusko může odtrhnout ještě více gruzínských území. Bohužel pro Gruzínce to nyní spíše vypadá na variantu druhou, protože Rusko se snaží již dlouho rozšířit svůj vliv a podkavkazské země, hlavně Gruzie, jsou pro ně taktickým i dlouho chtěným bodem. A když si vláda upevnila své postavení a posunula Gruzii o krok zpět na jejich cestě na západ a případné činy ze strany Ruska v médiích, minimálně západních, zapadnou mezi zprávy o působení Ruska na Ukrajině, jak už se minimálně jednou v tomto regionu stalo, když Rusko údajně pomohlo Ázerbájdžánu skrýt před médii útok na Náhorní Karabach tím, že vyvolalo nové vlny útoků na Ukrajinu.
Rusko už dlouho ukazuje, že je naprosto nevyzpytatelné, když přijde na konflikty s různými zeměmi, tak jen můžeme popřát Gruzíncům hodně štěstí v jejich budoucnosti a doufat, že se vše obejde bez dalšího válečného konfliktu.
